Viděli jsme cestou XXV.


První chalupu jsme objevili na okraji obce na Příbramsku, druhý obrázek nám poslal čtenář z krásného koutu na Vysočině.

Ach ty vikýře!

Chalupa s polovalbou a relativně nízko nasazenou střechou mohla být postavena začátkem 20. století. Vzhledem k vikýřům je na první pohled zřejmé, že při rekonstrukci byla upravena půda k obývání. V nevelké ploše střechy je však vikýřů až moc. Stačil by jeden – vždyť půda je osvětlena i ze štítů – a po stranách třeba dvě střešní okna. Ta by plochu tolik nenarušovala. Krytina je barevně pěkná, jde o klasické betonky, v tomto případě ani příliš nevadí krajové tašky ve štítě, problémem však již jsou na zakončení vikýřů.

Je chvályhodné, že šambrány lemují okna v přízemí kolem dokola; zachovávají tak původní smysl tohoto prvku.

Zůstaňme ještě u oken. Vidíme tady kombinaci klasického obdélníku s dělením do kříže v přízemí a romantických šestidílných segmentových oken ve vikýřích. Segmentové nadpraží má logiku ve zděné konstrukci se záklenkem – nikoli ve dřevěné stěně. Nevhodné je tu i přetažené bíle zvýrazněné okřídlí. Z hlediska architektonického je přijatelné razantní prosvětlení štítu jedním francouzským oknem namísto dvěma klasickými. Je to elegantní, i když samozřejmě ne původní.

Vtipně působí okapy, přerušené sloupkem elektrické přípojky – s obkročením do svodu. Komín je zřejmě starý průlezák. Kryt, kterému se říká vlašťovka, chrání hlavu jen částečně. Dochází tak k zatékání, které spolu s průnikem dehtu likviduje omítku. Pata stavby je dosud nedokončena, v omítce je patrná linka, kam bude vytažena. Jistě při tom majitelé vyřeší i vzhled nárožních lizén, které nemají zakončení. Barevnost omítky – holubí šeď v kombinaci s pískově žlutou – je v této zmodernizované podobě domu v pořádku.

Bude to příjemný dům

Druhá chalupa působí příjemně, vyváženě, stojí v pěkném prostředí. Fasády mají klasické členění a hezkou římsu. Segmentová okna jsou špaletová, s osazením do zapuštěných niček. Venkovní křídla jsou ven otevíravá, což je příjemný pohled. Jsou členěna do kříže, zatímco vnitřní křídla jsou šestitabulková. Tento tvar odpovídá zhruba době od roku 1870 do konce století. Okno nebo okna v později přistavěném křídle vpravo by se s nimi měla sjednotit.

Odhlédnuto od nového dřeva ve štítě a trochu zářící střechy je barevnost chalupy tradiční, pěkná. A plot je dokonalý.

Co chalupě příliš nesluší, je krytina střechy z tabulového plechu. Dojde-li ke změně, chtělo by to krytinu skládanou. Lépe vypadají staré betonky, které zůstaly na přístavku. Skládaná lomenice se asi renovovala ve stejné době jako střecha. To už se používala užší prkna, prvek, který je ještě patrnější na barevně odlišené části ve středu. Dřevo by se rozhodně mělo barevně sjednotit. A ještě lépe – na takhle pěkné chalupě by měla být lomenice z alespoň dvaceticentimetrových prken. V současnosti by prospělo i přelištování ob jednu spáru. Okna v novém dřevě by měla mít nějaké orámování, alespoň takové, jaké vidíme kolem okének v tmavém dřevě nahoře. Důležité je také jejich členění. Tabulky horních oken by vždy měly být menší než v oknech v přízemí.

Je to pěkný, bytelný, zdravý barák, na viditelné části není žádné zamokření. Přitom je bezokapový. Jelikož těsně u zápraží roste mohutný strom, stejně by žlaby byly plné lupení – takto je to jednodušší. Déšť pěkně crčí dolů a se sněhem jistě taky nejsou problémy.

TEXT: ING. ARCH. JAN HUBÁČEK A ING. ARCH. TOMÁŠ KOREČEK
FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ


Komentáře

Napsat komentář