U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

TOPIT SE DÁ I LEVNĚ

Kategorie: Peníze | Autor: Jan Novák

Stále více lidí používá svou chatu či chalupu i během topné sezony. Podmínkou těchto pobytů je samozřejmě především vyřešená otázka vytápění. Mělo by být hospodárné, ale přitom poskytovat i určitý komfort obsluhy. Rekreační chalupy sice většinou nedisponují možnostmi nejpohodlnějších způsobů vytápění, jako je plyn či dálkové vedení, zato však dávají možnosti všem, kdož chtějí využívat levných a ekologických zdrojů tepla.

Podle většiny odhadů se náklady na topení a ohřev vody na celkových výdajích za energii podílejí asi 70 až 80 procenty. Při pobytech v rekreačních objektech během zimy patrně nebude tento poměr příliš odlišný, proto je důležité, aby získávání tepla bylo co nejhospodárnější. Platí to tím spíš, že ceny většiny energií i nadále výrazně porostou, často možná dost dramaticky.

Nejde jen o cenu

Při výběru druhu topení většinu uživatelů zajímá především cena topného systému a cena používané energie. Nelze však zůstávat pouze u těchto kritérií. Z ekonomických hledisek je třeba promyslet i celkovou výši investice, včetně nutných přestaveb, a uvažovat o pravděpodobné životnosti zařízení. Významná je také dostupnost příslušného paliva v lokalitě, kde se nemovitost nachází, případně další vývoj v blízké budoucnosti. Důležitý je i komfort obsluhy. Dřevo a uhlí jsou sice levné, ne každý má ovšem čas či fyzickou kondici pro manipulaci s nimi. Naštěstí však už existují výrobky, které dokáží do značné míry zautomatizovat i provoz těchto systémů, donedávna odrazujících zájemce nepříjemnou dřinou a nutností trvalého dohledu. Do popředí stále více vystupují také ekologické faktory – když už ne z důvodů zachování přírody, tak alespoň proto, že některá problematická paliva mohou být v budoucnosti z těchto důvodů znevýhodněna nebo přímo zakázána. V některých státech či obcích to platí zejména pro nekvalitní hnědé uhlí. Naopak roste zájem o různé alternativní obnovitelné zdroje energie. Jde sice o poměrně vysokou počáteční investici s dlouhou dobou návratnosti, ekonomické ukazatele se však s rostoucími cenami klasických energií rychle zlepšují. Nezanedbatelné není ani to, že provozovatel alternativního zdroje snižuje svou závislost na cennové libovůli často monopolního dodavatele energie.

Jaký systém zvolit?

Nezávisle na typu paliva je významné provedení systému. Klasické radiátory či jiná topná tělesa umístěná pod okny jsou například v provozu pětkrát dražší než podlahové topení, které ovšem představuje přibližně dvojnásobnou počáteční investici. I tak je ale návratnost této investice ve srovnání s celkovými náklady na běžné provedení udávána na zhruba šest let. V rekreačních chalupách jde také o otázku určitého stylu nejen estetického, ale i životního. Nejde pouze o to, že radiátor v selské jizbě vypadá poněkud divně. Mnoho lidí správně vidí návrat ke zdravějšímu životnímu stylu předků i v poněkud pracnějším a méně pohodlném získávání tepla. Sotva kdo popře, že štípání dříví prospěje kondici více, než otáčení knoflíkem prostorového termostatu. V rekreačních objektech téměř nepřipadá v úvahu dálkové vytápění, které je považováno za nejhospodárnější. Jen v některých obcích je k dispozici zemní plyn. Ten je sice ekologický a pohodlný, jeho ceny však i nadále porostou. V současnosti je průměrná počáteční investice na plynový topný systém ve středně velkém domku asi 100 tisíc korun.

Propan a topný olej

Tam, kde není plyn, se jako náhrada nabízí zejména propan nebo lehké topné oleje. Zařízení na propan ovšem vyžaduje investici nejen do kotle, rozvodů vody, radiátorů atd., ale i do zásobníku, který navíc musí být z bezpečnostních důvodů na volném prostranství. A to se někomu nemusí z estetických důvodů zamlouvat. Roční provozní náklady jsou přibližně dvakrát větší než u zemního plynu, na rozdíl od něj však již patrně nebudou výrazně stoupat. Zde totiž neexistuje v současnosti žádná cenová regulace. Obdobně je tomu i u lehkých topných olejů. Také v tomto případě je nutné koupit nebo si alespoň pronajmout od dodavatele speciální bezpečnostní nádrž, která však může být (na rozdíl od propanu) uvnitř objektu. Provozní náklady jsou ještě o něco vyšší než u propanu, i zde však lze předpokládat cenovou stabilitu. U topných olejů a propanu byly vyvinuty technologie, které nabízejí velmi pohodlnou obsluhu a zcela automatický ekologický provoz. Elektřina je pohodlná, čistá a dostupná téměř všude. Má poměrně nízké počáteční investice – v průměrném objektu jde při současných cenách asi o 40 tisíc korun. Současně však také je a do budoucna i bude bezkonkurenčně nejdražší při provozu, zejména v podobě neblaze proslulých přímotopů.

Dřevo má budoucnost

Uhlí a dřevo jsou naopak v současnosti zdaleka nejlevnější. Dnes již také existují kotle, které se umí samy naložit a samy si vyvézt popel. Problémem uhlí však jsou především oprávněné ekologické námitky. Nejde jen o již zmíněné exhalace, ale také o popel. Zatímco popel ze dřeva můžete ukládat na vlastním pozemku (třeba do kompostu), zbytky po uhlí se musí vyvážet-alespoň obecní vyhlášky to obvykle požadují. Obsahují totiž celou řadu závadných látek (popel z českého uhlí je dokonce často mírně radioaktivní). Rostou tedy náklady na manipulaci s domovním odpadem. Naproti tomu dřevo jako obnovitelný zdroj má patrně budoucnost, i když jeho spotřeba je pro kvalitní topení velká. I zde se již na trhu vyskytují systémy, které zjednodušují obsluhu.

Řešení pouze alternativní

Jednou z významných možností jak uspořit za teplo je částečný nebo dokonce i plný přechod na alternativní zdroje energie. Mají však některé specifické vlastnosti, s nimiž musí každý zájemce předem počítat. Především je to poměrně vysoká počáteční investice s dlouhou dobou návratnosti. Z toho vyplývá nutnost velmi kvalitního a odborného provedení. Jejich další významnou vlastností je obvykle nízká energetická hustota a nižší teplotní spád. Zatímco klasické zdroje dávají energii ve vysoce koncentrované podobě a teplota v topných systémech bývá obvykle velmi vysoká, u alternativních zdrojů jsme (až na výjimky) nuceni dobývat energii z prostředí v mnohem rozptýlenější podobě a teploty v systému proto bývají většinou výrazně nižší. K tomu je třeba přihlížet nejen při návrhu a instalaci či výstavbě (nutnost přesných výpočtů a nízkých tepelných ztrát), ale i při volbě samotného topného systému. A konečně – v povaze většiny alternativních zdrojů je jejich nestálá vydatnost a nevyrovnanost výkonu i omezená možnost skladovat získanou energii do doby, kdy jí bude opravdu třeba. Z toho důvodu představují zatím spíše doplněk ke klasickým energiím. Rovněž je možné kombinovat více typů alternativních zdrojů. Pro vytápění se nejčastěji využívá sluneční energie získávané pomocí solárních kolektorů, energie půdy, vody, vzduchu či odpadového tepla z tepelných čerpadel, bioplynu z odpadů a energetických plodin. Zatím se k topným účelům téměř nevyužívá elektřiny získané za pomoci větru, přestože obvykle nejvíc fouká právě tehdy, když je tepla nejvíc třeba.

TOPIT SE DÁ I LEVNĚ