Svépomocí proti vlhkosti


Koupili jste starší dům a stěny jsou vlhké? Vlhkost je sice složitým problémem, ale nejvíc nám pomůže při práci „selský rozum“. Voda odněkud přichází a je třeba jí postavit do cesty překážku.

Fasáda na vlhkém zdivu dlouho nevydrží a začne opadávat

Cesty vlhkosti do zdiva jsou různé. Vzlínání z podzákladí je významným zdrojem zavlhčení, ale ne jediným. Dalším zdrojem je zatékání shora – střechou, římsou, parapetem, nepoužívaným komínem. Podceňované, ale časté je zavlhčení provozem uvnitř stavby, tedy kondenzací vzdušné vlhkosti. Jiným zdrojem, zvláště u budov dříve hospodářsky využívaných, je hygroskopie solí. Některé soli – zvláště dusičnany (sanytr) a chloridy (kuchyňská sůl) jsou schopné jímat vlhkost ze vzduchu a zavlhčit tak omítky nebo zdivo.

Jak určit zdroj vlhkosti?

Injektážní vrty v cihelném zdivu

Vlhkostním průzkumem jsme schopni stanovit tzv. vlhkostní profil, tj. průběh zavlhčení zdola nahoru a od povrchu do jádra zdiva. Průzkum není možné provádět jen pomocí elektronických přístrojů, vlhkoměrů. Ty totiž reagují podobně na zasolení i zavlhčení, takže nevíme, co přesně přístroj ukazuje. Ke stanovení zavlhčení odebíráme ze zdiva vzorky. Ideální je odebrat z jednoho místa, tzv. osy měření, devět vzorků. Ve třech výškách a ve třech hloubkách v každé výšce. Např. ve výškách 0,1 – 0,5 – 1,2 m nad podlahou, v hloubkách 0 – 1 cm, 2 – 4 cm a 8 – 10 cm pod povrchem. Vzorky necháme testovat na obsah vlhkosti např. na hygienické stanici, nebo ve specializované laboratoři.

Porovnávat můžeme vlhkost v podobných materiálech, tedy v cihle a maltě, případně omítce. Stanovení vlhkosti např. v pískovci může vést k pomýlení, neboť nasákavost některých kusů kamenů ve zdivu je výrazně odlišná. Stanovení vlhkosti je záležitostí poměrně levnou – pod stokorunu za vzorek, výrazně dražší je stanovení solí, které stojí přibližně pětistovku. Stanovení solí necháme udělat u jednoho vzorku z povrchu ze střední výšky.

Vyhodnocení výsledků

Výsledky stanovení vlhkosti je dobré si zakreslit do schématu. Výrazně vysoké výsledky (nad 8 % vlhkosti) červeně, mezi 4 – 8 % žlutě, zbytek zeleně.

Vodný roztok silikonátů ve formě zmrazovacích válcových patron, které se zavádí do vyvrtaných otvorů ve zdivu

Pokud máme „červené“ výsledky na povrchu a směrem dovnitř do zdiva přechází k zelené, je příčina v kondenzaci, případně hygroskopii. Hygroskopii nám prozradí analýza zasolení: objeví se vysoké hodnoty u chloridů nebo dusičnanů, přibližně půl až jedno procento.

Pokud hodnoty zavlhčení klesají odspodu nahoru, od jádra zdiva k povrchu, pak je pravděpodobnou příčinou vzlínání vlhkosti. Proč pravděpodobnou? Protože podobně se může projevit i vodorovný průsak v úrovni podlahy. Zdroj prosakující vlhkosti zjistíme z druhé strany zdiva.

Kondenzace na stěnách

Budeme se zabývat zejména srážením vlhkosti na stěnách při sezónním využívání stavby, např. víkendových chalup apod. Do chladné stavby přichází náhle více osob, zatopí se, vaří a sprchuje se. Vlhký vzduch se na stěně ochladí a při překročení tzv. rosného bodu se vlhkost srazí, kondenzuje. Po víkendu zůstává teplý vlhký vzduch uvnitř chladnoucí stavby. Jakmile klesne teplota pod rosný bod, opět dochází ke kondenzaci vlhkosti.

Plnění vyvrtaných otvorů ve zdivu injektážním krémem

Co tedy proti tomu udělat? V první řadě při příjezdu vyvětrat. Výjimkou je návštěva za horkého dne po zimě, kdy bychom do stavby „napumpovali“ teplý a vlhký vzduch, který by stěny až orosil. Druhým krokem je zatopit, zvýšit teplotu stávajícího vzduchu. Potom cyklicky větrat, tedy vyměnit teplý vzduch s akumulovanou vlhkostí za chladnější zvenku. Posledním krokem, když opouštíme po víkendu stavbu, je opět vyvětrat. Odstranit ze stavby teplý, a tím i vlhký vzduch a nahradit jej chladným, tedy sušším.

Vlhkost přichází odspodu

To je častý zdroj zavlhčení zvláště u cihelných staveb. Pokud jsou cihly v kontaktu s terénem, tedy nejsou od něj odděleny vodorovnou izolací, případně vrstvou nenasákavého stavebního materiálu, např. břidlice, žuly nebo čediče kladeného nasucho nebo na jílovou maltu, pak do nich vzlíná vlhkost. Příčinou vzlínání je kapilární nasákavost – čím obsahují cihly jemnější póry, tím výše v nich voda vystoupá, vyvzlíná.

Bitumenová stěrka, jejímž základem je asfaltová emulze ve vodě

Proti vzlínání je možné provést tři základní typy opatření: cestu vodě přehradit nepropustnou vrstvou – plechem, fólií, lepenkou, do zdiva napustit látku, která zaplní a utěsní póry nebo do zdiva napustit látku, která vodu z pórů odpuzuje a brání vzlínání.

Injektážní krémy

Moderní metodou, určenou i pro svépomocné práce je aplikace injektážních krémů. Vrty se dělají do zdiva vodorovně ve spáře zdiva, která je zpravidla měkčí. Vyvrtaný otvor je potřeba před naplněním vyčistit, aby přes stěny mohla do pórů proniknout injektážní látka. Do vyčištěného otvoru se bez tlaku napustí krém. K plnění postačí např. zahradnický postřikovač. Je to podobné, jako když například pekař plní kremrole. Ve vrtu se krém rozpadá na dvě kapalné fáze, vodu a siloxan. Obě postupně nasáknou do zdiva a siloxan vytvoří kolem každého vrtu asi 10 cm široký koláč hydrofobního, tj. nenasákavého stavebního materiálu. Po vyschnutí se touto bariérou nedostane vzlínající voda.

Naplnění aplikační nádoby tekutým injektážním krémem

Injektážní krémy lze použít pro libovolné zdivo, včetně kamenného i zdiva z nepálených cihel. Nelze jej, jako všechny beztlaké injektáže, použít pro beton a zdivo, které je zcela nasycené vodou.

Zmrzlé patrony

Jiným svépomocným postupem pro infúzní clony je aplikace injektážní kapaliny (vodný roztok silikonátů) ve zmrzlém stavu ve formě roubíků, rampouchů. Výrobce prodává zmrzlé a zabalené „rampouchy“, které stavebník vsune do připravených otvorů ve zdivu. Po rozmrznutí vstupuje injektážní látka do zdiva a vytvoří pro vodu nenasákavou clonu. Postup vkládání patron se opakuje vícekrát, aby se do zdiva dostalo příslušné množství látky potřebné pro funkci systému.

Oba svépomocné injektážní postupy se používají nejen na obvodové zdivo, ale také na vnitřní zdi zasažené vzlínající vlhkostí. Pokud je zdivo pod úrovní terénu, je třeba je oddělit také svisle od vlhkého obvodového zdiva. I k tomu lze injektážní prostředky využít.

Prosakování skrz zdivo

Nátěr zdiva cementovou stěrkou, která nepropustí vodu ani sůl

Pokud je zdivo ve styku se zeminou, tj. podlaha je níž než terén venku, může docházet k průsaku vlhkosti zdivem. Až do počátku 20. stol. se problém svislé izolace, bránící vodorovnému průsaku, řešil jílovými izolacemi. Vrstva dusaného jílu za rubem zdiva vytváří při zvlhčení účinnou bariéru proti vodě. Ve 20. století se ke stejnému účelu začaly užívat asfaltové pásy a později fólie a stěrky. Zatímco jílová izolace byla bezešvá se životností mnoha generací, pásové izolace dožívají dříve, zvláště v natavených napojeních.

Závěrem

Uvedené materiály a technologie jsou proveditelné svépomocí a na víkendových chalupách bez zvláštní mechanizace. Je však potřebná znalost postupů, zpravidla velmi didakticky popsaných ve firemní literatuře výrobců. Pokud ale požadujete dlouhodobou záruku účinnosti, není nad zkušenou ruku a dobře sepsanou smlouvu s dodavatelem.

TEXT: ING. PAVEL ŠŤASTNÝ
FOTO: AUTOR A MARIE RUBEŠOVÁ

Svépomocí proti vlhkosti


Komentáře

Napsat komentář

STĚRKOVÉ IZOLACE

Izolační stěrky jsou hmoty, které po rozmíchání lze nanášet natíráním štětkou, nebo tmelit hladítkem na povrch zdiva. Zde ztuhnou a vytvoří tuhý film, izolující proti pronikání vody do zdiva. Stěrky jsou dvojího složení: bitumenové (asfaltové) a cementové. Pravidlem je jako při natírání: vždy dvě vrstvy!

Bitumenové stěrky
Stěrková hmota se dodává jako hustá, vodou ředitelná kaše. Základem je asfaltová emulze ve vodě. Bývá plněna polystyrénovými kuličkami nebo pryžovým granulátem. Nanáší se hladítkem, lžicí nebo špachtlí tmelením. Stěrka izoluje proti vodě, přicházející zvenčí ke zdivu, i proti radonu. Kaše nikdy zcela neztuhne, je tedy trvale tažná, překlene i drobnější trhliny, které v podkladu vzniknou. Jako ochrana stěrky bývá používána drenážní fólie.

Cementové stěrky
Tyto hmoty se dodávají v suchém stavu a po zamíchání s vodou začnou tuhnout. Specifikem je schopnost zadržet vodu jak před zdivem, tak ve zdivu. Kde neprojde voda, neprojde ani sůl. Stěrka tedy chrání jak zdivo před zavlhčením a zasolením, tak omítku na zdivu proti stejným vlivům. K nanášení postačí obyčejná štětka.