Využijte možností hlíny


Hliněná omítka se skládá ze základní vrstvy jílového přilnavostního nátěru ve vrstvě do 1 mm (prodává se hotový ke zředění vodou) nebo hliněného špricu ve vrstvě do 3 mm. Na ně se nanáší hrubá hliněná omítka o tloušťce 15 až 22 mm, nebo případně hrubá hliněná omítka s příměsí řezanky.

Vrstva hrubé omítky se nechá zcela vyschnout (obvykle 3 až 4 týdny). Finální vrstvu tvoří jemná hliněná omítka, případně lze na stěně ponechat do hladka vyhlazenou hrubou omítku a jemnou už nenanášet.

Základní postup:

  1. Pokud si k omítání zvolíte hliněné omítky, je třeba dobře připravit podklad. Musí být suchý, pevný, savý, zbavený prachu, mastnot a ostatních nečistot. Musí být rovněž dostatečně vyzrálý, aby dále nepracoval a neměnil tvar.
  2. Jakékoli savé podklady kromě hliněných stěn je nutné natřít přilnavostním nátěrem, případně hliněným špricem.  Jílový přilnavostní nátěr zředíme tak, aby hmota ulpívala na čisté rukojeti zednické lžíce. Hmota ale nesmí být zase moc hustá. Nátěr nanášíme štětkou nebo válečkem.
  3. Místo přilnavostního nátěru lze použít hliněný špric. Vytvoříme ho tak, že smícháme jíl s pískem v poměru 1:2 nebo 1:3 a naředíme vodou do konzistence, kterou je možné špricovat zeď zednickou lžící, případně ruční omítačkou (čertem). Špric se před dalším omítáním nechává na rozdíl od jílového přilnavostního nátěru zcela zaschnout. Nanášíme – li hliněnou omítku na tvárnice z betonu (ztracené bednění), použijeme raději klasický cementový špric. Na pórobetony se doporučuje natáhnout před nahozením hliněné omítky vrstvu stěrky s perlinkou podobně, jako při omítání polystyrenu.
  4. Před nanášením omítky musí být podklad dobře provlhčený. Na nesavé podklady (OSB desky, beton) se připevní rákosová rohož nebo se vytvoří dřevěný kotvicí rošt.
  5. Hrubá omítka se smíchá s vodou v předepsaném poměru v bubnové míchačce nebo v kbelíku pomocí míchadla. Po prvním důkladném rozmíchání se směs nechá odstát 3 – 5 minut a poté se opět znovu promíchá.
  6. Hrubou hliněnou omítku nahazujeme zednickou lžící na ještě ne zcela zaschlý přilnavostní nátěr. Pro dosažení roviny použijte omítníky a zarovnejte omítku stahovací latí, chcete-li však dosáhnout „rustikální“ vzhled, můžete vyrovnávat omítku bez použití omítníků pouze dřevěným hladítkem.
  7. Příliš rychlé vysychání omítky může způsobit vznik trhlin. Je tedy nutné nanášet omítku na dobře provlhčený podklad a zajistit pozvolné vysychání. Natahujete-li omítku v zimě, je nutné topit a současně větrat.
  8. Na hrubou omítku na rákosové rohoži, dřevěném roštu či jakémkoli dalším rizikovém podkladu je dobré natáhnout jutovou tkaninu nebo perlinku. Zamezíte tím případným problémům s praskáním jemné finální omítky. Dělá se to tak, že do zavadající omítky hned po stažení latí nebo dřevěným hladítkem (vyhrubování) natáhnete jutovou tkaninu nebo perlinku a celou plochu takto vyarmované vrstvy omítky uhladíte plastovým hladítkem.
  9. Jemné hliněné štuky se nanášejí až po úplném vyschnutí hrubého podkladu. Ten před nanášením jemné omítky navlhčíme vodou a hladítkem (doporučuje se plastové z novoduru) na něj natahujeme jemnou hliněnou omítku v tloušťce do 3 mm dle použitého druhu. Finální úprava se dělá ocelovým nebo plstěným hladítkem.

Omítání dřeva a dřevěných materiálů

Hliněnou omítku lze bez obav využít i v dřevostavbách. Při omítání dřeva, dřevocementových či OSB desek je však nutné vytvořit nosnou konstrukci pod omítku, která zajistí její lepší soudržnost s nenasákavým podkladem. Omítka se tedy nanáší na štukatérský rákos (palach), opatřený jílovým přilnavostním nátěrem nebo špricem (viz Základní postup, bod 2. a 3.). Na tento podklad se pak nanáší vrstva hrubé hliněné omítky s řezankou, do ní perlinka a finální vrstvu pak tvoří jemná hliněná omítka.

Nosný drát rákosových stébel v rohoži by měl být pozinkovaný, ještě lepší je nerezový. Ze stejných materiálu by měl být i drát pro napínání rákosové rohože ke stěně.

Rákos připevňujeme sponkami alespoň 18 mm dlouhými ve vzdálenosti maximálně 20 cm. Sponky upevňujeme  od středu postupně ke konci. Tím docílíme vypnutí napínacího drátu a rákos se nebude vlnit.

Na rákos naneseme přilnavostní jílový nátěr, který vytvoří spojení mezi hrubou omítkou, rákosem a OSB deskou. Poté nanášíme vrstvu hrubé hliněné omítky. Jestliže jsme použili jílový špric (doporučeno na stropy), počkáme na jeho úplné vyschnutí.

Omítání sádrokartonu

Na sádrokarton se hliněná omítka obvykle nedoporučuje, protože pomalé vysychání hrubé hliněné omítky může sádrokartonou desku narušit. Praktické zkušenosti však ukazují, že lze na sádrokartonou desku natáhnout tenkou vrstvu hliněného štuku za předpokladu, že se plocha sádrokartonové stěny před omítáním vyarmuje perlinkou, nataženou do lepidla.

Jak docílit hladkého povrchu

Výrobce omítek Picas doporučuje techniku finální úpravy povrchu hliněných omítek, s jejíž pomocí docílíte pevné a hladké plochy bez nutnosti dalších úprav.

Při filcování svrchní vrstvy plstěným hladítkem se dostávají na povrch zrnka písku a vytváří strukturální povrch. Pak ovšem dochází k trvalému uvolňování kamínků a proto se filcovaný povrch fixuje nátěrem. Při zahlazování omítky se na povrch dostává jíl, který utváří pevnou a hladkou plochu. Zahlazenou plochu proto není nutné dále upravovat.

První vrstva jemné hliněné omítky se nanese pomocí dřevěného nebo plastového hladítka. Tuto vrstvu udělejte co nejslabší a vyčkejte než dojde k jejímu zavadnutí. Palec vtlačte do omítky. Pokud omítka neulpí na palci a přitom bude stále vlhká a tvárná, naneste nerezovým hladítkem druhou vrstvu omítky. Tuto vrstvu dělejte pečlivě, aby se vytvořil hladký povrch bez děr. Výstupky vzniklé tahy hladítkem nevadí. První hlazení provádíme ve chvíli, kdy je omítka zavadlá. Opět vtlačíme palec, na kterém by neměla ulpět omítka a přitom by měla být stále tvárná.

Hlazení proveďte měkkým ocelovým hladítkem, které co nejvíce položte na hlazenou plochu tak, aby se jí dotýkalo alespoň 1/4 své plochy. Je třeba docílit sjednocení po-vrchu a zatlačení případných tahů po hladítku, které vznikly při druhém natažení. Pokud se při hlazení bude v některém místě lepit omítka na hladítko, tak toto místo vynechte a vraťte se k němu o něco později. Při přeschnutí povrchu ho navlhčete pomocí ručního rozprašovače. Po navlhčení vyčkejte dvě minuty, pak je možné pokračovat v práci.

Finální leštění se dělá pomocí speciálních plastových hladítek. Jako alternativa poslouží kolečko, vyrobené například odstřižením okrajů z víčka od hořčice nebo velkého balení jogurtu, na němž se otřepy po odstřižení zabrousí jemným brusným papírem. Plocha musí být zavadlá tak, aby se omítka nelepila na víčko a přitom zůstala ještě tvárná. Ve čtvrtkruhových či krouživých pohybech přeleštěte celou plochu.

Využijte možností hlíny


Komentáře

Napsat komentář