Výběr správné omítky

Výběr nejrůznějších typů omítek na trhu se stále rozšiřuje. Rekonstrukce chalupy sice nejčastěji vyžaduje klasické postupy, práce s novými materiály je však usnadní.

Široký výběr klasických omítkových směsí i nových materiálů usnadňuje a zrychluje práci

Omítky se dělí na venkovní a vnitřní. A není dobré je zaměňovat, protože složení venkovních omítek musí být takové, aby odolávalo vlivu povětrnostních podmínek.
Obecně se venkovní omítky liší jemnější či hrubší strukturou, schopností odolávat vodě, nejrůznějšími stupni přilnavosti k podkladu, mírou schopnosti nechat omítnutou stěnu „dýchat“ a také pružností či otěruvzdorností.

Pro rekonstrukce starých domů může být zajímavá i některá z hliněných omítek

Existují minerální, akrylátové, vápenné, silikonové, silikátové, mozaikové či hliněné omítky, které se mohou nanášet klasickým natahováním, nebo nástřikem.
Pro rekonstrukce historických objektů volí odborné firmy zpravidla vápenné omítky. V úvahu připadá i výběr z řady omítek hliněných, bez příměsí chemických látek. Pro stavby, vystavené extrémním povětrnostním podmínkám, jsou pak vhodné omítky s příměsí silikonu.

Pozor na správnou teplotu

Výrobci označují venkovní omítky podle toho, na jaký podklad jsou určeny. Kromě vápenných omítek, vhodných například na cihlové či kamenné zdi starých domů, lze koupit omítky na beton či směsi vhodné na zateplovací systémy. Speciální kategorii pak tvoří omítky sanační, s nimiž se pracuje u staveb ohrožených vlhkostí.

Aby jednotlivé typy omítek správně splnily svůj účel, je nutné dbát na předepsané postupy jejich aplikace. Dodržuje se například pravidlo, že se omítá při teplotě nad pět stupňů Celsia. Existují rovněž takzvané urychlovače, které lze použít k tomu, aby omítka již několik hodin po nanesení odolala teplotě pod bodem mrazu. A rovněž lze vybrat omítku, která je na teplotu při omítání méně citlivá.

Co dát dovnitř

Každý zkušený zedník s léty praxe si dobře pamatuje na klasické „tříkolové“ omítání vnitřních stěn. Cementový špric, jádrová omítka a nakonec štuk. Velký výběr suchých omítkových a maltových směsí na trhu se stavebninami však nyní ušetří přinejmenším pracné míchání hašeného vápna, cementu a písku.

Sádrové omítky se snadno zpracují a vytvářejí dokonale hladký povrch bez zrn

Každého stavebníka by měla při výběru zajímat především zrnitost a druh pojiva, tedy poměr vápna či cementu ve směsi. Výrobci jednotlivé druhy omítek míchají pro víceméně univerzální použití, takže je prakticky všechny dostupné omítkové směsi možné aplikovat na cihly či beton.

Na zdicí systémy typu Ytong nebo Liapor, monolitické betony nebo vyrovnávání podkladů od zhruba čtyř milimetrů se pak například doporučuje sádrová tenkovrstvá omítka, zatímco na cihelný podklad s předpokládanou patnáctimilimetrovou vrstvou je vhodnější omítka klasická, ať už sádrová, vápenná či cementová.

 

TEXT: RICHARD GURYČA, FOTO: SHUTTERSTOCK, ARCHIV FIREM

Výběr správné omítky