Ranč na dohled od Jizery


Na stráních v sousedství podkrkonošské vesničky Bystrá nad Jizerou si někdejší televizní produkční Ondřej Zalabák plní svůj kovbojský sen. A v malém ráji s koňmi, dobytkem, dvěma bytelnými sruby i tradiční chalupou ze dřeva a kamene vás rád přivítá.

Replika původní chalupy s plastovým šindelem, který střeše sluší

Nejdřív přejedete most přes Jizeru. To už máte za sebou kus cesty romantickou krajinou pod Kozákovem a Krkonoše na dohled. Pak to chce nezabloudit v labyrintu úzkých silniček a nezapomenout správný směr v okouzlení z krásné přírody všude kolem. Ranč Bystrá je tak trochu ztracený pod kopcem a v celé kráse se vám ukáže až ve chvíli, kdy zastavíte na parkovišti u hlavního srubu.

Bytelné klády tvoří impozantní konstrukci srubu

Srub v Podkrkonoší? Tahle otázka vás možná napadne ještě cestou na ranč, ale na místě samotném už pravděpodobně ne. Dva sruby totiž alespoň na první pohled souzní s krajinou stejně přirozeně, jako krásná tradiční roubenka, která stojí opodál. A to ještě nevíte, že chalupa z dřevěných klád a kamene je vlastně také novostavbou.

V kovbojském

Budete-li mít štěstí, uvítá vás rančer Ondřej Zalabák stylově – v kovbojském oděvu s koltem v pouzdře u pasu a kloboukem, který na pastvinách skvěle ochrání hlavu proti dešti a slunci. Ale pozor, tohle není jen maškaráda pro turisty. Ranč je skutečný, s koňmi i dobytkem, stájemi, krytou jízdárnou i desítkami hektarů pastvin.

Stáje jsou vzdáleny od srubů jen pár desítek metrů

S koňmi se tady pracuje několik stovek let starou tréninkovou metodou kalifornských Vaqueros, která je tradičním základem práce amerických kovbojů, ale zároveň se od ní v mnoha směrech liší.
A protože byl ranč od začátku koncipován i jako penzion především pro rodinnou dovolenou, mohou atraktivní práci s koňmi přihlížet i návštěvníci ranče. Případně se stát její součástí, posadit se do sedla, vyzkoušet si, jaké to je shnánět dobytek na pastvinách nebo po práci nakrmit koně.

V těchto dnech má Ondřej Zalabák za sebou kus tvrdé práce, která začala před pěti lety. „V roce 2007 jsem tady objevil první pozemky. V té době jsme začali zpracovávat vizi celého projektu, další pozemky nakoupili o rok později a koncem roku 2010 jsme po určitých zdrženích a úřednických záležitostech podali žádost o dotaci z Evropské unie.

Kovaná koňská hlava připomíná, že jsme na skutečném ranči

V lednu následujícího roku jsme se dozvěděli, že naše žádost byla úspěšná a stavět se začalo v dubnu roku 2011, kdy tady poprvé zaryly do země bagry,“ popisuje Ondřej zrod ranče a připomíná své počáteční odhodlání jít do stavby i bez dotací. Ty však nakonec získal.

Chalupa na zboření

Na pozemku stála stará chalupa a dvě částečně zbořené stavby. Plán byl stavět právě na půdorysech zřícenin, což bylo nejjednodušší a zároveň to předem určilo půdorysy i rozestavění budov areálu ranče.

Jídelní kout je vybaven lavicí stejně jako v sousední chalupě

„Hlavní srub stojí na místě ruiny, zbudované někdy po válce. Menší srub pak vznikl na starém sklepení. A byla tu i chalupa, která mi měla naplnit můj dlouholetý sen. Vždycky jsem chtěl žít ve staré rekonstruované chalupě a tady byl kamenný dům se stodolou, který moje představy alespoň na první pohled splňoval,“ vypráví Ondřej.

Nejprve měl v plánu jen zbourat stodolu a udělat novou střechu, stropy a krovy. Co nejvíce z původní kamenné stavby mělo zůstat zachováno. „Jenže když jsme v tom krásném slunečném jarním počasí odkryli základy, začalo to celé padat a přivolaný statik nařídil okamžitou demolici. S odstupem času vidím, že jsme udělali dobře. Když ale tehdy bagr chalupu během dvou dnů srovnal se zemí, bylo mi do pláče. Snažili jsme se zachránit alespoň některé staré věci, které zachránit šly.“

Chalupa je domovem předáka ranče Ondřeje Zalabáka

Demolice odhalila, že bylo opravdu nutné bourat, protože kamenný dům se ukázal jako ne až tak docela kamenný. Část tvořila roubenka, obestavěná cihlami. Při rekonstrukci by to určitě dobrotu nedělalo.

Ondřej Zalabák proto alespoň pořizoval co nejpodrobnější fotodokumentaci, zakresloval rozměry oken a šablony štítu, aby mohl udělat rekonstrukci co nejautentičtěji. „Pak přišli lidé, kteří zdejší místo znali a nevěděli, že se chalupa vlastně postavila znovu. A chválili nás, jak jsme ji krásně opravili. Nepoznali, že jde o nově vystavěnou repliku někdejší stavby.“

Proč právě sruby

Příchozí však obvykle zaujmou především dva novotou zářící sruby. „Ranč byl od počátku zamýšlený i jako investiční projekt. Hledal jsem tedy nějakou zajímavou alternativu, která by se lišila od přibývajících novostaveb roubenek a rekonostrukcí v tradičním českém stylu. Srubů, které byste si mohli pronajmout, zase tolik není, i když už určitě nějaké existují,“ vysvětluje Ondřej.

Jak se srub usazuje, je třeba schodiště postupně dotahovat

„Chtěli jsme udělat atraktivní ubytování, které by tvořilo určitou paralelu ke koním, když už si tady tak trochu hrajeme na kovboje. Plánovali jsme kovbojskou oázu na rozhraní Českého ráje a Krkonoš a sruby se nám zdály jako dobrý nápad. Samozřejmě jsou i hezkou kulisou, ale chtěli jsme mít atraktivní zázemí třeba i pro firemní školení a dát tomu všemu punc originality.“

Stavební úřad vyšel vstříc a sruby povolil, i když sem historicky úplně nepatří. „Ale záleží na tom, v jakém historickém kontextu se chceme pohybovat, protože v ranném středověku byly srubové stavby běžné i tady. Dosud jsme se nesetkali s žádnou negativní reakcí či názorem, že by sem sruby nepatřily. Vesnička je ostatně téměř na vymření, je tady 112 obyvatel a ranč určitě může přispět k oživení obce, přinést turistický ruch i možnost přivýdělku pro místní,“ dodává rančer.

Stavba srubů přinesla nutnost vyrovnat se s komplikacemi, které sebou tyto krásné a specifické stavby přinášejí. Srub se staví z mokrého dřeva, aby šlo dobře tesat. Nejdříve se pokácí a tlakovou vodou odkorní stromy a nařežou se z nich klády.

Hlavní místnost v chalupě zdobí krásná kachlová kamna

Je třeba předem přesně vymyslet, jak bude stavba vypadat a kde co bude, protože na rozdíl od normální stavby už není možné průběžně měnit její dispozice. Všechny instalace, například prostupy pro elektřinu, se musí udělat předem. Prořezávají se patro po patře. Srub se nejdříve postaví „nanečisto“ u dodavatelské firmy a pak se převeze hotová stavebnice na místo a postaví na základové desce.

„Zatímco přípravná fáze stavby trvala zhruba čtyři měsíce, tady stály sruby za dva dny. Pak se vztyčily krovy, pokrývači pokryli střechu a poté se vše samozřejmě zpomalilo. Zdánlivě nejdéle trvaly dokončovací práce, omítky a podobně,“ vzpomíná Ondřej Zalabák. „Srub je specifický v tom, že sedá, říká se, že až o centimetr a půl na jedné kládě. Stavba tedy může sednout až o patnáct centimetrů a s tím je třeba počítat především u vyzdívaných příček koupelen a záchodů, nechat rezervy u oken, dveří, stoupaček, vodovodního potrubí. Z některých klád ještě dlouho vytéká smůla.

Prosklené dveře propouští dostatek světla a zlepšují výhled ze srubu, určeného k ubytování hostů

Trvá zhruba pět let, než se stavba ustálí. Pak je třeba vše dodělat, dotěsnit a přelištovat okna, sladit barevné odstíny dřeva, které pracuje vlivem klimatických podmínek, vyměnit sádrokartony, které popraskají. Ale v současné době už existuje se stavbami srubů mnoho zkušeností a lze se vyhnout problémům,“ popisuje Ondřej odvrácenou stránku půvabu srubových staveb.

Ochutnávka rančerství

Otevřít ranč pro zájemce o rodinnou dovolenou a agroturistiku bylo logickou součástí ponikatelského záměru. „Naší vášní je výchova pracovních dobytkářských koní v duchu Vaqueros. Pro tento druh tréninku je kromě koní nezbytný i dobytek, který obvykle není součástí koňských farem. Z toho vyplynula potřeba vlastního areálu s rozsáhlejšími pastvinami,“ vysvětluje Ondřej.

Výcvik koní se soustředí hlavně na práci s dobytkem

„Věděli jsme však, že rančerství by nás pravděpodobně neuživilo a že bude nutné spojit je s ubytovacími kapacitami, nabídnout lidem možnost do tohoto zajímavého světa nahlédnout. Sázíme hlavně na rodinnou turistiku, na lidi z měst, kteří touží po netradiční dovolené s koňmi, s prací na farmě, v lese. Budujeme kompletní hospodářství včetně slepic, králíků a koz a věříme, že pro spoustu lidí bude zážitkem třeba i jízda v traktoru nebo lasování. Je to skutečný ranč se čtyřiceti kusy dobytka a ne jen nějaká kulisa.

Nabízíme kromě jiného i zkušenost, že práce není jen sezení u počítače a maso na talíři nevzniká jen tak samo od sebe,“ říká majitel ranče. Přijeďte se přesvědčit. Jarní podkrkonošská příroda se ostatně z koňského sedla jeví více než romanticky.

www.ranchbystra.cz

TEXT A FOTO: RICHARD GURYČA

Ranč na dohled od Jizery


Komentáře

Napsat komentář