Pěstujte divoké rajče

Tento původní druh rajčete se vyznačuje intenzivní chutí a dlouhou dobou sklizně. Odolnost i malé pěstitelské nároky jsou zárukou, že naplní očekávání zkušeného zahrádkáře, stejně jako začátečníka.

Při vyvazování k opoře mohou keříky dosáhnout až třímetrové výšky. Foto: Shutterstock

Málo známá zelenina je předkem všech druhů rajčat, které dnes známe. Ve své domovině ve Střední a Jižní Americe se musela vyrovnat s drsnými podnebními podmínkami, díky tomu je divoké rajče (Solanum pimpinellifolium) houževnaté, dokáže přežít na suchých, ale i velmi vlhkých místech. Oproti vyšlechtěným odrůdám výrazně lépe odolává chladu a houbovým chorobám, zejména plísni bramborové a alternariové skvrnitosti rajčat.

Chutné a zdravé

Plody divokých rajčat jsou uskupeny v dlouhých hroznech. Foto: Shutterstock

Pro velikost plodů okolo 1 cm se divokému rajčeti někdy říká rybízové. Rajčata mají červenou nebo žlutou barvu, v případě, že se zkříží s jinými druhy, pak nejčastěji oranžovočervenou a bývají větší. Jsou sladká a šťavnatá, s výraznou vůní i chutí a vysokým obsahem antioxidantů. Vhodná jsou k přímé spotřebě i jako přídavek k dochucení jídel. Dají se dobře sušit.

Sklizeň probíhá zhruba od července do listopadu, respektive do prvních mrazů. Kvůli tenké slupce mají plody při odtržení tendenci praskat. Vhodnější je proto odstřihnout celý trs zralých rajčat.

Předpěstování

Sehnat se dají samozřejmě sazenice, ale semínka divokých rajčat jsou velmi dobře klíčivá, takže vypěstovat si vlastní rostlinky není nijak těžké. Do výsevní misky by měly putovat koncem února či v březnu, dřív hrozí přílišné vytahování vzešlých sazenic. K dobrému vyklíčení potřebují během dne teplotu ideálně v rozmezí od 27 °C do 30 °C, v noci pak o 10 °C nižší. Docílit to lze přes den umístěním k topení a večer přenesením kupříkladu do chladnější chodby. Po vyklíčení jim vyhovuje běžná pokojová teplota. Potřebují však o to více světla, nejlépe jim bude na parapetu jižního okna nebo v teplém skleníku. Jakmile se objeví první pravé lístky, provede se pikýrování sazenic do samostatných květináčků.

Výsadba

Na stanoviště se rajčata vysazují od poloviny května, kdy již nehrozí přízemní mrazíky. Je nutné počítat s rozrůstáním do šířky, rozprostřený keřík může dosáhnout až 4 metrů čtverečních. Běžněji však mívá rozměr jen kolem tří čtvrtin metru. Doporučený spon je 100 × 50 cm. Pěstovat lze rajčata rovněž ve větších hlubších nádobách.
Styl je pak možné volit buď ve formě houštiny, kdy se rostliny ponechají bez zásahu, anebo je lze tradičně vyvazovat k opoře, či nechat prorůst sítí. Pro houštinu mluví fakt, že rajčata nepotřebují prakticky žádnou péči. Pod příkrovem větví neroste plevel a drží se lépe vláha v půdě. Ve spodní části však s omezeným přístupem světla a vzduchu mohou dozrávající plody začít hnít a plesnivět. Také sběr je těžší. Růst není třeba nijak usměrňovat, boční výhony se nevylamují.

Pro bohatou úrodu

• Divoké rajče je samosprašné, nepotřebuje tedy k opylení hmyz. Pokud se objevuje málo plodů, postačí s keříky občas zatřepat, aby se uvolnil pyl z květů.
• Semínka z vlastní sklizně si můžete uschovat pro příští sezónu. Vybírejte jen ta ze zdravých zralých až přezrálých plodů, nejlépe z co největšího množství rostlin, aby byla zachována genetická diverzita.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock

Pěstujte divoké rajče