Pod Liščí horou
Liščích hor je na území Česka několik. Ta, která měří 612 metrů nad mořem, leží ve východní části Krkonošského podhůří. Na jihozápadě od ní se nachází rekreační osada se dvěma řadami chalup podél cesty. Patří k obci Hajnice.
Členitá krajina Krkonošského podhůří sahá od Železného Brodu až po Trutnov a Náchod. Téměř na východním konci najdeme Liščí horu, které se také říká Liščí kopec nebo Liščí vrch. Nejbližším sídlem, které pod ní leží, je obec Hajnice. K ní je přidruženo několik osad s rekreačními chatami a chalupami. Jednou z nich je i část, které se říkalo německy Haindorf (Hajnice), zatímco samotná obec nesla název Deutsch Prausnitz (Německá Brusnice). Slovo „Německá“ bylo vypuštěno roku 1945 a v roce 1949 se Brusnice přejmenovala na Hajnici podle části, která nás bude nejvíce zajímat. Německé názvy měly své opodstatnění, protože tu žilo převážně německy mluvící obyvatelstvo.
Osada v lesích
Podle pozemkové knihy uložené v trutnovském archivu osada Haindorf vznikla v letech 1767-1783. Než byly postaveny první chalupy, rozprostíraly se tu hluboké lesy, kterými vedla rušná obchodní cesta z Trutnova na Jaroměř. V lesích pod Liščí horou však nebylo bezpečno, formany a pocestné přepadávaly všelijaké bandy lupičů, které se krajem potulovaly.
Německá kronika uvádí založení obce později, v roce 1791. V té době tu přinejmenším již několik let stála myslivna obydlená českou rodinou. Hajný z obavy o bezpečnost však přesídlil jinam. Starosta Trutnova se prý rozhodl hájovnu ochránit a také sem přitáhnout nezbytné pomocné síly pro práci v lese. Část lesa kolem cesty byla proto vykácena. Na mýtinu se ale stále nikdo nechtěl nastěhovat, a tak byly stavební parcely poskytnuty bezplatně. Novým majitelům se dostalo i dalších výhod.
Do roku 1801 se v Haindorfu usídlilo 23 rodin, z toho osmnáct z náchodského, dvě z hostinského a tři z trutnovského panství. Chalupníci se živili jako tkalci a dřevaři nebo pracovali v lomu či vyráběli brusné kameny.
Les zpočátku zasahoval do bezprostřední blízkosti domků; obava, že nežádoucí požár lesa by mohl být při zdejším stálém nedostatku vody pro chalupy nebezpečný, přiměla Trutnovské v roce 1855 zvětšit volnou plochu kolem chalup, využít ji jako ornou půdu a pronajmout obyvatelům. Ke každému domu tedy patřilo 1 jitro (přibližně 0,5 ha) půdy.
Haindorf se nerozrůstal. Ještě na přelomu 19. a 20. století měla ves 23 domů se 121 obyvateli – všichni byli Němci. Po jejich poválečném vystěhování vesnice téměř zanikla. Z pramenů víme, že v roce 1950 byly obydleny jen dvě chalupy, ostatní rychle chátraly. Osadu v lesích, která si dodnes zachovala díky své odlehlosti původní ráz, zachránili chalupáři. Většina domů slouží právě jim.
Svatý před každým domem
K osadě se váže legenda. K tomu, abyste ji pochopili, je nutné popsat zdejší terén. Přístup do zalesněného místa, kde se objeví dvě řady chalup podél cesty, není snadný. Nezpevněná cesta se z Hajnice k chalupám pod Liščí vrchem prudce zvedá – na jednom kilometru je převýšení 100 metrů. Na druhé straně, směrem od Kohoutova, je to podobné. Automobil si se strmou úzkou cestou poradí, ale formani s naloženými vozy to neměli jednoduché. Odpočívali v hostinci v Německé Brusnici, a než zahájili jízdu přes kopec do Haindorfu, brali si jeden pár koní navíc, takzvané příspřeží. V Haindorfu byli potom zapůjčení koně zase vypřaženi. Vesnice byla proto dlouho lidově nazývána jako „Výpřah“.
Pověst říká, že jednoho dne se jakýsi forman s ostatními v hospodě vsadil, že cestu zvládne i bez příspřeží. V polovině cesty ho zastihla noc, koně únavou zastavili a nemohli dál. Kolem byla jen temnota a široko daleko nikdo. Vystřízlivělý forman se obrátil ke svatým a sliboval, že pokud mu v nouzi, v níž se ocitl, pomohou, nechá podél cesty umístit jejich obrazy. Tak se i stalo. Zbytek kopce koně zdolali a forman svůj slib dodržel. Podél cesty z Brusnice do Kohoutova nechal postavit 14 „kapliček“ se dřevořezbami znázorňujícími svaté „pomocníky“. Tady legenda končí. Ať už je původ kapliček se svatými jakýkoliv, ví se, že později byly obrazy přestěhovány k chalupám.
V nedávných letech původní skřínky nahradily nové, které jsou věrnou kopií, ale místo dřevořezeb jsou uvnitř obrázky. Ovšem dřevořezby se dodnes v některých chalupách zachovaly. Na jednom konci cesty byl vztyčen velký dřevěný kříž, který byl vysvěcen.
Text a foto: Martina Lžičařová
Pod Liščí horou
Pod Liščí horou
