Víkendy pod Krakovcem


Domek obklopuje ze tří stran upravená zahrada. Vlastní pozemek končí u kamenných sloupků, Kočkovi se ale starají i o trávník kolem potůčku a svah za ním

V údolíčku pod hradem Krakovcem vyrostl víkendový domek, který svým vzhledem hezky ladí s okolní původní zástavbou. Zarostlý pozemek se změnil v udržovanou zahradu.

Manželé Kočkovi to sem nemají ze svého bydliště v Rakovníku daleko, Jiřina v Krakovci dokonce od dětství vyrůstala. Když se ale manželé rozhodli pořídit si tu víkendové bydlení, zjistili, že to nebude tak jednoduché. „Z koupě od soukromníků několikrát sešlo a obec nabízela k prodeji jedinou parcelu – nehostinné místo v podhradí, jež sloužilo jako odkladiště všeho nepotřebného, zarostlé, s nerovným terénem,“ vzpomíná Jiřina.

„Zpočátku jsme si nedovedli představit, že bychom na tomhle místě mohli něco postavit,“ připojuje se Jaroslav, „protože ale nebylo nic jiného, pozemek jsme koupili. Teď musím říct, že jsme rádi – je zde moc příjemně. Trávíme tady veškerý volný čas, víkendy, dovolenou i některé dny v týdnu, jezdíme sem i v zimě,“ svěřují se manželé. Pohled na domek obklopený upravenou zahradou, s šumícím potůčkem vedle, slova našich hostitelů potvrzuje.

Vedle domu se na jedné straně za cestou zvedá zalesněná stráň, na straně druhé hned za potůčkem stoupá travnatý svah s nově vysazenou zelení. „Jsme sice v údolí, ale sluníčko sem jde celý den. Vždy si najdeme místo se sluncem i se stínem. A máme odtud hezký výhled na hrad na kopci,“ téměř s hrdostí v hlase ukazuje Jiřina.

Šikovné ruce jsou výhrou

Kočkovi si dům navrhli sami, vycházeli přitom z typů okolních stavení. Projekt museli schválit památkáři, protože Krakovec leží v CHKO.

Hala se schodištěm do podkroví. Zábradlí vytvořil Jaroslav z kovaných a litinových částí

„Máme výhodu, že máme spoustu řemeslně zručných příbuzných,“ pochvaluje si Jaroslav. Dům stavěli s jejich pomocí, nejvíc přiložili ruku k dílu Jaroslavův bratr a bratranec, ale i další. Začali v roce 2005, hrubou stavbu – základy, stěny, komíny a střechu – zvládli za měsíc. Pak už budování šlo pomaleji. Stěny jsou z cihelných tvárnic Porotherm. Omítka v barvě bílé kávy pěkně ladí se štítem obloženým dřevem, s krytou pavlačí i dalšími dřevěnými částmi, jež se barevností přizpůsobily barvě oken – jsou v přírodní hnědé. Dům má dobře izolované podlahy, stěny i strop. Veškeré dřevěné prvky včetně vstupních dveří vyrobil synovec Petr, truhlář. Kované prvky v domě vznikly pod Jaroslavovýma rukama.

Kromě samotného domu bylo třeba vyhloubit studnu, instalovat čističku vody a upravit zahradu. Po třech letech začali dům obývat. „Užíváme ho dva roky, ale stále je ještě co dělat, hlavně na zahradě,“ přibližují nám své další plány Jiřina s manželem. Teď jsme ale zvědavi na interiér.

Pohodlné bydlení

Z kryté pavlače vcházíme do oknem prosvětlené menší haly. Je odtud vstup do velké obytné světnice s kuchyní, na WC s bojlerem a vodárnou, do malé koupelny a do velké dílny s technickým zázemím.

Obytná světnice v přízemí je zařízena pohodlně i prakticky

Obytná světnice je stejně jako ložnice a pokoj pro hosty v podkroví vybavena masivním „holandským“ nábytkem, zakoupeným v bazaru v Kněževsi. Pocházejí odtamtud i některé doplňky – lustry, obrázky, staré formy bábovek. Zato vyšívané obrázky jsou dílem paní domu. Místnosti oživuje barevná výmalba stěn, doplněná na komínových tělesech, na stěně v hale a u kuchyňské linky obkladem z cihlových pásků. „Kuchyňskou část jsme od místnosti ještě opticky oddělili trámovou konstrukcí,“ ukazuje Jiřina. Na podlahách v přízemí je praktická dlažba RAKO, koupená ve výprodeji.

Vzhůru do podkroví

Po schodišti vyjdeme do útulné malé haly v podkroví. Jiřina ji vybavila pár kousky starého nábytku, který opatřila starorůžovým nátěrem. Dodatečně instalované střešní okno sem vpouští dostatek světla.

Pohled do rozlehlé ložnice

Za dvoukřídlými dveřmi se rozkládá veliká útulná ložnice. Vejde se sem nejen široké dvoulůžko, další postel, zajímavá rozměrná vyřezávaná skříň, ale i kout s pohodlnou pohovkou a křesílky. Dovedu si představit, že by se tu dal za nevlídného počasí velmi příjemně prolenošit celý den. Hostitelé nám tady ukazují jeden praktický nápad. Při větší zimě dům vyhřívají radiátory etážového topení, ale při menším chladu topí jen v litinových kamínkách dole ve světnici. Otvorem ve stropě nad kamny stoupá teplý vzduch do ložnice – stačí otevřít dvířka skříňky, za kterou je výdech tepla ukryt.

Jiřina nás vede na druhé straně haly do pokoje pro hosty. Rozlehlá místnost členitého půdorysu nabízí nejen spaní a pohodlné sezení, ale návštěvníci mohou využít i dobře vybavenou kuchyňskou linku. „V podkroví jsme využili plovoucí podlahu. Je to kvůli praktičnosti, mohli jsme ji položit rychle a sami,“ vysvětluje Jaroslav. Do podkroví se vešla i velká modrobílá koupelna.

Už jsme se zmínili o topení. Chytrý kotel etážového topení Viadrus stojí v přízemní dílně a dá se v něm topit všemi pevnými palivy – koksem, uhlím, dřevem, peletami. Je vybaven podavačem, který sám přikládá. Může být v provozu tři dny bez zásahu lidské ruky, zůstane jen malá hromádka popela.

Ze smetiště zahrada

Původně problematická parcela dnes majitelům nabízí příjemné prostředí

„Pozemek má jen tři a půl aru, ale velkou výhodou je, že podél naší zahrady teče potok a za ním se zvedá svah, který také udržujeme. Na téhle straně pozemku nemáme plot, takže zahrada působí větším dojmem, než je,“ provádí nás Jiřina s Jaroslavem po svém království.

Mezi brankou a domem rostou jen nízké rostliny, například kanadské borůvky, rododendron, lupina, mateřídouška, traviny, zem je vysypaná kačírkem a mulčem. Uprostřed trůní funkční prvorepubliková pumpa „Zikmundka“, zachráněná ze šrotu.

Na druhé straně za domem nacházíme zdí chráněné soukromí s velkým zahradním stolem, lavicemi a se zahradním krbem s udírnou. „Ještě postavím pergolu,“ plánuje Jaroslav, „a zahradu uzavřu bránou. Čističku chceme schovat pod velký přiklopený proutěný koš.“ Do země nechali zapustit i tisícilitrový rezervoár, do něhož teče voda z čističky. „Někdy z něj čerpáme vodu na zalévání zahrady, zbylá pak odtéká přepadem do potoka,“ vysvětluje způsob hospodárného nakládání s vodou hostitel.

Zeleň a kámen

Osázené korýtko s letopočtem 1789 pochází z Hazlova, ze zahrady Jaroslavova dědy a babičky

Při úpravách zahrady Jiřina a Jaroslav často využívali kámen. Zeď za domem postavili z opracované žuly, kterou odkoupili, než šla do zavážky. Kamenem vytěženým přímo na pozemku obložila Jiřina vrbu. Zahradu zdobí i kamenná korýtka s květinami a vodou. Nejnápadnější jsou kamenné sloupky. „Vytyčují hranici našeho pozemku,“ ukazuje Jaroslav. Jeden si přivezl na památku ze zahrady svých prarodičů, další jsou ze starých obrubníků nebo získané z demolic.

Když se podíváte na obrázky, řekli byste, že i plotové sloupky, překlad u zahradního krbu, lemování výklenku ve zdi nebo ozdobná koule u schodů jsou z kamene. Omyl! Vytvořili je Jaroslav a Jiřina pomocí formy ze směsi jemného betonu s lepidlem na dlažbu. Po odstranění formy, než beton úplně ztvrdne, se musí naklepat majzlíkem. Efekt kamene je dokonalý!

Živá voda

Tekoucí voda v potoku přináší do zahrady pohyb, zvuk, život. „Žijí tu žáby, užovky, mlok skvrnitý, někdy tady přistanou divoké kachny,“ vypočítává Jiřina. Vrby u potoka seřízli, mezi novými větvemi si našly stinný úkryt tři místní kočky.

Mezi obrostem seřezané vrby se rády ukrývají kočky

V této části zahrady mezi domem a potokem můžeme vidět rododendrony, vajgélie, okrasné trávy, netřesky, jalovec, buxus, smuteční břízu a vrbu, kroucenou lísku. Kvetou tu bohyšky, lilie, růžičky, tavolníky.

Nedivím se, že zde Jiřina s Jaroslavem pobývají tak často. Zahrada s řadou půvabných detailů, domek s pohodlným interiérem i krásné okolí, nabízející od hub přes koupání až po památky, by lákaly každého.

TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: PAVEL VESELÝ


Komentáře

Napsat komentář