Třešňový Újezdec


Oblast Lhenicka v Pošumaví má příznivé klima pro pěstování ovoce, především třešní. Tato tradice trvá již po celá staletí a třešně se tak dostaly i do názvu malé vsi nedaleko Lhenic.

V severní části návsi Třešňového Újezdce se dochovaly domy z poloviny 19. století

Třešňový Újezdec se od středověku, kdy byl založen, jmenoval Oujezdec. Název Oujezd nebo Oujezdec se kdysi odvozoval od způsobu vyznačení hranice katastru nových vsí. Romanticky znějící přívlastek pak dostal podle třešní, které se díky příznivému klimatu odedávna pěstují ve velkých sadech v blízkém okolí.

Součást netolického panství

Šestitabulkové okno s větracím okénkem, lemované půvabnou šambránou s kytičkami, u čp. 19

Vesnice leží v kotlině mezi okrajem Šumavy na západě a Blanským lesem na východě s nejbližšími vrchy Pískový kámen (808 metrů n. m.) a Buglata (832 metrů n. m.). Vsí protéká Bezdrevský potok, který pramení v jižní části Blanského lesa.

První zmínka o vsi se v písemných pramenech objevuje okolo roku 1300. Tehdy vesnice patřila cisterciákům z kláštera Zlatá Koruna (blízko Českého Krumlova), kteří Boleticko a Netolicko dostali od Přemysla Otakara II. roku 1263. Za husitských válek řád tento majetek ztratil. Netolické panství přešlo do rukou Rožmberků, později do držení dalších šlechtických rodů, Oujezdec k němu patřil až do roku 1848. V novodobé historii Třešňový Újezdec náležel do roku 2003 k okresu Prachatice, nyní je součástí jihočeského městysu Lhenice.

Zachovalá náves

Fasády domů čp. 18 a 19 mají bohatou štukovou výzdobu

Ves má obdélnou, mírně k potoku se svažující náves, v jejímž středu mezi lípami stojí kaplička svatého Václava. Původně byla zastavěna ze tří stran, pozdější výstavbou na západní straně, směrem k Bezdrevskému potoku, se však náves uzavřela. Další nové domy vznikaly hlavně v blízkosti vodoteče.

Možná právě proto, že Třešňový Újezdec leží stranou hlavních cest a vlastně působí trochu zapomenutě – žije tu jen 35 obyvatel – dochovaly se v něm cenné památky lidové architektury ve stylu selského baroka. Zdejší domy většinou vznikly v druhé polovině 19. století, o čemž svědčí i datace na jejich průčelí.

Domy s pěknými štuky

Nejpěknější domy stojí v severní části návsi. Čísla popisná 18 a 19 tvoří jeden celek. Jde o patrovou stavbu, okapově orientovanou. Čp. 18, v němž je hospoda s malým krámkem, má průjezd do dvora umístěný v průčelí kolny. Vročení prozrazuje, že byl postaven v roce 1866.

Dům čp. 20 v severovýchodním koutě návsi s křídlovým štítem

Od čp. 19, které nese o rok mladší dataci ve vrcholu bočního štítu, ho odděluje jen pilastr na omítce. Ze štukové výzdoby je čitelný stejný zednický rukopis. A tak můžeme obdivovat krásu podélné římsy, bohatě zdobených šambrán kolem původních šestitabulkových oken, věnečky mezi okny i malé srdíčko na štítu kolny.

Vedlejší usedlost, čp. 20, je do návsi otočena štítovou stranou, která vyniká zdobností křídlového štítu. V jeho vrcholu je výklenková nika, v níž je ukryta soška Svaté Trojice, nad nikou paprsky poloslunce. Okolo středového okna jsou další výzdobné prvky. Vodorovnou profilovanou římsu v rozích ukončuje tak zvaná nepravá bosáž – mělčí napodobení plastického kvádrování. Dům pokračuje zdí s brankou a zaklenutými vraty.

Statek čp. 22 na východní straně návsi s bránou s křídlovým nástavcem

Sousední čp. 21 stojí v horním rohu východní fronty. Jde o přízemní, podélně orientovaný dům s výrazným komínem a zaklenutou brankou a klenutými segmentovými vraty. Šambrány kolem oken bohužel nemají ukončení ve spodní části.

Navazuje stavení čp. 22, opět s bohatou štukovou výzdobou. Okenní otvory v nadpraží zdobí plasticky provedené oblouky, okna jsou lemována pilastry. Mezi okénky nad profilovanou korunní římsou je umístěn svatý obrázek, nad ním boží oko a po stranách voluty. Na dům navazuje zeď se zaklenutou bránou s krásným křídlovým nástavcem s volutami, pilastry a křížem v ploše a na vrcholcích s koulemi.

Nedávno opravená barokní kaple sv. Václava z počátku 19. století stojí ve středu zatravněné návesní plochy

Dům čp. 23 s trojúhelníkovým štítem a jednoduchou štukaturou teprve čeká na opravu. Před ním roste památná lípa.

Další zajímavé domy tvoří jižní stranu návsi. Zcela na východní straně stojí přízemní, podélně orientované čp. 1. Vedle usedlost čp. 2 z roku 1926 se dvěma domy – patrovým a přízemním s trojúhelníkovým štítem.
A sousední čp. 3 z roku 1877. Nápis na jeho fasádě prozrazuje, že jej nechal vystavět Jan Kuneš. V patře jsou okna osazena ještě původními okenicemi.

Brána s průhledovými vraty u čp. 2

Architekt Jan Pešta v Encyklopedii českých vesnic uvádí, že pravděpodobně nejcennější stavbou v Třešňovém Újezdci je patrová sýpka na dvoře usedlosti čp. 1. Snad ji lze datovat do předbělohorského období. Tato skutečnost ale zůstává očím běžného návštěvníka skryta. I tak lze Třešňový Újezdec vnímat jako půvabnou vísku, která se v r. 1955 právem stala vesnickou památkovou zónou.

TEXT A FOTO: MARTINA LŽIČAŘOVÁ

Třešňový Újezdec


Komentáře

Napsat komentář


Když se řekne

Újezd
Újezd, Újezdec, dříve Aujezd, Oujezd, Augezd, Ugiezd ad., znamená jistý ohraničený kus země, nějaké správní území nebo hospodářský celek, který mohl být předmětem darování, směn i prodeje. Často se tento název používal k označení kolonizačních vsí vzniklých v období raného středověku (11.–13. století) na nově osídlované půdě, zpravidla na místě vyklučeného lesa. Osoby určené pánem měly za úkol toto nově osídlované území „ujezdit, objet“ na koni a stanovit jeho hranice. Objeté území se pak nazývalo Újezdem.