U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

Hliněné teplo

Kategorie: Stavba | Autor: ing. Igor Kroupa

Dřevo, hlína a kámen – to jsou tři základní přírodní materiály, z kterých naši předkové stavěli své domy – chalupy a statky, své stáje a kovárny a k nim cesty a mosty. Později využívali ke stavění i železo, v té době drahé. V každém stavení pak musel být kachlový sporák nebo alespoň kachlová kamna, aby lidé mohli vařit, péci a hlavně se ohřívat.

Taková kachlová kamna nebo sporák, to jsou vlastně malé “domečky”, které sloužily k využívání ohně pro život obyvatel domů velkých. Z toho plyne, že stavební zásady a postupy, které platí pro domy velké, platí v nezměněné podobě i pro ty malé.

Převrat přinesly “tály”

Nejjednodušším “domečkem” je obyčejný kuchyňský kachlový sporák, jehož základní provedení vycházelo z letitých zkušeností jak využívat ohně, aby byl dobrým sluhou a ne nebezpečným pánem. Rozvoj sporáků, zejména kachlových, nastal v okamžiku, kdy bylo dostupné pořídit “tály”, čili ocelolitinové pláty na zakrytí do té doby otevřeného ohniště. Pak už byl jen krůček k vytvoření “malé pece”, čili trouby na pečení buchet a masa. Když se místo jednoho tálu osadila litinová nádoba na ohřev vody, vznikl “kamnovec”. Postupně se rozvinulo kamnářské řemeslo a vznikly kamnářské kachle, kterými se nahradily hliněné cihly. První kachle vyráběli ještě hrnčíři, kteří ovládali vypalování a glazování svého zboží. Teprve později, s rostoucí poptávkou, se výroba kachlů stala samostatnou živností.

Jak vznikl sporák

Takže – když se pan domácí rozhodl nahradit otevřený oheň, například černou kuchyň, uzavřeným čili vnitřním ohništěm, musel zvolit asi následující postup:

1. Určit místo, kde bude sporák stát – nejlépe blízko komína, aby bylo možné přímé napojení.

2. Nakopat hlínu jílovici a písek a smíchat je v poměru 3:2. Pak přidávat vodu, aby vznikla kašovitá až těstovitá hmota. Dnes je nejlépe použít hlínu z nejbližší cihelny.

3. Sesbírat z rozbité střechy staré pálené tašky na vyplnění dutin kachlů (vyfutrování).

4. Sehnat pár červených měkkých cihel (ne příliš pálených) a několik šamotových cihel pro vyložení ohniště.

5. Ve specializované prodejně koupit rám na sporák s tálem (dnes se tály prodávají jako jeden kus), dvířka k ohništi a k popelníku, popelník, rošt s rámem, jedna malá vybírací dvířka a jednu nebo dvě trouby na pečení. V železářství drát na skobičky a na průběžné ztužení do vodorovných spár mezi kachle.

6. Samostatně řešit způsob napojení na komín – buď přímo nebo pomocí komínové roury.

Poučení pro dnešek

Všech šest předchozích bodů platí i dnes! Jen napojení na komín musíme konzultovat s kominíkem. Chalupářům, kteří touží postavit si kachlový sporák sami, doporučuji poohlédnout se po kraji a pozeptat se po nějakém starém, který se dá zbourat (snadnější je to samozřejmě za pomoci kamnáře). Při postupném rozebírání lze poznat postup montáže a hlavně se dají zpravidla zpětně použít všechny prvky – železné kování, tály a kachle, pokud předchozí majitel netopil uhlím a kamna příliš nepropálil. Až ze starých kachlů smyjete špínu, zjistíte, jak staří hrnčíři a posléze keramici uměli své řemeslo! V této souvislosti je třeba si uvědomit, že kachlová kamna a sporáky mají stejnou životnost jako celý dům, čili sto a více let!

Dejme se do stavby

Zabereme si alespoň půlku místnosti a rozložíme kachle a ostatní materiál kolem sebe. Rodinu taktně upozorníme, že stavba sporáku bude trvat přibližně čtrnáct dní. (Po tuto dobu musí být v místnosti klid a pohoda, aby sporák potom dobře hořel!) Přesný technologický postup nabízejí různé publikace i některé časopisy (viz doporučená literatura). My si povíme spíše zásady, které v nich nenajdete a které si “fajnšmekři” nechávají pro sebe. Kachlový sporák nemusí být postaven nutně ze stejně barevných kachlů. Pokud máme původních málo, můžeme zadní či boční stěnu nahradit jiným barevným odstínem. V místě přímého ohně – v ohništi sporáku – zesílíme boční stěny šamotovými cihlami a vlastní kachle dobře vyplníme hlínou a zlomky tašek nebo šamotovými destičkami. V horní části sporáku, v “kobce”, můžeme na tloušťce “vyfutrování” kachlů ubrat, případně horní “šáry” spojit pouze ve spárách a kachle nechat “duté”. Horní část kobky potom rychleji hřeje! Když osazujeme trouby (jednu nebo dvě) do kobky sporáku, nesmíme zapomenout na vynechání prostoru (asi 2 cm) za zadní stěnou, aby se trouba mohla po ohřátí roztáhnout! Když je sporák hotov, vytřeme trouby špekem, aby nerezivěly.

Jaká bude odměna…

Po měsíci sušení otevřeného vnitřního prostoru začínáme pomaličku topit. Nejprve hromádkou třísek a nechat vyhasnout. A pak trochu větší hromádkou – a postupně po několik dní přidávat, až kamna “chytí tah”. Vlhká kamna špatně táhnou! Proces dosušení nemůžeme urychlit, protože hlína vysychá pomalu. Dodržíte-li tento postup, vyschne důkladně a bez mikrotrhlinek. Na Vánoce nám pak bude odměnou krásné “hliněné teplo” a skvělá nálada.

Zásady, které se vyplatí dodržet

Při stavbě kachlového sporáku bychom je měli rozhodně mít na zřeteli – některé firmy stavě-

jící kamna “na klíč” je bohužel často porušují:

Žádný cement!

Žádné vodní sklo!

Maltu mezi cihly do spodní části kachlového sporáku pouze vápennou!

Hlínu nechat týden před samotnou prací namočenou pod vodou!

Kachle před “vyfutrováním” a uložením do stavby namočit na 15 minut do vody!

Cihly před uložením do stavby navlhčit!

Postavit jednu řadu (“šár”) kachlů a hlínu nechat dva dny zavadnout – teprve potom pokračovat další řadou!

Neurychlovat tuhnutí hlíny ventilátorem, tedy teplým vzduchem (hlína popraská)!

Stavbu ukončit alespoň jeden měsíc před topnou sezónou!

Kamna roztápět velmi pomalu (po měsíčním i delším vysychání)!

Je nutné si uvědomit, že dříve lidé opravdu měli k dispozici pouze hlínu a písek, kachle a železo, a také spoustu času.

Doporučená literatura:

Teplo v domě, v chatě a chalupě – NOTA BENE a WLK 1992

Kachlová kamna – Grada Publishing 1997

Chatař a chalupář 9/1998

Udělej si sám č. 63 a 64/1987

Foto – Jedny z kachlových kamen, které vzešly “z dílny” autora článku, najdete v jeho chalupě v Nových Losinách

Foto – Pro menší objekty se kdysi stavěly kachlové sporáčky na nožkách

Foto – Klasická kachlová kamna na obíleném spodku s viditelně často využívanou lavicí

Foto – Tento zcela nově postavený kachlový sporák krkonošskou roubenku nejen zdobí, ale také vyhřívá obytné podkroví

Hliněné teplo