U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

KAMARÁDKY NEJSOU NA PRODEJ

Kategorie: Volný čas | Autor: MARCELA MÁDROVÁ

„Mám velkou radost, když věci dostávají druhou šanci,“ říká sběratelka a galeristka Mili Vávrová. Léta se věnovala svému oboru – je strojní inženýrkou, pak se ale její koníček, sbírání starých věcí, stal jejím povoláním.

„Staré věci se mi líbily odmalička,“ vypráví. „Vyrůstala jsem na Plzeňsku, maminka i tatínek pocházeli z gruntů, a to byl pro mě ráj, tam se dalo krásně šmejdit! Prolézala jsem půdy a stodoly a objevovala jsem nejrůznější poklady.“

   Když začala Mili Vávrová studovat na vysoké škole, měla na své hobby méně času. Její záliba ji ale nikdy zcela neopustila, ani když nastoupila do zaměstnání. Po mateřské dovolené se chtěla víc věnovat synovi a zůstala v domácnosti. V té době se opět začala intenzivně zabývat svým koníčkem, studovala příslušnou literaturu, navštěvovala muzea a dál sbírala krásné staré věci.

   „Nashromáždila jsem pěknou sbírku lorňonů, měla jsem jich asi osmdesát, sbírala jsem taky kapesní hodinky-cibule a vytvářela jsem si z nich dekorace do bytu. V kuchyni jsem měla dlouhá léta i sbírku půvabných starých kafemlejnků. Podobné věci se tenkrát vyhazovaly, byly k dostání za babku,“ vzpomíná paní Vávrová na různá stadia svého sběratelského vývoje.

   „Věci se mi hromadily v bytě a jednoho dne už to dál nešlo, a tak se v roce 1994 zrodil obchod, kde jsem začala některé předměty ze svých sbírek prodávat. Jsem možná zvláštní sběratelka,“ přiznává paní Mili, „někdo shromažďuje vybrané předměty celý život a není schopen se jich nikdy vzdát. Já sbírám určité věci jen nějakou dobu, a pak se zaměřím na něco jiného.“

Obchůdek plný pokladů

V půvabném ,všehokrámku‘ na Starém Městě pražském najdete dobové skleníky s broušenými skleničkami, karafami a kávovými soupravami, sbírku zdobených mramorových krbových hodin, lampičky a lustry, nostalgické staré fotografie v rámečcích, oblečení, kabelky, klobouky, rukavice, deštníky i parádní hůlky-špacírky, psací soupravy, ale i jehlice do klobouků, korále a brože, knoflíky, krabičky od pudru a flakóny na parfémy.

   „Postupně jsem se začala zaměřovat hlavně na období art deco. Je mi nejbližší po estetické stránce. Líbí se mi geometrické, čisté tvary a také dokonalé řemeslné zpracování – krejčovina, nábytkářství, umělecká řemesla. Všechno je vypracované do nejmenšího detailu.

   Vezměte si třeba oblečení, které je nějakých osmdesát let staré. Mám v obchodě speciální bednu s prádlem, každý kousek je pečlivě vypracovaný, a to se všechno tehdy dělalo převážně ručně, stroje nebyly zdaleka na takové úrovni jako dnes,“ říká a bere do rukou hedvábnou košilku zdobenou květinovými aplikacemi a vyšíváním. „U oblečení hodně záleží na původním zpracování, ale i na skladování,“ vysvětluje. „Měla jsem třeba smotanou krásnou hedvábnou stuhu, a když jsem ji chtěla rozmotat, úplně se mi v rukou rozpadla na prach.“

Chodí sem i filmové hvězdy

Složení zákazníků obchůdku je různorodé – od studentů po dámy z diplomatického sboru. Dají se tu objevit dárky i nevšední modely pro nejrůznější příležitosti. Do galerie Art deco chodí nakupovat naše i zahraniční hvězdy, nedávno si tu například Simona Stašová vybírala oblečení pro svou roli Anny Magnaniové, galerie spolupracuje s Divadlem Na zábradlí, s Činoherním klubem i s Národním divadlem. „Když se v Praze točil film o Edith Piaf, přišla sympatická Angličanka z produkce a nakoupila spoustu černých šatů ze 40. a 50. let. Do kroniky se nám podepsal i slavný návrhář Jean-Paul Gaultier,“ říká Mili Vávrová.

   V její pestré sbírce, která se průběžně obměňuje a doplňuje, je ale přece jen něco, co není na prodej. „Manekýny a hlavy na paruky a na klobouky, které kdysi sloužily k dekoraci výkladních skříní a k vystavování zboží, jsem sbírala dávno předtím, než jsem začala pomýšlet na otevření mého krámku.“ Za manekýnami byla Mili Vávrová ochotna jezdit po celé republice, když se rušily obchody nebo se našla panna někde na půdě či ve stodole. Některé byly ve špatném stavu a musely se restaurovat. Nejvzácnější jsou voskové hlavy na klobouky, panny jsou z tvrzeného papmašé, některé mají skleněné oči, opravdové řasy, obočí i vlasy. „Mám tady i pána, ten je nejhezčí svlečený,“ směje se paní Mili. „Je úžasně ohebný, má všude klouby, takže se může ohýbat v pase, dají se mu všelijak nastavovat ruce, sundat hlava. Nebo tady ta hlava na klobouky, komplet se stojánkem a se zrcadlem, ta je slavná, zahrála si ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále. Která z těch půvabných manekýn a hlav je moje nejoblíbenější? Těžko říct. Ale nerozloučila bych se s žádnou z nich. Jsou to moje kamarádky.“

Popisy k obrázkům

Autor fotografií: FOTO: ŠTĚPÁN LUŤANSKÝ

KAMARÁDKY NEJSOU NA PRODEJ