Kousek ráje

Orlické hory má Mirka ráda od mládí. Rodiče jejího prvního manžela si v té malebné krajině pořídili chalupu, kde trávila hodně času s malou dcerkou Alžbětou.

Z cesty je chaloupka velmi fotogenická

Uběhlo pětadvacet let a leccos se změnilo. Láska k horám a pocit volnosti, který jí pobyt v přírodě, mezi kopečky, tehdy přinášel, však Mirce zůstaly. A protože z jejího současného bydliště není do Orlických hor daleko, koupila si v jejich podhůří malou chaloupku, bývalou pazdernu.

Nebyl to útěk

Mirka bydlí v paneláku, kde nemá šanci obdělávat ani záhonek. To byl další důvod, proč toužila po chalupě. Ovšem od lidí neutíkala. To jsem pochopila, když jsem za jejím víkendovým obydlím uslyšela zvuk kytary, bubínku a zpěv. Vyběhla mi vstříc: „Když jsem uviděla tohle nádherné místo, věděla jsem, že nemusím hledat dál,“ usmívá se a vede mě k velkému stolu na zápraží, u něhož se usadili její přátelé. Z talířků voní čerstvě nakrájená zelenina a na grilu se otáčí jehněčí kýta. Než se začnou odkrajovat první pikantní kousky, vydaly jsme se s Mirkou na prohlídku.

Umělý náhon zurčí a slouží úplně jako potůček

„Kupovala jsem chalupu, abychom měly s Bětkou a Barunkou, které je teprve sedm, kam jezdit. A taky pro ten úžasný český zvyk setkávat se na chalupě s přáteli. Slouží nám také jako základna pro vyjížďky na kole nebo na běžkách i pro krásné procházky a túry po horách,“ vysvětluje Mirka.

Podél štítu lemovaného záhonem zeleně přicházíme k potůčku. „Není to vlastně potok, ale umělý náhon, který vede z nedalekého jezírka. Voda je jen užitková, ale i tak ji hodně využíváme,“ pochvaluje si chalupářka. „Hodí se nejen na zalévání. Nechala jsem ji přivést do stavení, tak se v ní dokonce i koupeme.“

Co srnky dovolí

Zahradničení v tomhle koutě není jednoduché. Srnky prý chodí až k oknům, což je sice romantické, ale zužuje to sortiment květin. „Ploty stavět nechci, a tak nesázím tulipány, růže, gazánie, bohyšky… Daří se tady kosatcům, denivkám, vrbině, dřišťálu a keřům vůbec. Barevné koberce květin si můžu dopřát jen v květináčích. Na nich si dávám vždycky opravdu záležet. Snažím se je umísťovat tak, aby na ně nešli slimáci. Boj s nimi je nadlidský výkon. To ví a zná každý chalupář.“

Verandička nabízí pasivní i aktivní relaxaci

U potůčku se daří vrbám. Ta, vedle níž Mirka umístila houpačku, prý je z pomlázky! „Je stará, sázeli ji už moji předchůdci. Narostl z ní překrásný strom! Vždycky z jara jej celý ořežu, aby mohly vyrazit mlaďoučké větvičky. Vrba je útočištěm pro sýkorky, datly, drozdy a veverky. Zavěšuji na ni lojové koule a do budky i něco oříšků,“ vypráví moje průvodkyně s láskou. „Za chalupou jsou staré javory. Už je jim více než sto let! Občas musím nějakou suchou větev uříznout, aby se na nás nezřítila. Ale jinak zachraňuji každý strom v okolí.“

Nemám ráda veteš

Nakoukly jsme samozřejmě i do chaloupky. Je zařízena pěkným novějším nábytkem. „Nemám ráda, když si lidi odvezou na venkov staré kousky, které se jim v městském bytě nehodí… Já jsem sice vybírala zařízení porůznu, ale tak, aby se tu člověk dobře cítil. Opravdu jako na chalupě.“

Pohled do vlídné obývací místnosti

V hlavní obytné světnici nechybí krb, prý jediná televize, na niž Mirka vydrží koukat hodně dlouho. Jinou na chalupě nemá, nechce se zatěžovat starostmi všedního dne. „Krb vznikl v místě původních kamen, které byly uprostřed staré pazderny. Musely se samozřejmě vybourat. Pak se vystavěly příčky a u jedné vznikl nový krb s kvalitní vložkou. Dá se s ním horkovzdušně vytápět celá chalupa. Z jediného zdroje ohně tak máme teplo v přízemí, kde se krásně sedává, i nahoře ve dvou  ložnicích.“

Není divu, že na chalupu pod lesem jezdí rády i Mirčiny dcery. „I pro ně to je kousek ráje na zemi. Volnost, příroda a příjemné nicnedělání o prázdninách i víkendech. Koupat se dá v nedalekém koupališti, do místní hospůdky je pár kroků a krásné trasy do okolí máme za humny.“

...a společnost se dala do zpěvu

Zdá se, že tenhle kout Orlických hor a také milá společnost sem přitahuje i další návštěvníky. „Organizuji různé pohybové i ozdravné kurzy a mám díky tomu hodně přátel. Přijedou třeba jen tak na odpolední čaj či kávu, nebo zajdeme na pivo do blízké restaurace. Jaký je důvod dnešního setkání a opékání kýty? Jenom to, že je léto. Mám radost, že dorazili muzikanti. Ještě čekáme další kytaru, harmoniku a basu. Nakonec si vždycky říkáme, že jsme si díky těm písničkám a legraci prodloužili život minimálně o deset let!“

Text a foto Marie Rubešová

Kousek ráje