Berdina, řadová chalupa na slovácku

Pro dům, který vám tentokrát představíme, jsou typické dvě věci: zvláštní název a všudypřítomné dekorativní textilie s krásnými výšivkami. Obojí má svou historii, která v chalupě ožívá.

Berdina (čte se Berdýna) je zkrácená verze jména Bernardina. V Suché Lozi, kde pěkně opravený řadový domek s tímto názvem najdete, byl kdysi farář, který se snažil narušit převažující trend stále stejných ženských jmen. A ten přišel s návrhem pojmenovat jednu právě narozenou holčičku tak, jak to v dědině rozhodně nebylo zvykem.

slovácké stavení

Obnova původních barev dodává stavení na kráse. Foto: Richard Guryča

Bernardina byla manželova prababička,“ vypráví spolumajitelka domu Marie Rožková „Žila tu od roku 1919 až do roku 1985 a v celé vesnici byla jediná tohoto jména. Byla to žena, která celý život chodila v kroji. Samozřejmě ne v tom slavnostním, nazdobeném, jak by si mohla spousta lidí představovat. A po ní se jmenuje i jeden z pokojů, které jsou tady k pronájmu.“ Dům, který se Rožkovi rozhodli po náročné rekonstrukci provozovat jako penzion, připomíná ženy, které v něm kdysi žily, i v názvu druhého z pokojů, který nese jméno Mařa.

kroj

Marie zve do Berdiny k vyzkoušení krojů a nákupu výšivek i neubytované hosty. Foto: Richard Guryča

„Marie, tedy Mařa, to byla švagrová Berdiny, sestra jejího manžela. Nikdy se nevdala, profesí byla švadlena a šila kroje. Mařa zemřela v roce 1997, obě tady prožily celý život a na těch ženách vlastně stojí celý můj koncept penzionu,“ vysvětluje Marie Rožková.

Je to dar

Krásně vyšívané textilie jsou tím, co vás při prohlídce rozlehlého stavení okamžitě zaujme. Je to však především výsledek umu současné majitelky, která na „Mařinu“ tradici šití navázala. „Od pěti let se kamarádím s jehlou,“ směje se Marie. „Začala jsem šít jako malá a moje babička tehdy prohlásila, že to je dar. Od třinácti let jsem si sama šila a šití mě provází celým životem,“ říká Marie, která je profesí účetní.

rozlehlá chalupa

Zvenku je to malý domeček, za vraty vás velikostí překvapí. Foto: Richard Guryča

Pryč s vodou

Zatímco při pohledu z ulice vypadá domek jako idylická slovácká řadová chaloupka, po vstupu na dvůr vás překvapí svou velikostí. A precizně a nekompromisně udělaná rekonstrukce je vidět v každém detailu. Nejnáročnější práce však návštěvníkům zůstávají skryté, takže jen majitelé vědí, kolik úsilí se skrývá za bílými zdmi s modrou „obrovnávkou“.

dvůr

I v relativně úzkém dvoře se našlo místo pro travnatou plochu. Foto: Richard Guryča

O zahradu se Rožkovi starají a hosté mohou čerstvé výpěstky dostat k snídani. Foto: Richard Guryča

„Před rekonstrukcí nebyl stav domu úplně špatný, ale bylo potřeba vyřešit vlhkost, odtáhnout od domu vodu, udělat drenáž do hloubky 25 centimetrů, do makadamu položit drenážní trubky a odvést vodu z mnohde zkorodovaných a do zdiva protékajících okapů,“ popisuje Marie. Pryč musely veškeré podlahy, osekávalo se zdivo, kvůli zabudování čističky odpadních vod se musel rozkopat celý dvůr,“ vzpomíná majitelka a se smíchem připomíná, že v průběhu náročné rekonstrukce ji manžel jmenoval rovněž stavbyvedoucí. První práce na přípravě obnovy stavení přitom začaly v roce 2017, což je při všem, co bylo nutné udělat, vskutku působivá informace.

Letní posezení v prostorách původního hospodářství. Foto: Richard Guryča

Detaily, jako je litinová výlevka nebo starý žebřík, dodávají na atmosféře. Foto: Richard Guryča

Marie Rožková vypráví, že dům je stavěný na pětkrát, původně v něm nebyly koupelny. Chalupa se postupně přistavovala, jak přicházely nevěsty a přinášely věno. V roce 1967 byl jeden z chlévů přestavěný na další světničku, postupně vznikaly další malé místnosti. V přístavku, kde je dnes letní kuchyně, býval dřevník. „Podařilo se nám zmapovat historii domu od 17. století, pořád patřil jedné rodině a nikdy nebyl prodaný,“ říká Marie.

světnice

Do hlavního pokoje proniká oknem z ulice dostatek světla. Foto: Richard Guryča

Nejstarší část domku je z hliněných kotovic, zbytek z pálených cihel. Při oklepávání omítky se na fasádě objevil modrý pruh, kombinace bílé s modrou byla na domě do roku 1948. A zelená vrata byla skutečně kdysi zelená. Sestava barev, která určuje tvář domu a doslova září do ulice, tedy navázala na vzhled, který mělo průčelí stavby už před 80 lety.

světnice

Do hlavního pokoje proniká oknem z ulice dostatek světla. Foto: Richard Guryča

jídelní kout v chalupě

Zvětšeniny starých fotografií připomínají rodinnou historii Berdiny. Foto: Richard Guryča

„Dům je zvláštní svojí délkou. Od podvrátí do zahrady měří pozemek sto padesát metrů, samotný dům má čtyřicet pět metrů. Představte si to množství střešní krytiny,“ upozorňuje Marie. Podotýká, že se zachovala i dnes už poměrně unikátní dispozice, kdy se z jednotlivých místností stále vychází na dvůr. „Spousta lidí v okolí to v minulosti řešila verandou, ale tady se na prvním konceptu nic nezměnilo. I ve stáří se zdejší obyvatelé hodně nachodili a to je udržovalo v dobré kondici.“

koupelna v chalupě

Moderní koupelna ladí s původními prvky interiéru. Foto: Richard Guryča

Na úpatí Bílých Karpat

Suchá Loz je vesnička v podhůří Bílých Karpat a dobré místo pro jejich poznávání, ať už k tomu zvolíte auto, kolo, nebo turistické boty. Nedaleko Berdiny najdete proslavený pramen místní „kyselky“ a také půvabnou vodní nádrž Ordějov, která je po nedávné opravě hráze znovu napuštěná. Na své si přijdou rybáři i milovníci koupání. Nedaleko je město Uherský Brod, snadno se odsud dostanete i na Velkou Javořinu, nejvyšší vrchol Bílých Karpat, kam se dá vyšlápnout pěšky a zvolit několik tras podle toho, na jak fyzicky náročnou cestu se cítíte. Samotný dům skýtá možnost návratu do minulých časů, kdy bylo moravské Slovácko symbolem krásných propracovaných výšivek i voňavé slivovice. Je jím ostatně dodnes, stačí jen trochu hledat. V Berdině ty poetické ozvěny minulosti najdete pěkně pod jednou střechou.

Text a foto: Richard Guryča

 

Berdina, řadová chalupa na slovácku