Viděli jsme cestou V.


Nabízíme vám dva pohledy z cesty po jihočeském kraji. První z Blat, druhý z Táborska.

Poněkud výrazná fasáda sjednocuje výraz domu, takže na první pohled nepostřehnete, že byl rozšířen

Příliš dokonalý

Tak působí na první pohled tento rekonstruovaný statek. Časem se ta dokonalost jistě zjemní přirozenou omšelostí, ale teď je jeho barevnost, laděná celkově do teplé škály, až příliš sytá. Výběr odstínů ze vzorníku je lépe ověřit několika malými pokusnými plochami přímo na fasádě – realita oproti drobné vzorníkové plošce bývá odlišná.

Je ovšem pravda, že díky výrazné barevnosti člověk zaregistruje až na druhý pohled, že dům byl rozšiřován a v důsledku toho je mimo osu. Atika vybíhá z původního štítu a průčelí je doplněno dalším oknem (dříve tu byla spíše okna dvě a dveře proti zápraží). Na rozdíl od pravé strany střechy, končící těsně pod úrovní římsy, je levá strana podstatně níž.

Okna jsou širší a možná i nižší než původně. Teď jsou dole široká a v úrovní nadpraží zůstal otisk těch původních. Nad nimi je zjednodušený otisk suprafenestry a šambrány s nadokenním vlysem – vše bylo původně jistě v jemnějším tvarovém projevu. Bohatá profilace římsy a články na průčelí špýcharu trochu kontrastují s oproštěným až bosovaným výrazem článkování domu. Domu by prospěl masivnější charakter nového komínového tělesa, snad i s hlavicí.

Jednoduchá elegance

Druhému stavení naopak sluší jednoduchý utilitární výraz bez zbytečného zdobení

Výraz druhé usedlosti je v její jednoduchosti a utilitárnosti tak čistý a elegantní, že se jí nedá mnoho vytknout. Ani to, že u novějších dvoudílných oken již nejsou římsy nebo šambrány – i když tady, soudě podle brány amalého půlkruhového okénka stodoly, nějaké asi byly. To je právě otázka: má se člověk vracet k původnímu zdobení, když by to mnohdy byla spekulace, nebo zvolit jedonoduché, čisté řešení? Brána je stroze účelová s jednoduchými prkennými vraty. Menší šíře prken, z nichž jsou sbita, však neruší.

Poloha domu na svahu spolupůsobí při zavlhání jeho soklu – v takovém případě (pokud se neudělá celková hydroizolace) je lépe fasádu držet v prosté vápenné omítce, která se čas od času na opadaných partiích snadno opraví. Jestliže je na fasádě nátěr nebo probarvená omítka, bývá problém zvolit při opravě správný odstín.

Jediné, co u této usedlosti poněkud ruší, je fakt, že končí kousek za komínem. Došlo zde zřejmě ke zkrácení – snad v místě dožilých hospodářských částí – s náhradou drobnějším, hmotově posunutým užším a nižším křídlem. Výrazová prostota a klid domu korespondují s oplocením a skromnou vegetací – i když zde zůstává jistý potenciál i pro bohatší květenu.

TEXT: ING. ARCH. JAN HUBÁČEK A ING. ARCH. TOMÁŠ KOREČEK
FOTO: FRANTIŠEK VAŇÁSEK


Komentáře

Napsat komentář