U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
JE PO DOVOLENÝCH
Kategorie: Víkend | Autor: HČ
Pro většinu lidí je tento titulek pravdou pravdoucí. Hlavně pro rodiče s dětmi, kterým školní povinnosti nedovolují prodloužení krásného nicnedělání ani o den. My, dospělí se po dovolené s pracovními povinnosti sice ztuha, ale většinou bez problémů, vyrovnáme. Spolu s námi však jdou do svého “pracovního procesu” i děti. A právě s tím je někdy svízel. Dva měsíce jim nikdo nekontroloval žákajdu, dva měsíce se jen skotačilo a dělalo se, co se chtělo, dva měsíce prázdnin je prostě vykolejily. Dětská dušička se pak s náhlou změnou vyrovnává hůř než duše dospělých. Požádali jsme MUDr. Annu Čechákovou, dětskou psychiatričku z Centra pro děti a rodinu z Prahy 4 o pár rad, jak po prázdninách mohou dospělí dětem přechod na normální denní režim usnadnit. Je to smutné, ale je to tak – září znamená pro každého dětského lékaře, psychiatra nevyjímaje, větší návaly v ordinacích. Není tomu náhodou, protože dítě jakékoli změny vnímá daleko intenzivněji. Dva měsíce jsou poměrně dlouhá doba na to, aby si zvyklo na bezstarostný život, a najednou zas přicházejí povinnosti. Děti se sice většinou do školy těší, protože se tam sejdou se svými kamarády, ale pro mnohé z nich znamená škola i stresové situace, které mohou vyústit v různé problémy. Může to být zejména některá forma neurotických projevů, časté jsou psychosomatické potíže jako třeba bolesti břicha a hlavy, někdy stoupne mírně i teplota, což rodiče zmátne, takže s malým školákem absolvují návštěvy všemožných zdravotnických zařízení, avšak na tu prvotní příčinu, tedy strach ze školy, se většinou přijde až naposledy. Aby rodiče dětem přechod k normálním denním povinnostem usnadnili, je věc vždy velmi individuální, ale obecně by mělo platit následující desatero:
1/ Po prázdninách je třeba děti zklidňovat jen zvolna.
2/ Postupně zpevňujeme jejich denní režim drobnými domácími povinnostmi.
3/ Dítě by mělo vstávat a chodit spát v ty hodiny, které bude muset dodržovat celý školní rok.
4/ Probouzejme jeho poprázdninový mozek nenásilnou formou, třeba tím, že si s ním víc čteme nebo že s ním jdeme do muzea.
5/ Netrestejme ho tím, že mu zakážeme sporty a pobyt venku.
6/ Pokud trestáme, tak okamžitě po prohřešku a krátkodobě. Jinak dítě zapomene, za co vlastně trest dostalo.
7/ Neomezujme ho v pohybu, energii získanou přes prázdniny si dítě musí vybít.
8/ Hned na začátku školního roku pro něj najděme nějaký vhodný zájmový kroužek.
9/ Nevyžadujme od něj sliby typu: Viď, že letos budeš mít samé jedničky.
10/ Příklady táhnou – a ty rodičovské zejména.
