Zvíře v domácnosti

Rubrika: Mazlíčci

Mít doma zvířecího společníka je zábava, radost a někdy i dobrodružství, zejména u chovu exotických zvířat. Ať už chováte psa nebo psouna, počítejte s jistými zdravotními riziky, které soužití se zvířetem přináší.

Ještěři jsou vhodní pro alergiky a nepřenášejí na člověka žádné choroby

Už je to tak, že oblíbenost zvířat se v průběhu let mění. Z bytů například skoro zmizeli kanáři a ani Čapkova foxteriérka Dášeňka už dávno není tak běžným plemenem jako kdysi. Mazlíčky nové generace se stali papoušci, křečci, fretky, morčata, ale i zakrslí králíčci, potkani, psouni a dokonce i leguáni.

Máme rádi zvířata

Proč vlastně máme tak velkou potřebu chovat ve svém příbytku chlupaté, pernaté či šupinaté tvory? Biolog Desmond Morris vyslovil teorii, že hlazením něčeho huňatého uspokojujeme svoje hluboko zasunuté pudy vískat srst svým bližním. No dobrá, ale proč tedy chováme i želvy, hady a jinou havěť? Odpověď není snadná, pravděpodobně však chuť zkusit chovat i šupináče, majitele krovek či plovacích blan souvisí s naší touhou vrátit se do lůna přírody.

Dokonce i děti jihoamerických Indiánů, kteří nikdy netrpěli ani civilizačním splínem, ani pocity vykořenění, si hrají s papoušky a hady. Oni sami bez váhání šípem uloví na maso chutnou opici, ale malé opičátko si ochočí.

Kočky trvale držené v bytě nemohou být zdrojem žádné nákazy

Zdá se tedy, že chovat zvířátko je součástí lidské přirozenosti, stejně jako vydávat artikulovanou řeč. Zvířata však chováme i proto, že se chovat nechají. Krásně to řekl Jiří Suchý: „Kočky si počkají, až si lidé postaví dům, a pak se nechají pozvat dovnitř.“

Domácnost bez zvířátka

„Jediné dva vážné důvody, proč si nepořizovat zvíře, jsou fobie a alergie,“ vysvětluje alergoložka MUDr. Eva Kovaříková. „S fobiemi je to složité. Znám milovníka zvířat, který trpí chorobným strachem z pavouků, ale to mu nebrání v chovu sklípkanů. Tento mimořádně vzdělaný a inteligentní člověk totiž propadá panice pouze tehdy, otře-li se nečekaně o pavučinu. Fobie je totiž nemoc bez logiky, nikomu ji nerozmluvíte, stejně jako nejde „rozmluvit“ rakovina či cukrovka! S alergiemi je to podobné, dispozice k nim jsou genetické. Alergické projevy lze utlumit, jakmile se však dotyčný dostane do stresu nebo do kontaktu se silným alergenem, potíže vzplanou znovu.

U papoušků je situace komplikovaná jednak tím, že jejich peří produkuje hodně prachu, který může dráždit i mechanicky, jednak i častým výskytem plísní, které se navenek nijak neprojevují, ale alergik na ně reaguje. Bezproblémové jsou však rybičky, želvy a hadi. U rybiček pozor při krmení sušenými dafniemi. Obsahují silný inhalační alergen,“ objasňuje lékařka.

Připomínáme, že častá alergie na kočky není pouze alergií na srst, nýbrž i na kočičí pokožku, sliny a moč. Je tedy pošetilé pořizovat alergikům bezsrsté psy, kočky či myši. Podobně komplexní je alergie na peří. Nejvýhodnější pro alergiky je chov plazů.

Nemocní mazlíci

Smazlíčkem nám přiťapají do bytu i jeho nemoci – zoonózy. „I když je riziko nevelké, je dobré o něm vědět, nepodceňovat je, ale ani se zbytečně neděsit,“ říká pražský veterinář Roman Masopust.

Teriéři rádi hrabou v zemi a válejí se v nevábně páchnoucích předmětech. Koupel je v takových případech nezbytná

„Obecně se dá říci, že zvířata, která neopouštějí byt a jsou řádně očkovaná, nemívají při správném zacházení a krmení zdravotní problémy a nejsou tedy ani nositeli infekce. Navíc, nejnebezpečnější zoonóza, vzteklina, se u nás díky očkování prakticky nevyskytuje.“

Jisté nebezpečí představují toulaví psi a kočky, kteří mohou přijít do styku s hlodavci a močí pak přenášet obtížně léčitelnou leptospirózu. Proti ní však lze zvíře očkovat.

Typickou kočičí zoonózou je toxoplazmóza. Je však nebezpečná pouze lidem se sníženou imunitou nebo těhotným ženám, ostatní kategorie lidí ani nepostřehnou, že se infikovali. „Nákaza probíhá při kontaktu s kočičím trusem, ale pouze u těch koček, které loví myši, a to ještě pouze v poměrně krátkém časovém období. Mnohem reálnější nežli toxoplazmóza je, že od koček chytíme plíseň. Zvíře samo nemusí mít vůbec žádné příznaky, u člověka se však rozvinou v typické kožní projevy,“ varuje veterinář. „Při podezření na infekční plísňové onemocnění je nutné kočku vyšetřit a celkem snadno ji pak plísně zbavit.“ Dosti reálným rizikem pro lidi, a hlavně pro děti, jsou kočičí i psí škrkavky. Dají se však dobře léčit. Prevence je jednoduchá: nepusinkovat zvíře na čumáček, natož pak na zadeček.

Potkani jsou čistotní, ale mohou si od předchozího chovatele přinést roztoče

Ani drobní hlodavci a králíci, kteří jsou v domácnostech dosti rozšíření, nejsou ze zdravotního hlediska příliš rizikoví. Jejich srst a kůže mohou být zdrojem plísní a alergenních roztočů. Někteří nepatrní roztoči mohou na lidské kůži sáním vyvolat zarudnutí a svědivku. Z mimořádně zanedbaných chovů si hlodavci mohou přinést salmonely a další původce střevních infekcí. Ty se jinak týkají spíše hadů.

Plazi a salmonela

Plazi se sice nemusí venčit, ale ani jejich chov není bez rizika: od těch, kteří pocházejí z přírody, lze totiž dostat salmonelózu, kterou poměrně často přenášejí. Protože se však chovu plazů obvykle věnují rozumní lidé s vytvořenými hygienickými návyky, není nákaza salmonelou vůbec častá. Preventivní léčba zvířat se nedoporučuje, protože salmonely si rychle vytvářejí rezistenci, a tím se jejich potenciální nebezpečnost zvyšuje.

Ptačí ornitóza

Od ptáků, například holubů, se člověk může nakazit ornitózou nebo psitakózou (papoušci). Obě nemoci, které způsobuje Chlamydia psittaci, jsou velmi závažné. Podle veterináře však od ptáků ze solidních chovů nákaza nehrozí. Rozhodně však nekupujte od podezřelých individuí či na inzerát papoušky bez průkazu původu. Právě pašovaní ptáci jsou nejčastějším zdrojem nákazy.