Újezdec


Dům čp. 6 má krásnou skládanou lomenici. Střecha je vyvýšena nad roubený věnec

Vesnici najdete na vysoko položené uzavřené lesní mýtině na temeni Táborského hřbetu, který tvoří přechod mezi rovinatou zemědělskou oblastí Jičínska na jihu a zvlněnou krajinou Podkrkonoší na severu.
Kromě vrchu Tábor z hřebene vystupuje i několik dalších, ostřejších vulkanických vrchů, korunovaných hrady.

Přímo nad Újezdcem se tyčí čedičový vrch Bradlec se zříceninou stejnojmenného hradu, naproti přes mělké údolí se zdvíhá druhý z dominantních vrcholů s hradní zříceninou Kumburk. Právě malebná poloha v sedle mezi oběma hrady činí z Újezdce jedno z nejpůvabnějších míst v širokém okolí.

Lánová zástavba

Újezdec (dříve též Újezd, dnes pro snazší rozlišení Újezdec u Syřenova) je pravděpodobně sídlem vrcholně středověkého původu. Přesto se v písemných pramenech objevuje až poměrně pozdě. Vesnice zřejmě vznikla jako příslušenství hradu Bradlec, založeného někdy před rokem 1322. Hrad nad vsí stojí na strmé, místy až převislé skále.
Přes blízkost Bradlece ale není jeho souvislost s vesnicí přímo doložena. Újezdec se poprvé výslovně uvádí až roku 1607 jako příslušenství nedalekého hradu Kumburk (v té době byl již Bradlec pustý). Poté, co byl opuštěn i Kumburk, se centrem panství stala ves Radim. Roku 1654 zde stálo celkem 7 chalup (jedna byla pustá).
V Újezdci budeme těžko hledat náves nebo nějaké jiné centrum. Nepravidelná rozvolněná řada menších usedlostí a chalup je rozložena okolo silnice na mírné stráni na úbočí hradu Bradlec. Nejstarší zástavba byla patrně lánová, podobně jako v případě jiných podkrkonošských vesnic – ke každé usedlosti tedy patřil jediný pás plužiny. Oproti ostatním podkrkonošským lánovým vesnicím byl ovšem Újezdec jen velmi malý, což je zřejmé ve srovnání se sousedním Syřenovem, případně s dalšími vesnicemi – Ústím, Starou Pakou, Novou vsí nad Popelkou, Čistou nebo Kalnou.

Zdobené lomenice

Újezdec leží na pomezí několika výrazných oblastí lidové architektury – především Lomnicka a Novopacka (obecně Podkrkonoší) na severu a Jičínska na jihu. Kulturně, historicky a především charakterem zástavby patří ovšem již k Podkrkonoší. Lidová architektura tohoto regionu náleží mezi vrcholné projevy dřevěného stavitelství na území Čech. Zástavba je přízemní, většinou roubená nebo poloroubená (domy jsou buď postavené ze dřeva celé, nebo alespoň v rozsahu obytných světnic). To by ještě nebylo v rámci severovýchodních Čech tak neobvyklé. Nad jiné regiony ovšem Lomnicko a Novopacko vyniká především díky překrásným, bohatě skládaným lomenicím, které lze bez nadsázky označit za nejzdobnější na území Čech.
Vrcholným obdobím lomenic ve zdejším kraji je doba po roce 1780, i když většina z nich pochází až z doby okolo poloviny 19. století. Lomenice tohoto vrcholného období bývají skládány do více vodorovných pásů nebo do střídavě šikmo bedněných šachovnicovitě uspořádaných polí, ve vrcholu ještě ukončených kabřincem nebo valbičkou. Dekorativně profilované jsou i dělicí lišty. Známe i jména několika tvůrců – tesařských mistrů, kteří regionu vtiskli svými stavbami osobitý ráz. Patřil k nim Josef Stránský a jeho syn Josef, dále Jiří a Franc Fendrychové, Jan Šulc a další, pracující na Novopacku.

Nejhodnotnější stavby

Samotný Újezdec představuje vynikající soubor lidové architektury, jeden z nejlépe dochovaných v širokém okolí. Zástavbu nevelké vesnice tvoří přízemní domy s roubenými světnicemi, z nichž některé mají dosud zachované bohatě skládané lomenice. Mezi další typické znaky patří roubené věnce v podstřeší (tedy několik trámů nad úrovní stropu, na něž je střecha vyzvednuta), dále dekorativně vyřezávané přesahy vazných trámů nad zápražím a v neposlední řadě i stěnové kleštiny, svazující a zpevňující srubové konstrukce stěn. Kromě obytných stavení se ve vsi dochovalo i několik starších dřevěných hospodářských objektů, především sušáren ovoce a stodol.
Nejcennější památkou lidové architektury ve vsi je krásná, celistvě zachovaná usedlost čp. 6, situovaná nad silnicí ve střední části vsi. Dům, založený ve svahu, má roubenou světnici na vysoké podezdívce z pískovcových kvádrů („štuk“), s charakteristickým trámovým věncem nad stropem. Největší pozornost byla věnována štítu, který je skládán do podoby velmi bohaté čtyřetážové lomenice, dělené vyřezávanými lištami na střídavě šikmo bedněná pole. Ve vrcholku, dnes jen svisle obedněném, byla původně ještě valbička nebo kabřinec, zaniklé při pokládce betonové krytiny někdy v prvé polovině 20. století. Naproti domu stojí bedněná stodola a k usedlosti patří ještě dobře dochovaná roubená sušárna ovoce s bedněnou předsíní.
U domu čp. 2 na severním konci vsi je další roubená sušárna (až dosud je v kraji roubených sušáren velké množství, ale bohužel rychle mizí). Šikmo naproti přes silnici stojí dům čp. 1 s roubenou světnicí navýšenou o trámový věnec. Také tento dům má ve štítu střídavě šikmo skládanou lomenici, ve vrcholu dosud ukončenou valbičkou.
Kromě těchto nejhodnotnějších staveb se ve vsi dochovala řada dalších roubených a poloroubených domů. Patří k nim domy čp. 3 (s kolmo napojeným křídlem, zděným z pískovcových štuk) a čp. 4 v severní části vsi, malebná trojice chalup čp. 7 a 8 (oba s jednoduchou lomenicí) a čp. 9 u silnice v jižní části vsi, dále domy čp. 11 (s roubenou stodůlkou), čp. 12 (s lomenicí) a čp. 13 v jihovýchodní části vsi. Na temeni ostrého terénního hřebínku, sbíhajícího z hradního vrchu nad jižním okrajem vesnice, stojí chalupa čp. 17 s roubenou světnicí a jednoduchým bedněným štítem. Naproti stojí další roubené, původně snad hospodářské stavení. Prakticky jedinou starší zděnou stavbou ve vsi je hasičská zbrojnice s věžičkou v hřebeni střechy (rok 1905). V jejím sousedství stojí pěkný pískovcový neogotický kříž, datovaný rokem 1874.

Chalupáři ctí tradici

Přestože v mnoha vesnicích Lomnicka a Novopacka, resp. celého Podkrkonoší, se dodnes dochovalo velké množství hodnotných staveb, téměř všechny vesnice byly již poškozeny mnoha nevhodnými zásahy, modernizacemi a novostavbami a ztratily tak svůj historický vzhled. To naštěstí není případ Újezdce, který si dodnes uchoval nenarušené kouzlo drobné, vysoko položené vesničky s převládající roubenou zástavbou. Svou roli sehrálo i to, že řady domů se v minulých desetiletích ujali chalupáři a udržují je bez větších změn.
Krása vesnice je, jak už bylo řečeno, umocněna i její situací na vysoko položené mýtině v sedle mezi hrady Kumburk a Bradlec. Díky tomu se návštěvníkům otevírá široký pohled na malebnou krajinu Jičínska.
V roce 2004 se Újezdec jako jedna z nejcennějších a nejlépe zachovaných vesnic v širokém okolí stal plným právem vesnickou památkovou zónou.

TEXT A FOTO: ING. ARCH. JAN PEŠTA


Komentáře

Napsat komentář

Stěnové kleštiny – jde o dva svislé trámky, jeden z vnější, druhý z vnitřní strany roubené stěny, které jsou sešroubované vzájemně proti sobě a zpevňují dřevěnou stěnu. Řešení je obvyklé zejména v Podkrkonoší.

Štuky – jsou to kamenné kvádry o výšce a tloušťce okolo 20 cm. V krajích s hojným výskytem pískovců se z nich skládaly podezdívky a zídky.

Valbička – je to malá valba, která seřezává vrchol štítu sedlové střechy. Na rozdíl od kabřince (kukly) není předsazena před plochu štítu.