U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
CO, KDY A JAK při stavbě a údržbě V.
Kategorie: Stavba | Autor: Vladimír Procházka
Na vhodnosti počasí jsou silně závislé i práce natěračské. Proto se v dalším pokračování našeho seriálu budeme zabývat právě jimi. Končící léto je totiž spolu s jarem období, kdy jsou pro tyto práce nejvhodnější podmínky.
Do natěračských prací je nutné zahrnout i nátěry a nástřiky fasád, a tak začneme právě u nich. Jde v obou případech o mokré procesy, proto by při jejich provádění nemělo mrznout a průměrná denní teplota během 24 hodin by neměla klesnout pod +5 °C. Mírný déšť nebo mlha by po jedné až pěti hodinách neměly být na závadu. Latexy a akryláty jsou prakticky vyzrálé další den, břízolity mají dobu zrání podstatně delší. U ostatních moderních, většinou umělohmotných nástřiků, je nutné respektovat dobu zrání a schnutí podle dispozic výrobců (pro jistotu přidejme trochu času navíc). Dobře by mělo vyschnout i vlastní zdivo a omítka, protože se před většinou prací tohoto druhu doporučuje fasádu umýt tlakovou vodou (hadice – WAP).
Pokud jde o klasické nátěrové hmoty, jistě víte, že v podstatě existují dva druhy. Jedny se ředí vodou a druhé syntetickými ředidly. Z toho vychází zásadní kritéria, kdy lze které z těchto materiálů úspěšně použít.
Nátěrové hmoty ředitelné vodou nemají při nanášení rády vlhko, ale ani chladné počasí a vůbec už ne mráz. Zase jde o mokrý proces a platí tu pravidlo průměrné denní teploty +5 °C během 24 hodin. Patří sem vlastně i pačoky vápna a cementu a pak latexy a akryláty. Všechny potřebují teplo a sucho, ovšem nevadí jim vítr nebo průvan. Mají tu výhodu, že po krátkém, několikahodinovém zaschnutí jsou vyzrálé na povrchu, a tedy odolné proti vlivům počasí. Je jistě dobré, jsou-li jejich podklady – pokud jsou nasákavé – rovněž vyschlé, obzvlášť pro první ředěný nátěr, který se musí do podkladu vpít, vsáknout.
Jestliže jste tedy těmito nátěrovými hmotami natřeli třeba nová okna, dřevěný štít či obití střechy, nemělo by alespoň do 24 hodin pršet nebo mrznout. Dalším nátěrům by již déšť po 3 – 4 hodinách neměl škodit. Nátěr však stále není uvnitř vyzrálý a stabilizovaný, a tak by ho například kroupy mohly potrhat (zvláště pokud byl poslední nátěr silnější). Při promrznutí čerstvých vodou ředitelných nátěrů tato vrstva po odměku a vyschnutí rychle “spráší” a práce by byla zbytečná. Pro všechny vodou ředitelné nátěrové hmoty tedy raději sucho a teplo. Nejraději mají teplotu mezi 18 – 22 °C a mírný větřík nebo lehký průvan.
Nakonec jedno připomenutí: pamatujte, aby nátěry a malby na zdivu byly nanášeny vždy jen na vyzrálé omítky, ať už jde o vnitřní nebo venkovní. Na nevyzrálých, i když perfektně opravených fasádách tak vznikají ošklivé barevné neodstranitelné mapy a i renomované firmy mají značné finanční ztráty. Roli tu hraje čas. Omítky (ať už nové nebo jen opravy) zrají nejméně šest týdnů! Přidáme-li ještě jeden navíc, nebude to na škodu. Tento čas lze zkrátit různými nátěry, třeba bíle obarveným Sokratem či jiným penetračním prostředkem v patřičném ředění podle návodů výrobců. I po této aplikaci je však nutné – podle počasí – nechat omítku důkladně několik dnů vysychat. Asi po týdnu provedeme konečnou barevnou úpravu.
Nátěrové hmoty, ředěné syntetickými ředidly, můžeme natírat či stříkat i za chladného počasí. Zasychají při něm pomaleji, protože je podstatně menší výpar prchavých látek. Pokud natřené předměty mohou být po uschnutí uloženy pod střechou, aby na ně nepršelo, nebo naopak nepražilo slunce, je to ku prospěchu. Mají tu možnost dobře vyzrát.
Pozor však na jarní a podzimní mlhy. Týká se to hlavně posledních nátěrů lesklých emailových laků. Mlha nebo rosa způsobí jejich zmatovění – a je po lesku! Proto je dobré lakové vrstvy emailů nanášet i v létě po ránu (ale až po rose), aby do večerní rosy nebo nočního oparu stačily zavadnout. Jistě znáte tyto doby zavadnutí alespoň z návodů výrobců, uvedených na obalech. Mastné olejové či fermežové zasychají do nelepivosti za 24 – 48 hodin, syntetické polomastné za 6 – 12 hodin a nitrolaky a nitrokombinace asi po jedné až dvou hodinách. Silným nánosem se tyto doby nekontrolovaně prodlužují a použitím ředidel se – i když na úkor kvality a tím i trvanlivosti nátěru – trochu zkracují.
Vlhko nebo déšť tedy uškodí nejvíce mastným nátěrům. Pozor také na vzdušnou vlhkost, která ulpí nebo je vysrážená při chladném až mrazivém počasí na podkladu, který chceme natírat. Nejvhodnější jsou vlahé, trochu podmračné dny se slabým pohybem vzduchu a s nocemi bez rosy. Nátěrům při zasychání vadí, jak již jsme uvedli, i parné počasí. Z vrchní vrstvy se při tom příliš rychle odpaří těkavé látky, povrch se zdá suchý a svádí to k provedení dalšího nátěru. Jenže nevyzrálý a neproschlý spodek se tím dalším “oživí” a oba dva zkrabatí. To pak znamená všechno seškrabat, opálit až na suchý podklad a začít znovu! Parné slunečné počasí neprospívá zasychání i z toho důvodu, že v rychle proschlých vrstvách se vytvářejí nadměrným smršťováním mikroskopické trhlinky, kterým pak deště a mrazy pomohou k rychlejšímu sprášení – zničení celého nátěru. Například okna a dveře na jižní straně stavení tedy natírejte vícekrát tenčími vrstvami.
Ani nátěrové hmoty dnes nejsou zrovna laciné. Nenechte se proto zlákat časovou tísní a počasím a nechtějte za sobotu a neděli nalakovat všemi vrstvami celou chatu nebo okna a dveře u chalupy. Vyplatí se udělat nejprve důkladnou přípravu, oškrábat starý nátěr, plochy vytmelit, opravit, připravit si všechen materiál i nářadí a pak se teprve dát do díla. Začneme základovou vrstvou, po správné době vytvrzení, uschnutí a přebroušení přidáme další – a tak až ke konečným emailům apod. Trvá to sice déle, ale zato vám nátěry vydrží nejen těch několik let, která uvádějí výrobci, ale často i mnohem déle.
Zvláštní kapitolou jsou lazurovací laky, např. Luxoly. Platí pro ně totéž, co pro laky mastné (olejové, fermežové) i polomastné (syntetické), ale v menší míře. Na čerstvém, nelakovaném materiálu zasakují a také zasychají lépe a rychleji i proto, že jsou řídké. To ovšem neznamená, že v jednom parném dni při slunečním úpalu natřete lazuru třikrát nebo čtyřikrát. Zvládnete maximálně dvě vrstvy a nesmějí vám zůstávat lesklá místa, obzvlášť na vodorovných plochách. Jak to uvádějí výrobci: matová místa je třeba rozetřít suchým štětcem, nebo lépe otřít hadříkem. Stejným nesmyslem by bylo – stejně jako u předchozích nátěrů – vytírat štětec v ředidle namočeným hadrem.
Pokud jde o ředění, výjimku tvoří nitrolaky a dvousložkové polymerující nátěrové hmoty. Obojí se naprosto nedoporučují používat na porézní anebo i pružné stavební materiály. Epoxidové nátěry navíc na venkovních úpravách po jednom až dvou letech spráší a přestanou plochu chránit.
FOTO HANA PACLTOVÁ
