Krása lidového nábytku

světnice

Nebývalo samozřejmostí, aby měl každý člen domácnosti vlastní postel. Foto: Shutterstock

Jednoduchost, účelnost a poctivé řemeslné zpracování jsou základní atributy nábytku, který vznikal v rukou zručných truhlářů a patřil ke každodennímu životu na venkově.

Vybavení venkovských chalup bylo sice hlavně skromné a účelné, to mu však neubírá nic na jeho půvabu. Podoba nábytku se lišila v průběhu času i v jednotlivých regionech a pochopitelně úzce souvisela hlavně s ekonomickými možnostmi rodiny. V chudších domácnostech obvykle sloužilo pouze pár kusů nábytku a každý z nich měl svou jasně danou nepostradatelnou funkci.

Na celý život

Lidový nábytek vycházel z osvědčených tradičních tvarů, během času se však pozvolna měnil podle vývoje architektonických slohů. Nový nábytek se pořizoval jen zřídka, hlavně pak jako výbava nevěsty nebo při jiných významných událostech jako třeba narození potomka. Jednotlivé kousky se dědily po generace, a pokud se koupil nábytek nový, ten starý se pouze přesunul na jiné, méně reprezentativní místo v domácnosti, kde nadále sloužil.

světnice

Pořízení nábytku bylo spojeno se zásadními životními událostmi. Foto: Shutterstock

Řezby a polychromie

Touha po tom, obklopit se něčím krásným, byla našim předkům vlastní, a tak některé druhy nábytku podle svých možností zdobili řezbami, intarzováním nebo polychromií. Zdobení nábytku malovanými ornamenty patří k nejstarším způsobům a mělo různé varianty podle místa, kde daný kousek vznikal. Ať už byl tvůrcem anonymní lidový umělec, nebo jeden z mistrů z vyhlášené lokální dílny, v jednotlivých regionech se objevovaly podobné typické motivy v podobě květin, ovoce, architektury či datace. Ozdobné malování se však netýkalo všech typů nábytku, používalo se hlavně na truhly, skříně, misníky a postele.

malovaná skříň

Malované ornamenty vycházely z folklorních tradic a lišily se v jednotlivých regionech (Foto: Můj malovaný nábytek)

světnice

Kromě misníků sloužily k ukládání kuchyňského náčiní i různé otevřené police a věšáky. Foto: Pavel Veselý

Jak se žilo ve světnici

V každé světnici byla pec nebo sporák, kolem nichž se odehrávalo vše důležité. Z jedné či dvou stran kolem nich obíhala lavice, která nesloužila jen k sezení, ale také k odkládání nádobí, potravin a náčiní při vaření. Naproti peci byla umístěna skříň, kde se kromě potravin a šatů ukládalo také nádobí. Patřila k nejnákladnějším kusům nábytku a mohla mít mnoho podob. Právě skříně se často zdobily malbami a řezbami.

světnice

Nebývalo samozřejmostí, aby měl každý člen domácnosti vlastní postel. Foto: Shutterstock

V diagonálně protilehlém rohu pak stával stůl s lavicí, o němž se často říká, že je základ rodiny, a předkové jej drželi ve velké úctě. Právě kolem stolu se všichni sešli u společného jídla nebo modlitby. Jeho bytelná konstrukce byla samozřejmostí, a tak často sloužil několika generacím. Starší typ, kdy masivní desku podpíraly dva páry rozkročených nohou spojených trnoží, od poloviny 18. století začaly nahrazovat lehčí stoly lubové, které se v různých variantách vyrábí dodnes. Na rozdíl od jiného nábytku se stoly nenatíraly. Podobně se vyvíjel i tvar selských židlí. Starší typ s rozkročenými nohami a vyřezávanou deskovou opěrkou nejdříve nahrazují typy se skládanou opěrkou a ve druhé polovině 19. století se pak stále častěji objevují moderní rámové židle, z nichž se některé zachovaly dodnes.

dřevěná kolébka

Kolébka na kolébadlech je řemeslně nejvyspělejším typem. Foto: Shutterstock

Protože světnice byla hlavní obytnou místností, nesměla zde chybět ani postel hospodáře, další z velice nákladných kusů nábytku. Nebylo tak výjimkou, že i v početných domácnostech byla pouze jedna postel a ostatní členové domácnosti spali na lavicích ve světnici, na peci nebo na slamníku na zemi.

Vlivy města

Pro podobu venkovského nábytku i obydlí jako celku je důležité období přelomu 19. a 20. století, kdy se pod vlivem měšťanského vkusu mění také nároky pro život na venkově a pohled na estetiku. Tradiční malovaný nábytek tak postupně střídá ten s jednobarevnou povrchovou úpravou a snaží se přiblížit stylu měšťanského života. Posledním krůčkem k přerušení několikasetleté tradice ruční řemeslné výroby lidového nábytku byla průmyslová revoluce a sériová výroba nábytku, jíž lokální truhláři mohli jen stěží konkurovat.

světnice

Na přelomu 19. a 20. století rostla obliba jednobarevného nábytku. Foto: Veronika Cerhová

Sváteční pokoj

Na přelomu 19. a 20. století se ve venkovských chalupách začaly objevovat „parádní pokoje“ neboli reprezentativnější prostory, které byly zařízeny novým nábytkem, malovaným nádobím, či dokonce porcelánem a textiliemi s ruční výšivkou. Tyto prostory se skoro vůbec neobývaly a sloužily hlavně k přijímání vzácných návštěv.

zápraží

Když se koupil nový nábytek, ten starý sloužil na jiném místě dál. Foto: Vladimír Hájek

Text: Veronika Cerhová
Foto: Veronika Cerhová, Vladimír Hájek, Jaroslav Hejzlar, Pavel Veselý, Shutterstock a se svolením firem Můj malovaný nábytek a Svět pokladů

Krása lidového nábytku