Zatočíme s plzáky!


Na našem území se vyskytuje několik druhů slimáků a plzáků, z nichž nejškodlivější jsou slimáček síťkovaný a polní. Zhruba před dvaceti lety k nim přibyl plzák španělský, který se specializuje hlavně na zahrádky.

Tito měkkýši snesou téměř jakékoliv podmínky. Nepřízeň počasí (když je slunečno) přečkají zahrabaní v zemi nebo pod krytem z kamene či rostlinstva. Vyhovuje jim deštivo a teploty okolo patnácti stupňů. Chcete-li zahradu zbavit většiny plzáků, musíme znát zákonitosti jejich vývoje.

Jak se množí?

Plzáci španělští se páří v červnu, vajíčka kladou od poloviny srpna do poloviny prosince (nejvíce na přelomu srpna a září). Mladí se vylíhnou asi za měsíc. Z vajíček kladených od září do zimy se potomstvo vyloupne až na jaře, obvykle od dubna. Čím je zima teplejší, tím dříve. Dorostenci, kteří přezimovali vylíhnutí, však vylézají již při několika stupních nad nulou, i kdyby byl ještě leden. A začínají si „brousit zuby“ na šťavnaté zelené rostlinky.

Nejvíc plzáků španělských bývá v zahradách v květnu a červnu. A každý z nich může naklást až 220 vajíček! Jsou totiž hermafrodité, každý je tedy samcem i samicí zároveň, o to líp jim to jde.

Co mají a co nemají rádi

Slimáci a plzáci mají rádi mladé rostlinky zeleniny, košťáloviny, cukety, fazole, hrách, rajčata, okurky, jahody, kukuřici a další plodiny. Z květin hlavně afrikány, bohyšky a další velkolisté trvalky. Milují spadané ovoce. A protože jsou kanibalové a mrchožrouti, živí se občas i mrtvými plži či žížalami.

Nechutná jim tymián, kerblík, řeřicha, levandule, sléz, chrpa, měsíček, náprstník, chejr, sedmikráska, hvozdík bradatý, konvalinky, prvosenky, dlužicha, kostival, muškáty, máky, pryšce, rudbékie, kakosty, brutnák, kontryhel, kapradí, řebříček, pelyněk, srdcovka nádherná, pomněnky, fuchsie, pivoňky, tulipány, máta, pažitka, česnek, fenykl, petržel, šalvěj, lichořeřišnice, hledík, orlíček, kozlík, kohoutek, oměj, kosatec, plamének, denivky a okrasné trávy. O ty se nemusíte bát.

Jak se jich zbavit?

Prvním krokem je co nejhlubší zrytí záhonů po příchodu prvních mrazů. V půdě nakladená vajíčka se dostanou na povrch a zmrznou. Lepší však je nenechat plzáky vajíčka ve velkém ani naklást. Na ptáky, kteří se plži živí (červenky, drozdi, špačci, kosi, sojky, vrány a havrani), nelze spoléhat, nenavštěvují naše zahrady v dost hojném počtu. Ježci a kachny domácí si jich prý ani nevšimnou a chov speciálního kachního plemene (indických běžců) ani prasat, kteří je také ochotně žerou, si víkendoví zahrádkáři těžko mohou dovolit.

Mezi živočišné hubitele patří také parazitické hlístice (Phasmorhabditis hermafrodita), které obsahuje přípravek Nemaslug. Malá háďátka, která se z něj v přírodě vylíhnou, sama vyhledávají plzáky a pronikají do nich dýchacími otvory. Napadený slimák přestane přijímat potravu a do dvaceti dnů zahyne. Účinek je tedy poněkud zdlouhavý a také slabý, takže si hlístice poradí jen s mladými plži na jaře, na dospělce je jejich účinek minimální.

Mnohem účinnější je použití chemických přípravků. Má však též svoje omezení.
Mesurol Schneckencorn likviduje nejen plzáky, ale i prospěšné živočichy. Vanisch není tolik toxický a je orientovaný jen na plže (udává se však, že jiným živočichům „relativně“ neškodí). Peletky Ferramol Schneckencorn, jejichž hlavní účinnou látkou je fosforečnan železitý, dalším živočichům neškodí. Sympatické je i to, že po jejich pozření plži zalezou někam do země či do skrýše a zahynou, aniž by po nich na povrchu zůstaly stopy. Neměly by však přijít do styku se zeleninou.

Plodiny na záhonech můžeme ochránit i nejrůznějšími obsypy. Ostré a sypké povrchy (písek, drcené skořápky, piliny) budou dělat plzákům potíže a vyhnou se jim. Po deštích je však třeba obsypy obnovovat. A také myslet na to, jak se s těmito hmotami vyrovná zemina. Doporučuje se rovněž obsyp otrubami nebo ovesnými vločkami (plzáci se prý po konzumaci nafouknou a prasknou), popř. kávovou sedlinou. Kofein je pro plzáky jedovatý již v koncentracích, které rostlinám v nejmenším nevadí. Uvedené materiály je však třeba po dešti také obnovit.

Rozhodně není vhodné zasypávat plzáky solí – zasolená půda je pro rostliny nebezpečnější než tito škůdci, jimž pomocí soli připravíme pomalou a bolestivou smrt.

Nejúčinnější je sběr

Sběr je sice poněkud pracný, ale účinný a levný. Nejlépe se plzáci sbírají po dešti, kdy vylézají z úkrytů, či za ranního rozbřesku. Samozřejmě si vezmeme rukavice nebo speciální kleště, protože jejich sliz se velmi těžko smývá. Po nasbírání plzáky zalijeme vařící vodou, v níž rychle zahynou a brzy se rozloží. A ve skupenství kapalném je lze vylít třeba na kompost.

Když nejsme ranní ptáčata, můžeme nasbírat pár škůdců i za slunného dne. Milují vlhko a stín, takže je můžeme nalákat tak, že přiklopíme pár kousků zkaženého ovoce, listové zeleniny, či opadaných květů vlhkým, nejlépe nahnilým prkénkem. Jako pasti lze použít i zapuštěné nádoby s pivem (okraj by měl asi 2 cm přečnívat, aby se nechytali i jiní živočichové). Plastové nádobky se stříškou je možné zakoupit, ale zahrádkáři úspěšně vyzkoušeli i vydlabaný grapefruit nebo meloun. I do nich nalijeme zhruba do poloviny pivo.

Ve světě se s úspěchem začínají používat jako ochrana před slimáky elektrické ohradníky. Možná se brzy objeví i u nás. Zmínka o tom se dá najít na www.elektricke-ohradniky.cz. A pokud vás napadlo, že se těch protivných žroutů zbavíte tím, že kyblík vysypete do zahrady nepříjemným sousedům, vězte, že plži dovedou za jedinou noc urazit i 50 metrů. Máte-li na pozemku nějaké lákadlo nebo stinná zákoutí pod keři, do rána budou zpátky.

Text Marie Rubešová, foto Shutterstock


Komentáře

Napsat komentář