Sádrové omítky

Sádrové omítky usnadní práci, urychlí stavbu a snižují náklady. Jejich výhody mnozí stavebníci dosud neobjevili, ale mnohé parametry těchto moderních materiálů určitě stojí za pozornost.

Oproti tradičním vápenným a vápenocementovým omítkám je v případě použití sádrových omítek nezbytné zvolit přece jen trochu odlišné postupy. Nutnost naučit se v zedničině něco nového se vám však bohatě odmění. Současná nabídka sádrových omítek na trhu totiž zahrnuje celou škálu typů, vhodných pro nejrůznější povrchy stěn a výsledek jejich použití můžete zhodnotit nejen pohledem. Příznivě totiž ovlivňují klima v místnostech, kde jsou použity, a nesnesou se pouze s trvale vlhkým zdivem.

Specifickou a v mnoha směrech výhodnou vlastností sádrových omítek je možnost jejich zpracování na „jeden zátah“. Omítka se nanáší v jedné vrstvě a kompletně zpracovává bez technologických přestávek a bez nutnosti štukování. Tím se urychlí stavební práce a ke snížení času, potřebného k dokončení stavby přispívá i to, že sádrové omítky potřebují k vysychání zhruba polovinu času omítek klasických.

Tvarová stálost

Jednou ze základních výhod sádrových omítek je jejich tvarová stálost. Po ztuhnutí se dál nepropadají v důsledku sesychání a nepraskají, ať už je vrstva nanesené omítky jakkoli silná.
Materiály tohoto typu se rovněž vyznačují vyšší přilnavostí k podkladu. Tato vlastnost se příznivě projevuje už při samotné práci a také při tuhnutí a vyzrávání. Zvýšená přilnavost totiž klade menší nároky na přípravu omítaného podkladu, takže se můžete vyhnout například „špricování“ a bez obav natáhnout sádrovou omítku na téměř jakýkoli typ zdiva s výjimkou už zmíněných neodizolovaných vlhkých stěn.
Výrobce sádrových omítek Knauf však doporučuje před aplikací těchto materiálů upravit například nesavé hladké prefabrikované betony, nebo naopak vysoce nasákavé pórobetony. V prvním případě je třeba ošetřit podklad prostředky, které zvyšují přilnavost (Knauf Betokontakt – neředěný), ve druhém použít přípravky snižující nasákavost (Knauf Grundiermittel nebo Aufberennsperre, ředěný vodou v poměru jedna ku třem).

Sádrové omítky můžete obkládat keramickými obklady, natírat všemi typy barev kromě silikátových, tapetovat i natahovat šlenostech, chtěnými omítkami. Pod obklad nebo tapetu je třeba použít penetraci, například Knauf Tiefengrung. Proti ostřikující vodě lze omítku chránit přípravkem Knauf Flächendicht. Každý výrobce stavební chemie vám ostatně doporučí řadu svých vlastních přípravků pro úpravu podkladu, vhodných pro různé typy omítek.

Výrobci sádrových omítek upozorňují také na vliv jejich použití na následné „zdravé“ klima v domě. Přispívá k tomu možnost vytvoření hladkého povrchu stěn, na nichž jsou tyto materiály použity. Hladké stěny nedrží prach a mohou být rovněž bez jakýchkoli stop opravovány, protože jemnozrnný materiál se dokáže dokonale propojit.
Sádrové omítky mají vliv i na mikroklima vmístnosti. Absorbují vzdušnou vlhkost a při vytápění ji naopak dokážou vracet zpátky do interiérů. Tato jejich vlastnost přispívá i k rychlejšímu vysychání konstrukčních materiálů, na které jsou naneseny. Snižují například vlhkost pórobetonového zdiva a umožňují tak rychlé dosažení předpokládaných tepelněizolačních vlastností tohoto materiálu.

Jak s nimi pracovat

Sádrové stěrky se používají do vrstvy zhruba tří milimetrů například na betonech, jádrových omítkách místo štuku a na oškrábané staré omítky.
Od čtyř do přibližně sedmi milimetrů se používají tenkovrstvé sádrové omítky. Jsou vhodné pro pórobeton, přesné zdivo amonolitické betony včetně prefabrikovaných stropů.
Na cihelné zdivo je nejvýhodnější strojní sádrová omítka s minimální vrstvou deset milimetrů.
Příprava spočívá v rozmíchání směsi lžící nebo míchacím nástavcem na vrtačce. Sádrová omítka se poté na stěnu nahází nebo natáhne hladítkem. Ihned po nanesení se stahuje latí. Následuje srovnání do roviny a na závěr je upravuje pěnovým hladítkem.

TEXT: RICHARD GURYČA
FOTO: SHUTTERSTOCK, ARCHIV FIREM

 

Komentáře