Venkovní krby a pícky


Posezení u otevřeného ohně nebo příprava jídla v  odpoledním slunci či pod hvězdnou oblohou jsou jedny z  mnoha výhod vlastního dvora.

Venkovní krb se rychle stane přirozeným centrem odpočinku i posezení s přáteli

Na opékání buřtů nad ohněm nebo grilování masa na přenosném grilu není nic špatného. Ale když už jednou máte dvůr, proč si tam rovnou nepostavit venkovní krb, pec nebo hned kompletní „kuchyňský kout“ s ohništěm, grilem a pecí? Příprava jídla v takovém prostředí má nenapodobitelnou atmosféru a posezení u krbu je vyzkoušenou a dobře fungující „relaxační technikou.“

Klenbu zahradní pícky je možné vyskládat například ze šamotových bloků, řezaných na míru

Nejjednodušší cestou k pořízení venkovního krbu je koupit si hotový výrobek. Základní těleso krbu tvoří zpravidla odlitek z betonu, doplněného o různé příměsi tak, aby vytvářel různé typy dekorativních struktur. Takový krb může mít stříšku z nerezového nebo měděného plechu a římsa, tvořící zároveň pracovní plochu, může být například z leštěné žuly. Výrobky se dodávají jako stavebnice, komplet obvykle váží kolem pěti set kilogramů a sestavení je možné zvládnout svépomocí. Hotové zahradní krby se prodávají za ceny od pěti tisíc, k dostání jsou i rohové sestavy včetně mnoha doplňků.

Výhody jsou zřejmé: necháte si přivézt stavebnici krbu, za dvě hodiny ji sestavíte a můžete topit, vařit, grilovat a užívat si atmosféry plamene. Nevýhody? Je to poměrně drahé, pokud máte k dispozici domácí zdroje včetně kamenů či starého litinového roštu, postavíte venkovní ohniště mnohem levněji. A bude to originál, dobře souznící s exteriérem vašeho dvora. Což může být u hotových, někdy až příliš technicky dokonalých výrobků, problém.

Z domácích zdrojů

Příklad poctivého kamenného krbu s římsou a pracovní plochou pro přípravu jídla

Další možností je nechat si venkovní krb vyprojektovat a postavit na zakázku. Zabývá se tím řada firem a pokud zvolíte tuto cestu, můžete získat originální ohniště, které bude „ušité“ na míru vašemu dvoru. Krbaři pak mohou při stavbě využít i vaše vlastní zdroje materiálu, což sníží náklady.
Pro každého kutila je, jak už jsme naznačili, výzvou stavba krbu svépomocí. Je třeba říct, že na rozdíl od krbu v interiéru nejde o tak náročnou stavbu a s využitím návodů v odborné literatuře či na internetu se to dá zvládnout. Můžete pracovat s kameny, cihlami, kombinací obojího, kreativně se dá využít i starý trám či kamnářské kachle.

Kouzlo venkovní pece

Vedle venkovních grilů či krbů je zajímavou možností k obohacení kuchyňského potenciálu dvora také venkovní pec. Venkovní pece z hlíny nebo pálených cihel mají tisíciletou tradici v Itálii, Řecku, ale také v Africe i na jiných místech světa. Proč se tedy nenechat inspirovat něčím, co funguje mnohem déle než všechny grily, sporáky či trouby. Jídlo, připravené v takové peci, má originální chuť. A atmosféra, provázející jeho přípravu, je nezaměnitelná.
Zahradní pec je možné koupit jako stavebnici ze šamotových tvarovek například od firmy Woodfire. Můžete si ji však také postavit svépomocí a pizza, kuře či zapečené brambory budou z takové pece chutnat o to lépe.

Zahradní pícka, postavená podle vzoru tisíce let fungujících středomořských pecí

Pec se staví na podstavec. Sokl může být z cihel, kamenů, případně omítnutých tvarovek. Jádro pece je pak možné postavit například ze šamotových cihel, ale skutečně autentická hliněná pec předpokládá vytvoření jádra z hlíny, která se nanáší na formu, vymodelovanou ze směsi mokrého písku a hlíny. I v tomto případě je vhodné vyzdít vstup do pece z cihel. Vstupní otvor se zdí na formu, vyřezanou ze dřeva.
Po vyschnutí vnitřní stěny (obvykle na to postačí jeden den) se písek vybere. Aby to šlo snadněji, doporučují zkušení stavitelé pecí pokrýt pískovou formu namočenými novinami.

Zdobení s fantazií

Po vybudování vstupního otvoru z cihel se pak celá konstrukce izoluje dalšími vrstvami hliněného materiálu. Tradiční stavební hmotou je v tomto případě takzvaný cob – směs jílu, slámy a písku, která se po namočení zpracovává na tvárnou hmotu bez hrudek. Stavebníci, kteří pracují s hlínou, často používají k mísení staré pekárenské roboty, je ovšem rovněž možné vypracovat směs na plachtě bosými chodidly. Do směsi se pak postupně přidává sláma, až získáme hmotu, jejíž konzistence se podobá tuhé plastelíně.
Komín se tvaruje z hliněných „hadů,“ postupně namotávaných například na provizorní formu z kartonu.

Při zdobení vnějšího pláště pece se pak fantazii meze nekladou. Sluší jí mozaika ze střepů, případně kované dekorační prvky. Pec je ovšem nutné nechat před prvním roztopením dostatečně proschnout, aby nepraskala.

AUTOR: RICHARD GURYČA
FOTO: FRANTI·EK VAŇÁSEK, WIKIPEDIA, SHUTTERSTOCK


Komentáře

Napsat komentář