Ruční obrábění kovů


Na hrubé řezání si vystačíte s flexou, ale jemné detaily a přesné rozměry vyžadují ruční nářadí a trpělivost.

Pravá ruka při pilování vyvíjí tlak, levá stabilizuje pilník

Předpokládejme, že většina domácích kutilů nepracuje s kovy tak často, aby se jim vyplatilo pořizovat si speciální zámečnické nářadí a obráběcí stroje na kovy. Může se však stát, že budete potřebovat přiříznout na přesný rozměr kovovou trubku, opravit klasický zámek „Myšák“ nebo okenní mříž, případně vypilovat hrany na rožni nebo zkrátit pohrabáč. K tomu vám postačí pilka na železo a pilníky.

A právě pilka na železo je nástroj, s nímž se mnohem snáze pracuje se znalostí několika základních zámečnických pravidel. Tady jsou.

Důležité jsou zuby

Řezání kovů řadí zámečnické učebnice mezi třískové obrábění. Vznikají při něm totiž kovové třísky (piliny) a jejich množství určuje, jak je řez namáhavý. Velikost a množství kovových pilin souvisí s tvrdostí řezaného materiálu a právě podle tvrdosti je nutné volit odpovídající pilový list. Pro krátké řezy a tvrdé materiály je vhodný list s jemnou roztečí zubů, pro měkčí kovy a dlouhé řezy je třeba naopak zvolit list s hrubší roztečí, tedy s většími mezerami mezi zuby.

Pilku na železo využijeme například pro přesné dělení měděných trubek

Hustota ozubení se udává počtem zubů na délku jednoho anglického palce. Pilové listy s hrubým ozubením mívají na jeden palec obvykle patnáct zubů, listy s jemným ozubením zubů pak nejčastěji dvacet sedm zubů.

Například pro řezání tenkostěnných trubek jsou vhodné listy s jemným ozubením. Základní zámečnický fígl spočívá v jemném přítlaku, hrubá síla je v tomto případě spíše překážkou na cestě k uspokojivému výsledku. Trubky je třeba při řezání otáčet, to znamená nařezat vždy jen do třetiny hloubky, pak ve svěráku pootočit a pokračovat v řezání opět jen do jedné třetiny. Tak vytvoříte jemný a přesný řez bez zbytečné námahy. Pravidlo pootáčení platí i pro silnostěnné trubky, ovšem tady se vyplatí pootáčet ještě častěji, nejlépe vždy poté, co se pláštěm trubky proříznete k dutině. Správný okamžik pro pootočení je obvykle tehdy, když se vám pilka začne „zakusovat.“

Pilka je věda

Zmíněné zakusování a další případné potíže s ruční pilkou na železo však mohou mít i jiné příčiny. Předně je třeba mít pilový list správně upnutý v rámu. Nesmí „plandat,“ prohýbat se a zuby musí směřovat od rukojeti.

Pila řeže pouze při tahu směrem vpřed, takže při zpětném tahu zbytečně netlačte. Jestliže se pila na počátku řezu zakousne a pak už projíždí hladce, je třeba zvolit na obráběný materiál hrubší ozubení. Neřeže-li téměř vůbec, zvolte naopak ozubení jemnější. Při řezu využívejte celou délku listu. Pro snadnější zaříznutí do tvrdého materiálu si můžete drážku řezu připravit pilníkem. Řez usnadní i namazání listu pily (ne zubů) grafitem nebo olejem.

Rašple se nejlépe hodí pro hrubování měkkých kovů a pro opracování dřeva

A dalším osvědčeným zámečnickým trikem je upnutí obráběné soucčástky do svěráku tak, aby byl řez co nejblíže čelistem svěráku. Zabráníte tak rozkmitání obrobku při tlaku na pilku.

Jak pracovat s pilníky

Pilníky jsou typickým zámečnickým nářadím, které se v dílnách dědí z otce na syna a často zapadá prachem, protože nikdo neví, jak ho správně použít. Každý typ pilníku je přitom vhodný pro určitý typ materiálu a jestliže víte pro který, ušetříte si zbytečnou námahu.

Pilníky se dělí podle tvaru zubů na jednoduché, křížové, frézované a struhákové (rašple). Jednoduché jsou vhodné na měkké kovy a plasty, křížové lépe odvádějí piliny, a proto se s nimi snadněji obrábějí materiály, které tvoří větší množství pilin. Frézované s přímými zuby použijte rovněž na měkké kovy či plasty, frézované s obloukovými zuby pak na tvrdší materiály. Rašple jsou určeny na hrubé obrábění velmi měkkých kovů (olovo, cín, některé slitiny), ale i dřeva.

Hrubování nebo hlazení

Zůstaneme-li u odborné zámečnické terminologie, používají se pilníky nejčastěji k hrubování a hlazení. V případě hrubování je cílem odebrat co největší množství materiálu nejefektivněji (tedy pokud možno za co nejkratší dobu a bez zbytečné námahy) a podle toho je třeba zvolit odpovídající typ pilníku. Při hlazení jde naopak o dosažení co nejpřesnějších požadovaných rozměrů a tvarů.

Dřevěná rukojeť musí na pilníku pevně sedět, doráží se nejlépe dřevěnou palicí

Na hrubování tedy volte pilníky se čtvercovým nebo obdélníkovým průřezem a hrubým sekem zubů. Pro hlazení jsou vhodné jemné pilníky včetně půlkulatých a kulatých a pro zvlášť jemné hlazení se navíc doporučuje potřít zuby pilníku křídou. Ta je částečně „zanese“ a umožní ještě jemnější práci.

Je třeba počítat s tím, že pilník, stejně jako pilka, zabírá jen při pohybu vpřed. Při zpětném tahu na něj proto zbytečně netlačte. Rukojeť pilníku držte v pravé ruce tak, že palec leží shora na rukojeti a reguluje přítlak. Levou rukou pilník na konci stabilizujte. Platí jednoduché pravidlo, že při hlazení nerovnoměrných (poškozených, zkorodovaných) ploch nejprve hrubším pilníkem ubíráme nerovnosti a poté jemným pilníkem vyhlazujeme povrch do požadované hladkosti.

Potřebujete-li pilovat válcové povrchy (například začistit řez na kovové trubce pro vyvedení vodního pramene, abyste se o něj nepořezali), použijte pilník s kruhovým nebo půlkruhovým profilem.

TEXT: RICHARD GURYČA
FOTO: SHUTTERSTOCK, ARCHIV FIREM


Komentáře

Napsat komentář