Telecí


Dnes navštívíme nejkrásnější a také nejznámější vesnici na Poličsku a snad i na celé Vysočině – Telecí.

Dvorec čp. 16 má tzv. špýcharové uspořádání – zadní komory jsou patrové na výšku přízemní světnice. Vlevo stojí roubená stodola

Telecí leží v malebné krajině na okraji Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Vesnice je rozložena v táhlém údolí Teleckého potoka, jen kousek od vsi ústícího do Svratky. Okolí má již podhorský ráz: kopce po stranách údolí většinou přesahují 700 metrů n. m. Nejznámější je Lucký vrch s horskou chatou a krásnými výhledy na Vysočinu i Poličsko.

Pozoruhodná historie

Počátky vsi spadají do doby kolonizace Poličska ve druhé polovině 13. století. Tehdy vznikaly v širokém okolí Poličky, Litomyšle i Svitav řetězce dlouhých lánových vesnic. První bezpečně doložená zmínka o vsi je ale až z roku 1403. Již tehdy se jmenovala Teleczie. V urbáři z roku 1552 se uvádí 34 usedlostí, což dokládá velký rozsah vesnice již na sklonku středověku. Od poloviny 17. do poloviny 19. století se pak počet domů zvětšil více než čtyřnásobně.

Původně gotický kostel sv. Maří Magdaleny s pozoruhodnou polodřevěnou mohutnou zvonicí

Východní Čechy patřily tradičně mezi oblasti osídlené evangelíky. I během období rekatolizace v 17. a 18. století se ve vsi udržela silná utajovaná komunita vyznavačů „pod obojí“, takže ihned po vyhlášení tolerančního patentu Josefa II. se velká část obyvatel přihlásila k evangelické církvi. Od té doby zde byly dvě fary, dva kostely a dvě školy. V době národního obrození se Telecí díky svým dějinám dostalo do děl Aloise Jiráska, Terezy Novákové i dalších autorů.

V horní třetině vsi, na návrší nad rybníčkem, stojí katolický kostel sv. Máří Magdaleny, původně sloužící též jako útočiště pro okolní obyvatelstvo v neklidných dobách. Vstupuje se do něj samostatně stojící zvonicí snad ze 16. století, jež patří k nejpůsobivějším stavbám svého druhu u nás. Poněkud níže po proudu se nad potokem vypíná evangelický kostel, postavený ihned po vyhlášení tolerančního patentu. Do dnešní podoby byl přestavěn v roce 1890 a znovu roku 1931. Nedaleko je secesní patrová budova školy.

Lukasova neboli Zpívající lípa má obvod kmene více než 11 metrů

Návštěvníky láká také Lukasova či Zpívající lípa s obvodem kmene více než 11,5m (údajně druhý největší strom východních Čech), jejíž stáří se odhaduje na 600 – 700 let. Váže se k ní několik pověstí z doby národního obrození. Pajkrův dub u čp. 22 je starý 300 – 500 let. Letité stromy rostou i u kostela a jinde ve vsi.

Čtyřboké dvorce

Největší teleckou pozoruhodností jsou však lidové stavby, díky nimž byla spodní část vesnice v roce 2005 prohlášena vesnickou památkovou zónou. V poměrně velkém množství se zde dochovaly roubené domy. Mnohé dosud vytvářejí s hospodářskými budovami podobu uzavřených trojbokých nebo čtyřbokých „poličských“ dvorců. Výjimečně se dochovaly i stavby dispozičně velmi starobylé, s rozlehlými a vysokými světnicemi. Typickým znakem, i když mladším, bývají také lomenice s nízkou stříškou při patě štítu (podlomením), skládané do podoby šikmého „ondřejského“ kříže.

Nejstarší část domu čp. 16 je ze šestnáctého století a horní komůrka vlevo nahoře pochází „až“ z konce 18. století

Lidových staveb v obci je mnoho, a tak se soustředíme jen na ty nejvýznamnější. Nejcennější a nejkrásnější památkou lidové architektury v široké oblasti je unikátně dochovaný dvorec čp. 16. Po levé straně dvora stojí mohutný roubený dům s rozlehlou vysokou světnicí a patrovými komorami (tzv. špýcharový dům). Světnice má povalový strop, podepřený jediným trámem. Ve štítu nedávno obnovené šindelové střechy je lomenice v podobě „ondřejského“ kříže. Podle dendrochronologického průzkumu pocházejí komory s gotizujícím sedlovým portálkem z doby po polovině 16. století. Vysoká světnice je z počátku 17. století. Do dnešní podoby byl dům upraven na konci 18. století, kdy byly patrně postaveny i stáje, chlívky a kolna. Nejmladší je roubená stodola z počátku 19. století.

Usedlost čp. 22 v dolní části vsi s dosud nabíleným domem sroubeným z nehraněných klád

Nedaleko odtud je na svahu nad Svratkou pozoruhodná usedlost čp. 22, rovněž uzavřená do podoby mohutného čtyřbokého dvorce. Z jejích staveb vyniká nabílený dům sroubený z neohraněných kmenů s lomenicí s typickým „ondřejským“ křížem. Nad silnicí stojí chalupnická usedlost čp. 24, která je doslova miniaturou poličského dvorce. Bohužel chátrá a lze jen doufat, že nalezne svého zachránce.

Velmi půvabný je dvorec čp. 27 s roubeným domem a stodolou, v posledních letech citlivě opravený. Při odbočce k evangelickému kostelu pak stojí pozoruhodná čtyřboká usedlost čp. 4 s roubeným domem archaického vzhledu a zděným eklektickým křídlem na vstupní straně. Pod kostelem je rovněž velmi hodnotná miniaturní čtyřboká chalupnická usedlost čp. 161, dochovaná v autentické podobě. I tato „zakletá kráska“ dosud čeká na svého prince.

Malebná usedlost čp. 95 s roubeným domem v horní části vsi

Méně nápadný, avšak neméně hodnotný je dvorec čp. 52. Dům se světnicí sroubenou z neohraněných kuláčů je krytý valbovou střechou, stejně jako některé podobné usedlosti v nedalekém Sádku. Dále připomeňme i čp. 23, chalupu v dolní části u silnice, čp. 89 v horní části vsi nebo osaměle stojící autenticky zachovaný dům čp. 95 na horním konci vsi. Dům čp. 102 najdete u Lukasovy Lípy, chalupy čp. 119 a 122 na spodním konci vsi v místě někdejšího hospodářského dvora. Nepřehlédněte ani autenticky zachovanou trojbokou usedlost čp. 145, nebo kompaktní drobnou usedlost čp. 146. Všem ostatním pěkným domům a chalupám se musíme omluvit, že se na ně nedostalo…

Unikátní stodoly

Dalším unikátem lidové architektury na Poličsku jsou roubené polygonální stodoly. Typické byly rovněž pro Voticko, Sedlecko, část Táborska, nebo Opavské Slezsko. Téměř všude již vminulých desetiletích zmizely a dodnes se jich (kromě skanzenů) dochovala jen hrstka. Dvě právě v Telecí. První – známější – nalezneme u pěkného roubeného domu čp. 10. Směrem k potoku vystupuje z půdorysu usedlosti mnohoboká perna stodoly se šindelovou střechou. Druhá polygonální stodola je nenápadná a ví o ní jen málokdo: stojí na horním konci vsi (místu se říká Landráty) těsně za domem čp. 89 a dochovala se z ní jedna perna. Další archaická stodola, avšak již pravoúhlá, je u čp. 77.

Polygonální roubená stodola u čp. 10, jedna z mála, které se u nás zachovaly

Mezi zděnými stavbami pak kromě fary vyniká zejména mlýn čp. 48 s patrovým klasicistním domem. Nápis na štítu „Žehney Bůh domu stawěl sem newjm komu nákladem Filipa a Anny Lamplot roku 1846“ nám přibližuje dobu vzniku mlýna i jeho stavebníky. Půvabná je i uzavřená klasicistní usedlost čp. 55 s dochovaným jednoduchým průčelím.

Ani tak hodnotná a známá vesnice, jako je Telecí, neunikla bohužel vminulosti negativním vlivům. Narušena byla zejména střední část vsi. Obludný objekt občanské vybavenosti, bytový dům a několik rodinných domů rozhodně nezapadají do tradičního prostředí podhorského údolí. Spodní i horní části vsi naštěstí výraznějšímu poškození unikly a uchovaly si neopakovatelné kouzlo.

TEXT A FOTO: ING. ARCH. JAN PEŠTA


Komentáře

Napsat komentář

KDYŽ SE ŘEKNE…

  • POLIČSKÝ DVOREC
    Poličský dům nebo také poličský dvorec, patřící mezi perly lidového stavitelství pomezí Čech a Moravy, je místní formou východočeského roubeného domu. Má uzavřený čtyřboký dvůr (jihozápadním směrem i trojboký) a rozlehlou vysokou světnici. Tyto dvorce nalezneme právě v Telecí, ale také v Sádku, Borové, Svaté Kateřině, Korouhvi nebo Trstěnici.
  • ONDŘEJSKÝ KŘÍŽ
    Je to šikmý kříž, který připomíná písmeno X. Podle legendy byl na takovém kříži ukřižován sv. Ondřej. Bílý v modrém poli je na skotské vlajce. Konstrukce ve tvaru ondřejského kříže se používala při spojování krovů a dalších tesařských prvků, například u hrázděných domů.