Violky a macešky


Violy se uplatní i při jednobarevné výsadbě různých květin do truhlíku

Každý jistě zná květy violky vonné – naší domácí fialky, a violky zahradní – macešky. Rod Viola je nesmírně bohatý, zahrnuje přes čtyři sta odrůd, rozšířených po celém světě, z nich u nás planě roste dvacet.

Jméno získala viola již v antických dobách. Význam není znám, jen se ví, že violka byla rostlinou mytickou s náboženskou symbolikou.

Violka rohatá

Pro zahrady u chat a chalup má největší význam violka rohatá či ostruhovitá (Viola cornuta),  jejíž obliba v posledních letech stále stoupá. Jejím domovem jsou vzdálené Pyreneje. Je to nízká, poléhavá rostlinka, která tvoří polštáře až koberce. Květy jsou podobné menším maceškám a u původního druhu jsou fialové. Původní druh se však prakticky nepěstuje.

Některé violy působí téměř průsvitně

Byl vyšlechtěn přebohatý počet odrůd – jen si vybrat tu správnou! Výška rostlin (10 až 15 i 25 cm) a barva květů je totiž závislá na odrůdě. Stupnice barev květů sahá od bílé přes žlutou, oranžovou, červenou, modrou až po fialovou. Květy jsou asi 3,5 cm široké, jednobarevné i dvoubarevné, s výrazným očkem. Rostliny od května do září neúnavně kvetou. Nádherné květy sedí na tenkých stoncích a na jedné rostlině jich najednou vykvetou i desítky.

Velmi důležité je pro tyto violky zajistit správné podmínky. Vyžadují dobrou kyprou půdu s dostatkem vláhy, ale nezamokřenou. Nejlépe kvetou na světlém stanovišti, nikoli však na slunečním úpalu. V polostínu sice rostou dobře, ale méně kvetou. Kam je vysadíme? Do skalek, do obrub záhonů, jako nízký prvek do smíšených záhonů. Ideální jsou pro jarní výsadbu v okenních truhlících a žardiniérách na balkóny a terasy spolu například s petrklíči, sedmikráskami, pomněnkami a cibulovinami. Truhlík osázený oranžově kvetoucími tulipány, bílými narcisy, modrými hyacinty a žlutými violkami rohatými nemá chybu!

Viola odorata

Množí se dělením v březnu a dubnu, některé odrůdy se musí vysévat (v červnu až červenci). Semena vyklíčí, jedině když je přejde mráz. Všechny odrůdy však nejsou vytrvalé, a proto se musí pěstovat jako dvouletky či dokonce letničky. Na zimu je vhodná přikrývka chvojím.

Fialka vonná

Nesmíme zapomenout na skromnou fialku vonnou (Viola odorata), typickou květinu předjaří. Je to nenáročná rostlinka, které se daří téměř v každé nepříliš těžké půdě s dostatečnou vláhou. Dobře snáší polostín i mírné slunce. Rozrůstá se zakořeňujícími výběžky a samovolným rozsemeňováním. Daří se jí jako podrostu pod stromy a keři a většinou jí příliš nevadí ani vysušující kořeny těchto dřevin. A to je pro zahrady u chat a chalup velmi významné.

Polštáře viol se vyjímají pěkně v každé nádobě

Byla vyšlechtěna řada odrůd, z nichž některé vynikají velikostí květů a opakovaným kvetením na podzim. Kromě fialových odrůd existují též bílé, růžové, červené i žluté, jednoduché i plnokvěté, také vhodné k přirychlování. Množí se snadno dělením, a to na jaře nebo na podzim, i semeny, vysévanými na podzim.

Pestré macešky

Kdo by neznal violku zahradní – macešku (Viola x wittrockiana), jejíž květy září na záhonech v zahradách, parcích, v okenních truhlících, v nádobách na balkónech, terasách i na hřbitovech. Tato maceška vznikla křížením několika základních druhů (V. altaica, V. cornuta, V. lutea, V. tricolor aj.).

Své kouzlo mají i jednobarevné květy sametového vzhledu

Dnešní odrůdy se liší vzrůstem, velikostí a tvarem květů, barvou a barevnou kombinací květů, dobou kvetení, odolností vůči mrazu. Řadí se do několika pěstitelských skupin. Rané macešky kvetou již na podzim, i když hlavní doba kvetení nastává až v jarních měsících. Jejich květy jsou však menší a rostliny nejsou tak kompaktní. Jsou mrazuvzdorné, avšak pro jistotu je třeba přikrýt je na zimu chvojím. Pozdní macešky kvetou až na jaře. Vyznačují se kompaktním vzrůstem a velkými květy. V přistíněných polohách kvetou nepředstavitelně dlouho až do srpna. Výsevní termín pro macešky kvetoucí na podzim a v časném jaře je v druhé polovině června až v první polovině července, pro pozdní macešky začátkem července až do druhé poloviny tohoto měsíce. Jsou také mrazuvzdorné.

Macešky nesnášejí sucho a úpal. Zásadně vyžadují středně těžké humózní půdy (pH 7). Jsou náročné na výživu, proto se nesmí zapomenout je přihnojovat. Nesnášejí přehnojení dusíkem. Odkvetlé květy se doporučuje odstraňovat.

TEXT: ING. EVA SKALSKÁ
FOTO: PAVEL VESELÝ, SHUTTERSTOCK A PROFIMEDIA.CZ


Komentáře

Napsat komentář

Méně známé druhy violek

Viola biflora – violka dvoukvětá je něžná skalnička, vysoká jen 10 cm, se sytě žlutými květy, sedícími po dvou na jednom stonku. Má ráda mírný polostín a vlhčí humózní půdu. Kvete v květnu až červenci.

Viola gracilis pochází z jihovýchodní Evropy. Je vysoká 10 až 15 cm. Tvoří husté polštáře s purpurově modrými kvítky. Kvete v dubnu až srpnu. Pro zdárný růst a bohaté kvetení potřebuje plné slunce.

Viola labradorica – violka labradorská, kráska ze Severní Ameriky, se vyznačuje atraktivními tmavě purpurovými listy a šeříkově modrými kvítky, které se objevují v létě. Je vysoká jen 10 cm. Daří se jí na stinném stanovišti.