Co byste měli vědět, než se pustíte do stavby dřevěné pergoly

Rubrika: rss-feed, Stavíme a opravujeme, Zahrada

Příklad relaxační zóny u chaty s nekrytou terasou, z níž je možné přejít pod pergolu, foto: Shutterstock

Pergoly slouží jako dekorativní solitér a zdroj stínu, ale suplují i funkci terasy, částečně nebo úplně krytého přístřešku či zahradního altánu. Mají zpevněnou podlahu a někdy i boční stěny.

V knihách o tradiční zahradní architektuře je pergola popisována jako nezastřešené loubí, tvořící oporu pro popínavé rostliny a dřeviny. Její původní účel v zahradách byl tedy především ozdobný, ale za horka mohla nabídnout i odpočinek ve stínu a v blízkosti květin i keřů. Současný standard života na chalupě včetně grilování či posezení s hosty vybízí k možnostem mnohostrannějšího využití pergol a s ohledem na to by se měly stavět tak, aby mohly sloužit celý rok.

Čím se liší

Schéma konstrukce z trámků včetně krovu pro sedlovou střechu, která může být i z pálené krytiny, foto: Shutterstock

Oproti zahradnímu altánu je pergola spíše otevřenou stavbou, která předpokládá propojení s okolní zelení. Na rozdíl od otevřené terasy či prostranství s ohništěm by však mělo jít o posezení o něco více komfortní a do jisté míry chráněné před nepřízní počasí. Pergolu lze pojmout jako jednoduchý přístřešek a útočiště před horkem či deštěm, kam postačí umístit několik kousků zahradního nábytku či dřevěnou lavičku. Může být však i místem pro venkovní vaření a grilování.

Volba vhodného místa

V úvahu je dobré vzítvzdálenost od domu, obvyklý směr větru, světovou stranu či vzdálenost zahrady nebo dvora sousedů.Vzdálenost od domu a přístup přes zahradu je vhodné zvažovat třeba proto, že každá donáška jídla či kávy delší cestou či skrze hůře přístupný terén může této zahradní stavbě zbytečně ubrat na možnostech využití. Myslete dále na to, zda chcete pergolu využívat i pro večerní a noční posezení a podle toho zvažujte přivedení elektrického proudu. Specifické požadavky pak bude klást pergola s možností venkovního vaření.

Nároky na konstrukci

Zastřešená i nezastřešená pergola je po celý rok vystavena působení povětrnostních vlivů. Životnost dřevěné konstrukce ovlivňuje také blízkost stromů a okolní vegetace, v níž se drží vyšší vlhkost. Proto je důležité navrhnout a provést konstrukci tak, aby byla vůči působení vody co nejodolnější.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat ukotvení svislých nosných sloupů. Ty se zpravidla osazují do kotevních prvků, které zvednou patu sloupu několik centimetrů nad terén a zabrání tak přímému kontaktu dřeva s vlhkostí. Použít lze ocelové kotevní patky připevněné různými způsoby. Konstrukci pergoly lze před vodou chránit všemi způsoby, mezi něž patří i zdánlivě dekorativní seříznutí hran krokví, aby po nich mohla snadněji stékat voda a zbytečně se nedržela ve dřevě. U všech spojů je vhodné počítat jen s nezbytným množstvím spojovacího materiálu, u nějž časem hrozí koroze a následné narušení dřeva. Pokuste se tedy používat klasické tesařské spoje bez hřebíků a šroubů, nebo spojovací materiál s antikorozní ochranou, šrouby se zápustnými hlavami a další prvky, které posílí schopnost konstrukce odolat korozi a hnití.

Pozor na vítr

I lehká pergola vyžaduje dostatečné zavětrování. U pergol se střechou je navíc nutné zajistit vyšší odolnost proti působení větru. Krokve a nosnou konstrukci lze zpevnit rohovými vzpěrami, které by měly být k nosným sloupům připojeny tesařskými spoji (čep a dlab, přeplátování), případně alespoň šikmo seříznuty a pevně uchyceny ke stojkám. Takové řešení bývá zpravidla pevnější a trvanlivější než použití různých úhelníků z běžného sortimentu tesařského kování.

Udělat dostatečně stabilní zavětrování pomocí tesařských spojů je však poměrně náročné, takže pokud nemáte s těmito spoji žádné zkušenosti, objednejte si raději profesionálního tesaře nebo použijte kombinaci jednodušších přeplátovaných spojů a kovových spojovacích prvků.

Lehkou pergolu postavíte z trámků a sloupků, v ideálním případě ukotvených do zabetonovaných plechových patek, foto: Shutterstock

Kvalitní nátěry

Setkat se můžete i s pergolami natřenými například bílou barvou. Ve většině případů však majitelé dávají přednost přirozenému vzhledu dřeva, kterého lze snadno dosáhnout použitím některé z lazur určených pro venkovní použití. Tenkovrstvé i silnovrstvé lazury s obsahem pigmentů v odstínech dřeva vytvářejí odolný ochranný nátěr, který dřevo zároveň jemně tónuje podle zvolené barvy, aniž by zakryl jeho kresbu a přirozený charakter.

Pevná půda pod nohama

Pochozí plochu pod pergolou lze vytvořit mnoha způsoby, například z různých druhů betonové dlažby. Její výhodou je možnost pokládky bez betonování a také snadná výměna za jiný typ povrchu v budoucnu. U zastřešených pergol mohou zajímavě působit i nasucho kladené cihlové dlažby nebo kamenná dlažba pokládaná nasucho či do betonového lože. Pokud pergola stojí na vybetonované základové desce, lze použít také keramickou dlažbu určenou do exteriéru.

Další možnost představuje podlaha z dřevěných nebo kompozitových terasových prken uložených na roštu, který je podepřen betonovými patkami nebo zemními vruty. Není-li pergola zastřešená, je třeba všechny typy pochozích ploch opatřit dostatečným spádem, aby z nich mohla bez problémů odtékat dešťová voda a roztátý sníh.

Než začnete stavět

Pergola by měla stát na rovné ploše.
Pravoúhlé konstrukce opticky prodlužují pohled a rámují vybrané výhledy, zatímco zakřivené tvary pomáhají pergolu v prostředí přirozeně ukrýt.
Pokud necháte pergolu porůst rostlinami, působí vzdušně a barevně. Bez popínavých rostlin vyniknou veškeré konstrukční detaily včetně ozdobných prvků, tesařských spojů, oblouků či netradičně použitých materiálů.
Pergola přiléhající ke zdi se stává elegantním přechodem z vnitřního prostoru do vnějšího a může také stínit terasu.

Stabilitu zatloukací zemní patky lze posílit jejím zabetonováním do čtvercového základu, foto: Shutterstock

Naplánujte rozměry

Pergola k posezení by měla mít rozměry alespoň 4 x 5 m, její výška je obvykle 2 až 2,5 m. Pro pohodlný vstup by měla být šířka vchodu mezi sloupky 1,5 m, zvláště bude-li pergola porostlá. Vzdálenost mezi sloupky má být stejná jako šířka vchodu do ní.
Vždy je nutné vytvořit základ pro svislé nosné sloupky, ty pak vztyčit, nahoře je spojit vodorovnými konstrukčními prvky a vytvořit konstrukci zastřešení. Po dobu stavby se hodí stavební latě pro pomocné dočasné zavětrování.
Pomocí provázku a kolíků si vyměřte půdorys pergoly a určete, kde budou stát nosné sloupky konstrukce. Ty mohou být buď z dřevěných hranolů (nejobvyklejší rozměr je 12 x 12 až 15 x 15 cm), nebo také z cihel, kamene či kovových prvků. Vzdálenost nosných sloupků by měla být 2,5 až 3 m od sebe.
Čím je konstrukce mohutnější, tím více jí prospějí podpůrné spoje, posilující napojení svislých a vodorovných prvků či spoje v rozích. Spoje lze zesílit tesařským kováním nebo rohovými konzolami a rovněž použitím lepidla. Šikmé vzpěry rovněž zvýší pevnost konstrukce.
Pro sloupky je potřeba vyhloubit zhruba půl metru hluboké základové jámy o šířce 25 až 45 cm, ty pak vyplnit betonem. Patky se buď upevní do ještě čerstvého betonu, nebo se po vyzrání základů do betonu přišroubují, případně připevní k betonové základové desce pomocí chemických kotev. Konce hranolů by měly zůstat nad zemí, aby nehnily.
Alternativou je kotvení sloupků na zatloukací zemní patky nebo zemní vruty. Obojí je vhodné spíše do jílovitých půd.
Svislé trámy, hranoly nebo sloupky tvoří základ nosné konstrukce. V horní části je propojte vodorovnými trámy, které zajistí její stabilitu. U lehčích pergol lze použít nosníky o průřezu 10 x 5 cm, uložené naplocho na horní konce sloupků.
Sloupky mohou být od sebe vzdáleny až 3 m, ale čím je vzdálenost mezi nimi větší, tím masivnější musí sloupky i nosníky být.
Na konstrukci krovů zastřešení se doporučují fošny s obdélníkovým průřezem, které rozmístíte ve vzdálenosti 20 až 30 cm od sebe. Mohou mít průřez až 50 x 150 mm.
Na konstrukci zastřešení se doporučuje použít fošny s obdélníkovým průřezem, rozmístěné ve vzdálenosti přibližně 20 až 30 cm od sebe. Podle rozpětí a zatížení mohou mít průřez až 50 x 150 mm.
U pergol navazujících na dům lze jeden konec krokví upevnit k vodorovnému trámu přikotvenému ke zdi, případně je osadit do speciálních plechových držáků připevněných přímo na stěnu.