Zahrada za Děčínem


Děčínsko je samý kopec. Na jednom z nich stojí chata manželů Čapkových a kolem ní je rozlehlá zahrada. Pán domu je milovník vinohradů, majitelka se zajímá o skalničky. Oba milují dřeviny, z nichž časem vzniklo malé arboretum.

Dům je zezadu zarámován lesem a zepředu výsadbami dřevin v malém arboretu

Na svažitou zahradu Čapkových se vešlo hned několik skalek, jezírko a také četná zákoutíčka, z nichž jedno patří i malému vinohradu a zelinářské zahrádce. Od vstupní branky, již střeží mohutný dub, se k domu vine cesta lemovaná z jedné strany betonovými sloupky, která zahradu dělí zhruba na dvě poloviny. Vrcholy sloupků jsou osazeny mohutnými miskami s pestrou výsadbou drobnějších dřevin a netřesků.

V horní části, těsně u plotu, majitelé postavili garáž a dali si záležet, aby vypadala spíše jako domek než jako účelová stavba. Kolem ní vysadili okrasné česneky, na jaře tu však kvetou hlavně narcisy a tulipány. Ke garáži přiléhá venkovní krb s udírnou s příjemným posezením.

Pod příkrovem plazivých jalovců a polštářů hvozdíků je mezi balvany příhodné klima pro úkryty ještěrek

Hned za domem se skalky proměňují ve vřesoviště s vřesy, vřesovci a azalkami, pod terasou dokvétají pivoňky. To jsou podle majitelů ty nejvděčnější rostliny, protože se jim není třeba nijak věnovat a i tak každým rokem krásně vykvetou.

Tohle neobyčejně různorodé zahradní „pele-mele“ majitelé vysvětlují svojí zvědavostí a sklonem k experimentování. „Původně mě inspirovala knížka o skalničkách, pak jsem je začala pěstovat, dala jsem se ke skalničkářům, s nimiž jezdíme po hezkých zahradách. Jakmile se vrátíme domů, hned prohlašuji, že to tu vypadá strašně a že se to musí předělat. Naštěstí mi nikdy nevydrží elán, takže nakonec vždycky upravím jen malý kousek,“ přiznává paní domu.

Dub a jeho lidé

Všechny návštěvníky vítá hned u vstupních vrátek věkovitý dub. „Měl namále, lidi z okolí nám jej chtěli dát pokácet, protože se báli jeho zřícení do prostoru cesty, ale je to naprosto vitální strom,“ říká paní Čapková. „Došli jsme na městský úřad, dub změřili a nyní už je chráněný jako památka. Popravdě řečeno, je s ním dost práce. Po každém větru sbíráme větve, také odkvetlé kvítky, na podzim listí a žaludy, neustále nám tu z nějakých škvír klíčí dubové semenáčky. Ale máme jej rádi a bez něj by zahradě něco chybělo.“

Je to tak, zahradu Čapkových od sousedů nedělí plot, jen zídka přecházející nahoře ve skalku

Pod strom si majitelé vysadili kolekci host. „Moc na tomhle místě neprosperují, ale jsou krásné,“ prohlašuje majitelka. Kousek od dubu se míhá ve větru skupina lupin, která přechází ve skalku. Ta končí na hraně kolmo spadající zídky vymezující rozhraní pozemků Čapkových a jejich sousedů. „O tuhle skalku se staráme společně. Se sousedy máme naštěstí dobré vztahy a vzájemně se nerušíme, nemáme mezi sebou ani plot.“

Je libo jezírko?

Majitelé nás nejprve vedou do centra zahrady pod domem. Vchází se do něj skrz dřevěné loubí, porostlé vinnou révou. Pán domu totiž pochází z jižní Moravy, a tak réva tu samozřejmě nesmí chybět. Časem dokonce plánuje malý vinohrad. Stačí udělat pár kroků a jsme u dvou propojených jezírek, která shora korunují nedávno založenou skalku.

Při pohledu shora vidíme přepažení obou jezírek úzkou hrázkou a doceníme i bohatost listů zdejších leknínů

Kolem jezírek sice rostou náležitě vysoké japonské primule, vrbiny, ozdobnice, orobince a sítiny, ale břehy jsou kamenné, plynule přecházející ve skalku. Tu korunují modroušky, rozchodníky a hvozdíky.
U břehu najdeme mikroposezení pro jednoho člověka na špalku u dalších dvou dřevěných špalků sesazených do kulatého stolku. Je těžké uvěřit, že ještě před dvanácti lety tu byl jabloňový sad.

Zahradní bienále

Pestře kvetoucí devaterníky, oblíbená trvalka paní domu, se při naší návštěvě zavřely a signalizovaly, že se blíží déšť. Ten jsme však bez pohromy přečkali právě v zahradním posezení, které je zároveň jedním z nejoblíbenějších míst odpočinku obou manželů. Lze odtud přehlédnout výsadbu podél plotu se starým, nízce sestříhávaným šeříkem. Už sice dokvétá, ale jeho vůně se přesto podmanivě prosazuje.

Je těžko uvěřitelné, že velkou část kamenů na skalku přitáhla paní Čapková z okolních lesů sama

Až nahoře u plotu nad domem zahlédneme obrovité pískovcové balvany, sesunuté z lesnaté stráně nad zahradou. „A právě tady začínalo moje skalničkaření,“ vzpomíná majitelka. „Nedokázala jsem s balvany hnout, a tak jsem k nim postupně navršila spoustu dalších. Většinu jsme s manželem natahali z lesa.“

Výsledek stojí za to: štěrbiny mezi balvany prorůstají polštáře hvozdíků, kakostů, netřesků, kostřav, dlužich a také barevné formy řebříčků a skalkových host. Místo se našlo i pro panašovanou vrbičku, trsy kapradin, poléhavé skalkové růže, plazivý jalovec, trsy hvozdíků a trávniček i pro keříky lýkovce. Ke skalce samozřejmě patří také dřeviny: kromě rozložitého javoru dlanitolistého paní Čapková například vysadila i miniaturní břízku, kterou by si laik snadno spletl s javorem. Je to zakrslá bříza bílá Betula pendula ‚Trost Dwarf‘.

Tvarované konifery mohou košatému dubu nad sebou jeho věk jen závidět

„Líbily se mi její šedavě zelené listy, jemné větvení, miniaturní velikost i to, že vyroste jen centimetr ročně. Experimentálně jsem vysadila i několik jalovců a naivně jsem očekávala, že zůstanou ve výši dvou metrů. Ale začaly značně přerůstat, takže jsem zasáhla pilkou a nůžkami.“ Každý však majitelka vytvarovala trochu jinak a vzniklo tak malebné jalovcové sousoší.

Zahradní inspirace

Manželé Čapkovi velmi rádi cestují. „Často jezdíme i na zahrádkářské zájezdy a na výstavy s děčínským klubem skalničkářů. „A co uvidíme na jiných zahradách, to chceme vyzkoušet i u nás. Není v tom moc plánování, takže se stává, že máme větší rododendrony vepředu a menší vzadu, ale alespoň je pořád co dělat…“

Posadit osázené keramické misky na sloupky byl dobrý nápad. Návštěvy tak mají tyhle mikrosvěty přímo před očima

Na rozdíl od mnoha skalničkářů sběratelů se Čapkovi nehoní za co nejmenšími exempláři vzácných vysokohorských rostlin, spíše jsou rádi, když je skalnička na dálku vidět a esteticky zapůsobí. A tak ty drobnější, třeba lomikameny, sázejí do misek. „Vždycky se nám líbilo, když rostlinu rámuje pěkná nádoba,“ vysvětluje pán domu.
„Časem jsme přišli na nápad, jak zakomponovat do nádob i větší rostliny a dřeviny. „Vykopeme díru do země, vylijeme ji betonem, případně vyztužíme drátem a máme misku.“

A tenhle inspirativní nápad, jak si zahradu ozvláštnit za pár korun, předáváme chalupářům k vyzkoušení. Misky anebo i vázy takto zhotovené vydrží stejně jako keramika a jsou půvabné svojí nepravidelností.

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER


Komentáře

Napsat komentář