Bylinková obec Mutišov

Rubrika: Akce a výstavy, rss-feed, Zahrada, Zahradní realizace

Rostliny mají v přírodní zahradě prostor pro bujný růst. Foto:David Půlpán

Malinká jihočeská vesnička Mutišov se proslavila jedním unikátem. Od roku 2010 se pyšní označením „bylinková obec“. Za vším stojí Jana Bochníčková, která doslova mezi bylinkami vyrůstala.

Bylinky a zahradničení provázejí Janu Bochníčkovou celý život. „Narodila jsem se v Třebíči, v domě bývalého zámeckého zahradníka. Stál v areálu školního statku a moji rodiče tam pracovali, otec jako agronom, matka jako zootechnička. Oba byli bylinkáři a táta byl předsedou zahrádkářského svazu. Takže mým dětským územím byla naše velká zahrada, přilehlý zámecký park a školní statek. Od malička jsem s rodiči pracovala na zahradě, a pokud si vzpomínám, nebylo to jen z povinnosti, ale opravdu mě to bavilo, stejně jako sklízení a zpracovávání všech výpěstků,“ vzpomíná Jana Bochníčková, co ji přivedlo k současné práci.

Máky jsou zároveň i v logu Mutišova. Foto:David Půlpán

I takhle může vypadat pítko pro ptáky. Foto:David Půlpán

Přirozenost jako životní styl

Vydala se ve stopách svých rodičů. Posledních dvacet let se věnuje osvětě a zahradničení. Splnila si sen a u svého statku vybudovala přírodní ukázkovou zahradu, kterou otevírá široké veřejnosti. A nejen to. Svým entuziasmem nakazila i další obyvatele vsi.
„Podílela jsem se na projektu českých a rakouských organizací Přírodní zahrady bez hranic. V Mutišově bývalo rakouské obyvatelstvo a napadlo mě, že bychom skrze bylinky mohli spolupracovat a vytvářet si tak v pohraničí pozitivní vztahy,“ vysvětluje zahradnice.

Kamenná zídka je útočištěm pro slepýše. Foto:David Půlpán

O bylinky, ale i okrasné květiny a dřeviny, zkrátka o veškeré zelené plochy se pečlivě starají všichni obyvatelé obce. Za to mohou užívat označení „bylinková obec“, což uplatňují místní výrobci, například rodinná Kryzanova farma či místní včelař. Do vesnice se díky tomu sjíždějí lidé z širokého okolí. Po prohlídce návsi pravidelně míří k Bochníčkovým. Vrata jejich dvora jsou v sezóně otevřená dokořán. Jana každého ráda provede po své zahradě, poskytne rady a doporučí konkrétní produkty vyrobené ze svých výpěstků. Kromě toho pořádá přednášky nebo vede kurzy.

Květiny lákají nejen opylovače. Foto:David Půlpán

Zahradu nelze znásilňovat

O zahradničení ví snad vše. Jak hezky přirovnává, přírodní zahrada je o spolupráci s přírodou, ne o jejím znásilňování. „Než lidstvo vynalezlo herbicidy a umělá hnojiva, příroda po tisíciletí vytvářela co největší pestrost, podporovala přirozené nepřátele škůdců,“ říká Jana a přidává jednoduchý příklad. „Se mšicemi nebojuji, ale dělám opatření, kterými podpořím třeba slunéčko sedmitečné, jejich přirozeného nepřítele.“

Tajuplný dětský úkryt i vyvýšené záhony jsou dílem manžela paní Jany. Foto:David Půlpán

Dá to docela zabrat, vždyť její zahrada má bezmála půl hektaru. Od samého začátku ji udržuje jedině přírodními postupy. Dušuje se, že nikdy nepoužila ani gram chemie. Vesnická zahrada není jen pro okrasu, ale má hlavně velkou produkční schopnost. Najdeme zde nejen velké množství bylin, ale také mnoho stromů různého věku, asi patnáct druhů bobulovin, plané původní keře. Jana pěstuje až dvacet druhů zeleniny, třicet odrůd mečíků a jiných květin. Přebytky buď prodá, nebo zpracuje na zavařeniny, sirupy, tinktury, mastičky atd.

Zelenina ve smíšených záhonech. Foto:David Půlpán

Božská krása

Na své si přijdou i děti, které rády tráví čas v zahradním domečku, na pískovišti nebo zkouší chůzi na nášlapném chodníčku či sledují, jak se tady tetelí husy, kachny, krůty a čtyři kočičí společnice. Absolutní chloubou však je kaplička zasvěcená sv. Františku, která stojí v samotném rohu zahrady a má výklenky z obou stran, takže může sloužit k modlitbám kolemjdoucím.

Kaplička sv. Františka v Mutišově. Foto:David Půlpán

„Kapličky se stavěly na rozcestích. I u nás máme jedno za zahradou a kaplička tímto způsobem vítá poutníky,“ vysvětluje Jana Bochníčková. „Jsem věřící člověk a chci, aby moje práce měla i jiný smysl než jen materiální. Přeji si, aby byla oázou k odpočinku pro mou rodinu i hosty. Zahrada je pro mě jako velké plátno, na které maluji svou činností, a chci, aby byla odrazem božské krásy, která nám byla dána pro potěšení smyslů.“

Vše s láskou vyrobené z přírodní zahrady. Foto:David Půlpán

Do budoucna má velké plány. Ráda by vychovala novou generaci, a tak prostřednictvím vlastních pohádek děti seznamuje s bylinkami. Stále vymýšlí nové receptury na mastičky, tinktury či likéry. Nám prozradila recept na jeden z nich, Mutišovskou hořkou. Je to likér, který doporučuje všem, kteří udělali nebo se právě chystají udělat dietní chybu. „Když víte, že budete mít v neděli husu, dejte si před tím štamprličku. Pomůže také při žlučníkovém záchvatu,“ loučí se naše hostitelka.

Foto: David Půlpán

Mutišovská hořká

Do sklenice o objemu 4 l nasypeme 10 g kondurangové kůry, 5 g lékořice lysé, 10 g hořce žlutého, 10 g semene anýzu, 5 g květu heřmánku, 20 ks hřebíčku a kousek skořice. Směs zalijeme 400 g třtinového cukru svařeného ve 400 ml vody a přidáme 2 l vodky nebo jiného destilátu. Necháme stát na okně 8 dní a občas promícháme. Poté scedíme přes pláténko.

Text: Michala Jendruchová
Foto: David Půlpán