U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

OKOLO MRLINY

Kategorie: Venkov | Autor: ING. ARCH. JAN PEŠTA

Říčka Mrlina rozhodně nepatří mezi české veletoky. Pramení nedaleko Sobotky a ústí do Labe v Nymburce, kde napájí středověké hradební příkopy. Na své pouti protéká málo známým krajem mezi městečky Rožďalovice a Křinec.

Není to ještě Český Ráj, ani to už není Polabí, je to však krajina vlídná. Vlhké roviny okolo řeky jsou sevřeny zalesněnými svahy, korunovanými řadou zdaleka viditelných zámků – na východě jsou to Dymokury, na západě Mcely a Loučeň. Na severu kraj uzavírají Rožďalovice se zámkem a monumentálním barokním chrámem. Uprostřed kotliny se zdvíhá osamělý vrch Chotuc s gotickým kostelíkem a valovým opevněním. V minulosti se na jeho svazích pěstoval klokoč k výrobě růženců. Na jeho úpatí leží městečko Křinec, známé raně barokním zámkem a mostem přes Mrlinu s barokními sochymi živlů.

Roubenky polabského typu

Podívejme se blíže na vesnice v okolí Rožďalovic a Křince. Vynikají vysokým podílem dobře zachované roubené lidové architektury polabského typu, která je blízce příbuzná s lidovou architekturou dolního Pojizeří a především Pocidliní a Jičínska. Domy mají obvykle značně protáhlý půdorys, na obytnou část navazuje sýpka a za ní ještě chlévy (zatímco na jihu Čech stojí hlavní části usedlosti naproti sobě přes dvůr, v Polabí jsou umístěné za sebou). Podstatná část domů již slouží k rekreaci.

   Nejčastějším stavebním materiálem zde byly tzv. trhanice, štípané dubové trámce či fošny. Výška trhanic dosahovala až 60 cm, šířka se pohybovala mezi 15 až 20 cm. Na stavbu stěny domu se tak spotřebovalo obvykle jen pět či šest vysokých trámců. Rozštípnout dubový kmen na trhanice vyžadovalo opravdovou zručnost. Námaha se však vyplatila – dubové trámce jsou obvykle velmi trvanlivé.

   Trhanice mají nepravidelný povrch, proto se od počátku často balily do silné vrstvy hliněné omazávky – kožichu. Povrch stěn se pak bílil nebo opatřil šmolkově modrým vápenným nátěrem. Odhalené tmavé trámy sem z architektonického ani historického hlediska tedy nepatří.

   Typickým prvkem domů bývají bohatě vyřezávané lomenice, často předstupující před štítové průčelí domů. V Polabí se v minulosti hojněji objevovaly také tzv. podsíňové domy se štítem předsazeným nad podsíň (podloubí). Jeden z posledních vesnických podsíňových domů, bohužel chátrající, se zachoval v Žitovlicích, další v Jíkvi a Oskořínku. Pozoruhodnou památkou lidové architektury jsou i dva maloměstské roubené podsíňové domy přímo na náměstí v Rožďalovicích.

Trhanice, hlína, opuka

Nejstarší známé roubené stavby na Křinecku pocházejí ze 17. století. Zástavba vesnic i městeček zde zůstávala velmi dlouho dřevěná. Ze dřeva se zde stavělo i dokonce v průběhu celého 19. století – tedy v době, kdy již na většině území Čech zcela převládla zděná architektura. Na tom nic nezměnila ani přísná protipožární nařízení. Například v Pojedech u Křince se ještě po velkém požáru vesnice roku 1892 stavěly hmotově i konstrukčně zcela tradiční domy – roubené z trhanic v kožichu, s lomenicemi ve štítech. Dřevěná jádra, skrytá pod střídmými kubistickými či modernistickými fasádami, mají dokonce i mnohé domy z období první republiky.

   Teprve v závěru 19. století se na vesnicích v okolí Křince ve větší míře začínají objevovat zděné domy, nejprve z opuky a nepálených cihel, později i z cihel pálených. I zde zdomácněly domy v „nádražním stylu“, s charakteristickými vaznicovými krovy na půdních nadezdívkách a s eklektickými, později i secesními a modernistickými fasádami.

Památkově chráněné

Široko daleko nejcennějším souborem lidové architektury je vesnice Bošín, ležící na severním úpatí Chotuce (doložen k roku 1352). Má lichoběžníkovou, mírně svažitou náves, která je opravdovou pokladnicí roubené lidové architektury. Bošín byl pro své jedinečné kvality roku 1995 prohlášen vesnickou památkovou rezervací.

   Velmi dobře se do dnešních dnů zachovala také vesnička Pojedy severně od Křince. Malebnou čtvercovou náves s křížem a zvoničkou lemuje řada prostých roubených domů v kožichu. Pojedy jsou proto od roku 1995 vesnickou památkovou zónou. Rovněž v Zábrdovicích a ve Mcelech se dochovalo několik roubených stavení s lomenicemi, ve Svídnici zase objevíme půvabnou kovárnu s podsíní, podpíranou dřevěnými sloupky.

   Co do počtu hodnotných staveb se ale s Bošínem může poměřovat jedině nedaleká vesnice Hrubý Jeseník. Po obvodu rozlehlé, téměř 650 metrů dlouhé návsi se dochovalo velké množství roubených domů. V době baroka byl Hrubý Jeseník zapojen do uměle komponované krajiny, kterou na svém panství realizovali Morzinové. Vesnice byla s okolím svázána alejemi, jihovýchodně od vsi vznikl hájek s pravidelnou hvězdicí průseků. Na důležitých místech byly vztyčeny sochy a kapličky. Nejpozoruhodnějším sochařským dílem ve volné krajině je socha Panny Marie Immaculaty. Výhled na celou trasu podél Mrliny a mnohem dál je z unikátní nové rozhledny.

Popisy k obrázkům

Severní strana návsi v památkové rezervaci Bošín s opravenými roubenými domy čp. 38 a 35

Severní strana návsi v Pojedech s převážně roubenou zástavbou z 19. století

Další bošínské domy, na obrázku je čp. 16, na svou opravu teprve čekají…

Základním konstrukčním materiálem byly mohutné štípané dubové trámce -„trhanice“. Nejčastěji jsou ale skryty pod hliněnou omazávkou

Autor fotografií: FOTO: ING. ARCH. JAN PEŠTA

OKOLO MRLINY