Sloupy a pilíře

Vyskytují se na vnějších stranách chalup i v jejich interiérech. Funkce, tvary i konstrukce sloupů a pilířů bývala různorodá, ale vždy jsou výrazným výtvarným prvkem, který mnohdy určuje charakter objektu.

Přesný výčet míst, kde se mohou tyto podpůrné konstrukce v tradiční architektuře vyskytovat, jsme vyhledali v encyklopedii Lidová architektura (Vařeka, Frolec). „Sloupy jsou podpěrné nebo nosné vertikální články ze dřeva nebo zdiva, uplatňující se v konstrukci stěn, v konstrukci dveřních a okenních otvorů, podél vnějšího nebo vnitřního obvodu stěn (např. u přístěnné nosné vazby, u podstávky apod.), u krovu, v doplňkových a dekorativních článcích domu (např. u pavláčky, v loubí apod.). V interiéru k podpoře průvlaku nebo střední stropnice, jako konstrukční článek u hospodářských objektů, u bran atd.“

Ve vnějším prostředí

Velmi výrazně působí sloupy u roubených chalup, kde fungují buď jako nosná kostra vynášející patro (podstávka), nebo přístěnná vazba podpírající vyložená zhlaví stropnic nad přízemím. Podstávky mívají sloupky prosté nebo i zdobně vyřezávané. Na rozdíl od přístěnných vazeb lemují tyto konstrukce obvykle všechny roubené stěny.

Ve vnější architektuře se u dřevěných a především zděných chalup objevují podsíně a loubí. U zděných staveb jde o pilíře čtyřhranného nebo kruhového profilu. Pro architekturu takových sloupořadí byla vzorem klasicistní architektura paláců a zámků, jejíž vliv se na vesnici projevil se zpožděním, až od druhé poloviny 19. století.

Pilíře tohoto typu fungují u venkovských usedlostí jako podpěry stropu krytého zápraží. Jejich robustnost a zděné zábradlí (výplně mezi nimi) zhoršují osvětlení místností s okny situovanými na zápraží. Kryté zápraží s rovným záklenkem nepůsobí tak malebně, ale méně stíní.

Sloupy v interiéru

Ve vnitřních prostorách bývá výtvarný účinek sloupů ještě výraznější. Slouží hlavně jako podpěry, nesoucí průvlakové trámy. Mezi sloupek a průvlak se v lidových stavbách vkládal ještě kratší trámec, tzv. sedlo, které umožňuje lepší uložení trámu. Sloup a sedlo bývaly navíc propojeny vzpěrami (pásky).

Díky nim se zkrátila volná část průvlaku a bylo možné rozmístit sloupy ve větších vzdálenostech, aniž by se musel profil průvlaku zvětšovat.

Nosnou funkci mívaly i nárožní pilíře, které se přizdívaly v rozích staveb se zeslabenými zdmi (těch, co nemusely být tepelně izolované).

Kromě sloupů a pilířů, které mají zejména konstrukční funkci, se mohou v interiéru uplatňovat i sloupky s jednoznačně dekorativní funkcí. Bývají i zajímavou součástí vnitřního zařízení.

Materiál a tvary

Sloupy jsou podle charakteru stavby dřevěné, obvykle tesané, nebo zděné. Tam, kde je poněkud oslabena jejich zpevňující funkce, bývají zdobeny profilací nebo řezbou. Bývají opatřeny sedlem nebo vzpěrami.

Zděné pilíře jsou z kamene nebo cihel. Jsou buď válcového, kónického nebo hranolového tvaru. Kamenný sloupek obvykle vyniká osobitě vytesanou patkou, dříkem a hlavicí.

Sloupy, pásky i sedla bývaly často bohatě profilované, a to nejen u obytných staveb.

Pokud na některém sloupu či pilíři, které podepírají venkovní nebo vnitřní konstrukci vašeho stavení, příliš zahlodá zub času, sežeňte šikovného tesaře nebo zedníka a nechte je opravit, zpevnit, nebo velmi opatrně (s podepřením sousedních částí) vyměnit. Rozhodně mají svou funkci a i když působí na první pohled hlavně ozdobně, jejich odstraněním by byla narušena statika stavby. Porada nebo dokonce spolupráce se šikovným zedníkem, statikem nebo architektem se vyplatí.

Text: Marie Rubešová, Foto: Martina Lžičařová, František Malý, Marie Votavová, Petr Zhoř a autorka

Sloupy a pilíře