U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Každý kluk něco sbírá
Kategorie: Volný čas | Autor: Zdeněk Hrabica
Stanislav Hampl propadl sběratelství už jako malý kluk. A jeho láska mu vydržela, i když už je „klukem“ poněkud odrostlejším. Začal v rodných hanáckých Troubelicích a tam, stejně jako ve svém současném domově Praze, pokračuje dodneška.
Nejdřív sbíral krabičky od cigaret, zápalkové nálepky a brzy také známky. Záliba vykrystalizovala ve filatelii se sportovní olympijskou tematikou a posléze s kosmonautickými a astronautickými náměty.
Vzhůru ke hvězdám
„Všechno začalo Jurijem Gagarinem. Byl stejně starý jako já, a to byl pro mě podnět, abych se o tento druh poštovních známek zajímal,“ svěřuje se sběratel. Postupem času vytvořil Stanislav Hampl ve svých albech dokonalou učebnici o pokusech člověka dobýt vesmír. Získal známkové unikáty o vývoji kosmických raket, o letu Sputniku, o prvním letu člověka, Jurije Gagarina, za hranice lidských snů, o obletu Alexeje Leonova kolem planety i o prvním „výšlapu“ člověka na Měsíc.
Odtud byl už jenom krůček k osobnímu seznámení s kosmonauty, astronauty, ke korespondenci s nimi i s lidmi, kteří je obklopují, k získání jejich memoárů a sdělení. A ke známkám s touto tematikou přibývaly i autogramy hvězdných poutníků a řádky s věnováním.
„Nejobsažnější známková tvorba o kosmu je samozřejmě v ruských, dříve sovětských, a amerických emisích. Ale mezi nejkrásnější patří naše známky, což pramení především z vysoké úrovně díla našich rytců a grafiků. Kdo v této oblasti početně převažuje? Země, které nikdy kosmu samy nedosáhnou, ale které vyslaly svého kosmonauta ke hvězdám v rámci programu INTERKOSMOS. Mezi ně patří například Maďarsko, Polsko, Mongolsko, ale nechybějí ani desítky dalších zemí,“ připomíná sběratel.
Filatelistickou sbírku s kosmickou tematikou Stanislav Hampl již završil, ukončil. Situace a podmínky se značně změnily. Dnes vévodí této filatelistické kategorii unikáty kosmické pošty, což je pro individuálního sběratele finančně velmi náročné.
Z kosmu dolů k Zemi
Před čtyřiceti lety začal Stanislav Hampl sbírat vedle kosmické filatelie také autogramy. Tato jeho sběratelská záliba se přeměnila téměř v profesi. Má nyní asi sedm tisíc autogramů osobností nejrůznějších oborů lidské činnosti z domova i ze zahraničí.
„Vím, že jsou sběratelé i s deseti tisíci autogramy, ale to mi neubírá na radosti. Zhruba polovina sbírky ještě čeká na moje zpracování. Každý autogram s fotografií umísťuji na samostatný list, který obsahuje jméno a příjmení osobnosti, základní autobiografická data, obor a zajímavé poznatky o jeho životě. Mám je rozděleny do kategorií – jsou to politici, sportovci všech disciplín, herci, hudebníci, zpěváci, vědci, spisovatelé, básníci, výtvarníci, církevní hodnostáři, vojáci i další.“
Zaměstnání ekonoma přivedlo Stanislava Hampla na nějaký čas do Staré Boleslavi. A zájem o sport jej záhy přilákal také do Tělovýchovného střediska v Houštce, kde se neustále střídaly slavné osobnosti československého sportu.
Jan Smolík byl první
„Najednou jsem je měl jako na dlani. Emila Zátopka, Jiřího Skoblu, Jiřinu Němcovou, Danu Zátopkovou, Stanislava Jungwirtha, Josefa Odložila. Často tu spolu s dalšími sportovci trénovali. A mne napadlo začít je fotografovat a získávat jejich autogramy. Dozvědět se zkrátka o nich co nejvíce. Od nápadu byl už jen krůček k prvním podpisům. Plejádu zahájily podpisy cyklistů Závodu míru, fotbalistů jako byli Plánička, Bican, Hemele, Pluskal i Nedvěd, hokejistů, trenérů, krasobruslařů… A taky jsem hned začal rozvíjet nepředstavitelně rozsáhlou korespondenci. Známky byly levné, ale přidaly se i telefonní rozhovory a osobní návštěvy.
Podmínky pro rozvíjení mé záliby byly v té době příznivé. Když jsem napsal dopis, téměř vždy jsem obratem obdržel fotografii a autogram. Ničím neobvyklým nebyla návštěva v kabinách fotbalistů, hokejistů, návštěva v šatnách zpěváků, herců. Poznal jsem stovky osobností. Žádná vymezení, co sbírat, jsem si nestanovil. A musím říct, že se většinou setkávám s velkou vstřícností.“
Sbírku autogramů slavných zahájil podpis vítěze Závodu míru 1964 Jana Smolíka. A později připojil pan Hampl autogramy celého mužstva. K zatím posledním v jeho sbírce patří podpis zpěváka Josefa Sochora a opakovaně Vladimíra Brabce. „A zrovna včera jsem získal podpis slovenské herečky Anny Šiškové,“ libuje si.
Sběratelství je dnes řeholí
Zkušený sběratel konstatuje a lituje, že doba zájmového sběratelství asi natrvalo skončila. Všude jsou hradby strážců bezpečnostních agentur a mnozí pracovníci útvarů pro styk požadují od sběratelů nejrůznější finanční částky za autogram… Časy se mění, co bylo není!
„Dnes dávám přednost většinou a zásadně osobnímu styku. Potřebuji mít jistotu, že podpis je autentický, nestojím o podpisy zcela nečitelné, poskytované například sportovci doslova v běhu. Nikdo pak nepozná, komu autogram vlastně patří. Často se taky stává, že za slavné osobnosti píší jejich autogramy jiní, nebo odkazují na podpis uvedený na internetu.
Ze zahraničí dostávám dopisy s požadavkem úhrady poštovného nebo i vysoké ceny za autogram. I sbírání autogramů se stalo pro někoho dobrým kšeftem. Například podpis Tomáše Garrigua Masaryka stojí až 15 000 Kč. A to nechci připomínat slavné zpěváky a herce. Za ty si kladou finanční podmínky zpravidla jejich manažeři.“
Podpisy vítězů i poražených
Stanislav Hampl se zaměřuje na slavné osobnosti. Ze svého působení v Klubu sběratelů autogramů České republiky, sdružujícího kolem tří stovek lidí, však ví, že se sbírají i podpisy „negativních“ osobností, například autogramy známých vězňů. Třeba Kájínka a dalších. Většinou prý velmi ochotně splňují sběratelské žádosti.
„Sám mám vynikající zkušenost se vstřícností vysokých církevních hodnostářů – až na papeže Jana Pavla II., který podle sdělení jeho úřadu nikdy nikomu podpis neposkytl. Mám ale všechny české kardinály a biskupy, včetně kardinála Špidlíka z Vatikánu, který mi poslal fotografii, podpis i vlastnoruční dopis. Pokud jde o státníky, mohu se pochlubit unikátem – podpisem Fidela Castra. Samozřejmě v mé sbírce nechybí podpisy některých našich prezidentů – Svobody, Husáka, Havla a Klause. A mám i podpis Gorbačova.
Pro mě je vzácný každý podpis, který získám osobním stykem. Velmi málo autogramy vyměňuji,“ pokračuje sběratel. Váží si i osobního kontaktu a poznání. „Moc mě těší, že jsem potkal Pierra Brice, kterého známe hlavně z filmu Vinnetou, a získal jeho podpis. Ročně mi přibude kolem dvou set autogramů. Ale na jedno jsem ve své zálibě zapomněl. Nikdy jsem nepožádal o autogram své nejbližší. A některé, bohužel, už požádat nemohu.“
Vždycky si myslel, že slavné osobnosti, které spatří, budou mít nějakou zvláštní auru. Zjistil však, že to jsou většinou docela normální lidé. „Zatím jsem se nesetkal s nikým, kdo by mne nějak kategoricky odmítl. Jiné je to ovšem s fotografováním. Například Hana Hegerová a Luděk Munzar si to nepřáli; nebyli si jisti, pro jaký účel chci fotografie použít. Samozřejmě taková přání respektuji.
Jsou i chvíle návratů k některým podpisům. To když třeba dostanu podpis Josefa Kobra – a najednou čtu smutnou zprávu, že zemřel. Zamýšlím se pak často nad tím, jakou cestou ti lidé v životě museli projít.“
***
NEJVZÁCNĚJŠÍ PODPIS
Kolébkou sběratelství autogramů i poštovních známek byla Francie a záliba se brzy přesunula i k nám.
Sbírání podpisů začalo již v 16. století, sbírání poštovních známek a razítek pak ve čtyřicátých letech 19. století. A čí podpis se dnes mezi sběrateli ve světě považuje za nejcennější? Je to podpis Mahátma Gándhího. Cení se na desetitisíce v každé měně. Ověřením autentičnosti podpisů se však zatím nikdo nezabývá.
Popisy k obrázkům
Autor fotografií: FOTO PAVEL HRABICA
