Zkusme si porozumět


Zkusme si porozumět

Statistika uvádí, že se u nás ročně rozvádí přibližně 40 % manželství ze sta. Prof. RNDr. František Vyskočil dokonce tvrdí, že se rozpadá až 70 procent monogamních vztahů. Proč tomu tak je?

Tradiční vzorce chování, odvozené od mužské role lovce a strážce bezpečí a ženské role pečovatelky o oheň a potomstvo, totiž přestaly platit. Partneři většinou jeden od druhého očekávají pochopení a souznění duší. Jenže zapomínají, že jejich duše, nebo přesněji mozky, jsou fyziologicky odlišné a odlišně také fungují.

Fyziologické rozdíly

„Ženy mají mozek trochu lehčí než muži (je to ovlivněno jejich celkově drobnější konstitucí), testy všeobecné inteligence však zvládají o pár procent lépe. Polokoule předního mozku u žen jsou symetričtější než u mužů. Timají trochu větší, nebo spíš delší, levou polokouli (schopnosti pro matematiku, logiku, dedukce, analýzy, praktické činnosti a řád), zatímco pravou, která je centremintuice, fantazie, kreativity, prostorového vnímání a další schopnosti,mají většinoumenší,“ vysvětluje profesor Vyskočil z katedry fyziologie Přírodovědecké fakultyUK a fyziologického ústavu Akademie věd.

Rozdílné je i propojení obou hemisfér. Soustava nervových drah a vláken, jež je spojují, prochází místem zvaným corpus callosum. A počet těchto spojení mezi pravou a levou částí je u žen významně větší. Zatímcomuži využívají buďlevou (hlavně), nebo pravou polokouli, ženy jsou schopny díky dobrému spojení využívat obě zároveň. Ani to však neznamená vyšší výkonnost nebo kvalitu mozku. Funkce jsou zkrátka jiné.

Už proboha mlč!

Rozdíl je patrný například ve funkci řečového centra, které je u obou pohlaví uloženo v levé hemisféře. Hovoří-li muž, aktivuje se skutečně jen levá polovinamozku. Ženy díky lepšímu propojení využívají při řeči i symetrické oblasti ve druhé části mozku. „Když třeba při mozkové mrtvici ‚vypadne‘ řečová oblast, mají ženy menší následky. Díky spojení hemisfér se naučí lépe znovu mluvit,“ dává pan profesor poněkud mezní příklad. Ale pak přidává další.
„Popisuje-li žena cestu, činí tak velmi barvitě: Až pojedeš do Braníku, je tam na rohu cukrárna s dobrou zmrzlinou. Uní se dáš doleva a je další roh, kde je restaurace, z níž to vždycky báječně voní. No a projedeš kolem vysokého smrku, který má na zahradě pan Kšír… A muž je ztracen. On by prostě řekl: Pojedeš pět set metrů po Novodvorské, odbočíš do pravého úhlu a po dvou stech metrech se dáš doleva, sjedeš z kopce podmost a jsi v Braníku.“

Kdyby muž věděl, že se ženám do popisu chtě nechtě derou postřehy z pravé hemisféry, třeba by se méně zlobil. Stejně tak by měla žena pochopit, že partnerova nemluvnost, která ji často dohání k pláči, nepramení z nedostatku lásky či úcty, ale je snad pozůstatkem z dob, kdymuži proseděli mlčky celé hodiny a čekali na kořist.
Mlčení ženy (nad 10minut)může být signálem rozzlobenosti. Mlčení muže není zaměřeno proti ní, ale směrem k jeho problémům. Žena říká: promluvme si o tom, muž však chce být sám, dokud nenajde řešení. Když naopak žena začne vyprávět o svých problémech, často řešení ani nehledá. Potřebuje jen účastné: Aha, nebo No neříkej! Muž jí však řešení zcela zbytečně nabízí. Ona už je zná.
„Muž je sdílnější jedině v situaci, když se v důsledku alkoholu či jiných drog oslabí bariéra střežící v jeho přísně specializovaném mozku oblast řeči. A tak se mužská komunikace odehrává hlavně v restauracích, hospůdkách a klubech. A je zase oheň na střeše,“ dokládá fyziolog. „Pozoruhodné ovšem je, že u mužů, vědomých lhářů, se při řeči ‚rozsvítí‘ i opačná polokoule. Když na tom zkrátka záleží…“

Sériový a paralelní mozek

Muži mají mozek sériový. Potřebují si činnosti uspořádat do série, v čase: Až dodělám tu tabulku, půjdu do železářství koupit hasák a pak musím zařídit to a ono. A během takového plánování nemají čas na nic jiného. Ženy mají mozek paralelní, zvládnou víc věcí najednou.
„Když je žena doma, opatří tři děti, uvaří, přitom dává pozor, až půjde kolem pošťák a občas koukne z okna, jestli jí neodtáhli auto, protože špatně parkuje. My jsme rádi, když nám ty děti nevypadnou z okna a zdá se, že nic jiného nemůžeme zvládnout. Můžeme. Ale musíme se to učit. Stojí nás to víc práce, soustředění a je to, jako bychom získávali jinou kvalifikaci. Kdežto ženymají tyto schopnosti od přírody. Jde o ohromnou výhodu, kterou by muži měli pochopit a taky trošku využívat,“ pokračuje prof. Vyskočil.
Dalším důležitým poznatkem je, že chcemeli, aby muž naší řeči věnoval pozornost, musíme ho oslovit, nějak upoutat. Například: Karle, poslouchej mě, jen jednu větu. Tvůj hokej končí v půl deváté, já bych ti potom chtěla něco říct, budeš mít čas, nebo máš ještě nějakou práci? On možná odvětí: Ještě bych potřeboval dobít akumulátor k sekačce. A zařadí si žádost do časového plánu. Když je akumulátor v zástrčce, řekne: Tak co jsi potřebovala?

„Ženy také často automaticky předpokládají, že umíme číst myšlenky. Neumíme. Nám se musí všechno říct polopatě. Nelze hodit do vzduchu větu:Uměl bys vyměnit žárovku? To každého muže naštve. A ještě se ten náznak dá dorazit větou: Soused to umí dobře, to jsem viděla…“
Fyziolog radí tuto variantu:Hele Karle, za hodinu bude tma a nesvítí tady světlo. Mohl bys, až dočteš kapitolu, vyměnit žárovku? Muži prý opravdu nepochopí naše náznaky. „Na druhou stranu bychom se občas měli snažit dovtípit. A když nám žena tvrdí, že už nám něco říkala, nemůžeme jí vyčítat, že si vymýšlí, ale omluvit se, že jsme asi nedávali pozor. Ale není to snadné,“ přiznává pan profesor.
Rozdílné je i vnímání bolesti. Ženy jsou na bolest citlivější, ale snášejí ji lépe než muži. Jejich centrum bolesti (amygdala) je propojeno s paměťovým centrem, v němž jsou zážitky s konejšením dětí i dalšími bolestivými a citově zabarvenými stavy. Muži jsou ve své bolesti sobečtí. Nemají tyto spoje vytvořeny, a tak trpí tady a teď amožná na tu rýmičku i zemřou, když o ně nebude pečováno. Nejsou schopni vzpomenout si na bolestivé situace z dřívějška. Nemají však uloženy v paměti ani detaily z některých jiných citově důležitých akcí – například své svatby, narození ditěte atd.

V hlavní roli hormony

V buněčném jádru je 23 párů chromozomů, poslední pár tvoří chromozomy pohlavní (XX u holčiček, XY u chlapců). V osmém týdnu těhotenství se působením hormonů, ženských estrogenů a mužského testosteronu, začnou vyvíjet druhotné pohlavní žlázy a určitý typ mozku.
„Zjednodušeně řečeno, když se v děloze utváří chlapeček, má někdy dost testosteronu na to, aby se vyvinuly druhotné pohlavní znaky, ale už ne dost na plnohodnotný mužský mozek. V tom případě se narodí jedinec, jenž má část ženských vlastností. Je upovídaný, zvládá víc věcí najednou atd. V případě přebytku testosteronu (nebo nedostatku estrogenů) se totéž stane u holčičky. Má část, nebo i převahu vlastností mužských. V krajních případech vznikne transsexuál, který má tělo jednoho pohlaví, ale celé naladění jeho osobnosti je opačné. V dospívání začne cítit, žemu tělo jakoby nepatří. Pak stojí za to udělat hormonální i plastické úpravy, protože jinak by byl celý život velmi nešťastný.“

Nechme však stranou krajní případy. Velmi zajímavou informací je, že mužské a ženské mozky jsou asi v 80 procentech v průměru mužské a ženské, ale ve dvaceti procentech jsou naladěny opačně – žena má mužský typ uvažování a naopak.
Pokud máme upřímnou snahu porozumět si se svým protějškem, měli bychom to vědět. Profesor Vyskočil mi prozradil velice jednoduchou pomůcku, jak toto zaměření zjistit. Z ne zcela vysvětlitelných důvodů mají jedinci s převahou mužských vlastností většinou delší prsteníček než ukazováček. A naopak více žensky utvářený mozek na sebe upozorní delším ukazováčkem. Zkrátka ruku na stůl! Možná porozumíte lépe i sami sobě…

Jednu ještě cennější radu na cestu životem nám však dal apoštol Pavel: „Kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ A to jistě platí i pro partnerské soužití v dnešní době.

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: SHUTTERSTOCK


Komentáře

Napsat komentář


Lidé s mozkem vyvinutým„žensky“
Matematické úlohy si ujasňují slovně /Mají lepší verbální schopnosti a lépe se učí jazyky / Mají lepší smyslovou pozornost a zrakovou paměť / Mají širší periferní vidění a lépe vidí v noci / Více se zajímají o lidi a jejich tváře / Jsou spokojeni v menších prostorech / Pamatují si lépe nedůležité a náhodné informace / Snadněji zvládají větší počet činností / Doba udržení jejich paměti je delší / Lépe snášejí bolest


Lidé s mozkem vyvinutým„mužsky“

Mají lepší matematické schopnosti, úkoly řeší neverbálně / Lépe zvládají prostorové úlohy, lépe čtou mapy a plány / Mají lepší sluchovou paměť / Lépe vidí v jasném světle, ale mají užší „tunelové“ vidění / Více než tváře je zajímají předměty / Vyžadují větší prostor / Lépe si pamatují důležité, závažné informace / Těžko zvládají více cílů (činností) najednou / Doba, po kterou udrží pozornost, je kratší / Hůře snášejí bolest