Viděli jsme cestou LIII.


Obě chalupy jsme objevili na Vysočině, ve vesnicích ležících severovýchodně od Žďáru nad Sázavou.

Dům s krásnou profilací

Majitelé se o svůj dům velmi dobře starají. Je chvályhodné, že zachovali původní výzdobu fasády. To se týká jak úžasné profilace říms, tak zdobení sloupů se zvláštní stylizovanou šesticípou Davidovou hvězdou, která připomíná, že co je nahoře, je i dole (co je na nebi, je i na zemi). Blankytná modř fasád přišla pod vlivem zámecké architektury na venkov o něco později než zemité odstíny. Je to barva chladná, navozující pocit čistoty. Drážková keramická krytina je na Vysočině v pořádku. Odolává mnohem lépe větru než například bobrovky.

Okna jsou nová, s dvojskly. Pro památkově chráněné stavby je namístě použít nejtenčí profil eurooken 58 nebo alespoň 68 mm, ale tady jsou tlustší. Okno tak ztrácí subtilní eleganci, jakou vidíme u původních oken nahoře, v neobývané části. Nádherné je zejména to půlkruhové, jehož profilované rámování má dole ještě ozdobu zvanou guttae – kapky. Rámy oken nahoře ve štítě jsou zapuštěné, což je krásné a neobvyklé. Dobře, že kamenná římsička pod nimi není nahrazena plechem. Když plech není dobře zapuštěn do omítky ostění, zatéká za něj. A když se zahřeje na 50-60 stupňů, omítku často vytrhne.

Dům stojí pod svahem, ze kterého se sem zřejmě tlačí voda. Majitelé tedy volili tmavou omítku podezdívky, v níž nejsou vidět mapy. A chodník vyspádovali směrem ven. S vlhkostí se vypořádali dobře. Svědčí o tom i nerezové odvodňovací trubky, které vidíme v pěkném kamenném soklu plotu pode dvorem, v němž je bezpochyby umístěna drenáž.

Pozměněná figura oken

Při šířce zhruba osm metrů mohla být okna v přízemí budovy tohoto menšího statku původně tři nebo i čtyři. Fasáda tím pádem nebyla tak holá, jako se jeví se dvěma trojdílnými okny. K tomu pocitu přispívá i velmi hladká, perfektně srovnaná omítka. Možná byl dům hned od počátku bez zdobení, v tomto kraji to bývá obvyklé, ale hodila by se alespoň římsa oddělující štít, která by chránila fasádu přízemí před stékající dešťovou vodou. Nevelký přesah střechy s plechovou závětrnou lištou ji asi moc neochrání.

Okna nahoře ve štítě jsou pěkná, původní, otvíravá ven. Majitelé ponechali i zajímavou šedou barvu. Dolní okna jsou natřena zelení, které se říká vagonová (je na Vysočině častá). Podle dělení lze soudit na jejich výměnu na začátku minulého století. Je možné, že rám nahoře je pevný a otvíravý je jen prostředek, což je dobré kvůli větru, okno je těsnější. Tuto variantu podporuje i možnost mýt trojdílná okna zvenku.

Kamennou opěrnou zídku stavěli majitelé asi proto, aby se při průtržích nesplavovala zemina z předzahrádky na dvůr. Je předsazená v průběhu celého štítu, zřejmě jako okapní chodníček. Terén je také dobře vyspádovaný ven k silnici. Plot je těžké hodnotit. Je to zámečnické řešení, vydrží minimálně tak dlouho jako dřevěný. Potřeboval by natřít. Pěkný by byl živý plot.

text: ING. ARCH. KAREL DOUBNER
foto: MARIE RUBEŠOVÁ


Komentáře

Napsat komentář