Citlivě zrekonstruovaná stoletá chalupa


Domy, které spravují citlivé ruce a opečovává laskavost, se mohou těšit z dlouhého života. Zvláště, když díky okolnímu, hůře přístupnému terénu nestojí v cestě novému nákupnímu centru nebo prodejně ojetých automobilů.

Citlivě zrekonstruovaná chalupa neruší poklidnou atmosféru na skalnatém kopci Horánek, odkud je malebný výhled

Chalupa z roku 1922 se zakousla do skalnatého kopce, který se jmenuje Horánek, a drží se ho stejně pevně jako okolní, kdysi chudé domovy zedníků a tesařů, kteří každoročně putovali na sezónní práci do nedalekého Německa.

Díky kronice víme, že osud chalupy začal tragicky: po dokončení obvodových zdí dostal mladý muž, který domek stavěl pro svou rodinu, zápal slepého střeva a zemřel. Zůstala po něm žena, která čekala čtvrté dítě. Bylo jí 38 let.

Trámy v podkroví jsou očištěné drátěným kartáčem a napuštěné fermeží. Sousedí s nimi sbírka emailových cedulek českých pojišťoven a stařičká dětská postýlka

V těžké situaci jí pomohli dostavět dům manželovi bratři. Žila v něm dalších 54 let. Následující i současní majitelé chalupy byli a jsou přímí příbuzní, a i když své bydlení přizpůsobují současným životním nárokům, ctí styl venkovské architektury a její spojení s krajinou.

Chvíle po startu

„Domek měl klasické uspořádání: centrální kuchyni, na kterou zleva a zprava navazovala jedna obytná místnost. Jinak nic,“ říká Pavel Prostecký. „Ale protože tu se ženou máme v plánu trvale bydlet, až budeme v důchodu, chtěli jsme si zařídit více pohodlí. A tak jsme například střední místnost zmenšili, aby se vedle ní vešla i koupelna.“

Náš hostitel je projektant stavař, který si mohl při rekonstrukci vyzkoušet různé profese na vlastní kůži v praxi. Oklepával staré omítky, dělal rozvody elektřiny, omítal…
„Nechal jsem si udělat jen stropní omítky, ty neumím,“ přiznává skromně.

Dolů od chalupy sestupují někdejší hospodářské budovy – chlívek, medárna a dílna – dnes upravené na kotelnu pro tepelné čerpadlo a garáž

V době rekonstrukce využívala rodina se dvěma dětmi jedinou místnost. Bylo jim trochu těsno, ale horší byl chlad vystupující z tlustých kamenných zdí. Protože v místě není plyn a elektřinou topit nechtěli, koupili si kanadská kamna bullerjan na dřevo.

„To jsou taková na pohled hodně netypická kamna z ohnutých rour, které tvoří válcovitou spalovací komoru. Vzduch v trubkách se velmi rychle ohřívá, stoupá nahoru a vystupuje do místnosti. Dolními trubkami zase vniká do kamen studený vzduch, stejným způsobem se ohřívá, a tak vzniká stálá cirkulace. Zjednodušeně řečeno, když jsme přijeli a zatopili v bullerjanech, během půl hodiny bylo vedro. Trenýrková teplota. Ale člověk se nesměl přiblížit ke zdi, protože z ní šla pořád zima. Tehdy jsme sem jezdili jen na víkend, a když jsme chalupu opouštěli, bylo tu nejtepleji,“ vzpomíná majitel.

O patro výš

Druhá fáze rekonstrukce se odehrávala pod střechou. Štítová zeď půdy měla jen 15 centimetrů a bylo třeba ji dozdít, střechu čekalo zateplení. Stěny dvou nových pokojů v podkroví vznikly ze sádrokartonu, šikminy nad schodištěm zakryla dvířka atypických, ale praktických úložných prostorů.

Bílá ložnice v podkroví s výhledem na beránky na obloze i na sousední pastvině

„Hodně práce mi dalo ošetření trámů. Historické nánosy špíny jsem očistil drátěným kartáčem, trámy jsem natřel fermeží amyslím, že kontrast nových stěn a starého dřeva vypadá pěkně. My tady vlastně všude kombinujeme staré a nové. Lidé z vesnice nám nosí, jak říkají krámy – dřeváky, necičky, železné žehličky, ale třeba i malovanou polévkovou mísu, ze které u nich na dvoře zobaly slepice. Nejsou to žádné poklady, ale mají v sobě otisk historie, což se nám líbí.“

Do romantické podkrovní ložnice vstupuje střešními okny měkké světlo, něžně laská bílý nábytek, volány přikrývek i nabíraná stínidla lustrů. Zvenčí se ozve zabečení, stráň za chalupou se bělá ovčími kožíšky. Když mají ovce na jaře jehňata, bývá jich tu prý na tři stovky. Ano, je tu jako v nebi s beránky. Ale majitelé tady, v podkroví, už nespávají.

Po schodech dolů

„Když děti vyrostly, přestěhovali jsme si se ženou ložnici do přízemí,“ říká Pavel a přidává historku o „ložnicovém vejstupku“. „Za ložnicí tu měla každá chalupa oddělený prostor, takovou malou komoru, které se říkalo vejstupek. Její příčku jsem nejdřív zboural, ale časem jsme přišli na to, že nebyla marná. Nový pokoj byl zbytečně velký a my měli málo úložného prostoru. Později jsem příčku zase postavil, tentokrát už jen ze sádrokartonu, a udělal jsem tak místo vejstupku šatnu. Vejde se do ní spousta věcí a ložnice je bez velkých skříní vzdušnější,“ pochvaluje si.

Soudobý nábytek v rustikálním stylu doplňují památky z dřívějších dob

Obě přízemní místnosti Prostečtí vybavili hezkými otočnými krbovými kamny, ale ani s nimi nebyli spokojeni bez výhrady. „S obstaráváním dřeva a kamen je přece jen dost práce. Zatím ji zvládám, ale každý stárne, proto jsem přemýšlel o něčem pohodlnějším a praktičtějším. S manželkou často i v zimě cestujeme, a když se v kamnech pár dní netopí, je dům i přes zateplení vymrzlý. Řešení jsme našli v tepelném čerpadle. Inspirovali jsme se u našich dětí, které ho ve svých domech už nějaký čas využívaly. Pořizovací náklady na toto zařízení jsou velké, ale výhodou je, že pak už se topí a ohřívá voda bez starostí a námahy.“

A znovu staveniště

Někdo si od ledna plánuje předsevzetí, jiný je rovnou plní. Když zdejší chalupa slavila devadesátiny, začala další rekonstrukce. „Vzali jsme to z gruntu: vystěhovali jsme nábytek do podkroví a pak hned nastoupili zedníci. Vytrhaly se podlahy, vybralo se pětatřicet centimetrů podloží, což představovalo padesát kubíků odpadu,“ vypočítává Pavel.

V malé romantické koupelně se našlo místo i pro toaletu – je zasazena do niky a nepřekáží

Pod novou dlažbou, která pokrývá celé přízemí, a opticky jej tak zvětšuje, je uloženo podlahové topení, napojené na tepelné čerpadlo. Majitelé prozrazují, že k temperování podlahy stačí 23 °C teplá voda, proto pod dlažbou topí i v létě. „Vlahá podlaha je příjemná na dotyk, rádi tu chodíme bosi. Výhodou temperování je, že podlaha nikdy nevychladne.“ Jako vzpomínku na starou prkennou podlahu si vybrali dlažbu podobnou bukovým palubkám. Zajímavě zkombinovali 15 a 20 centimetrů široké pásky, což podlahu oživuje.

Pavel je hrdý i na vylepšení v koupelně, které spoří teplou vodu: „Bojler je od kohoutku vzdálen 10 až 12 metrů, takže voda teče dlouho studená. Namontoval jsem do koupelny pohybové čidlo, a když kolem něj projdu, spustí se cirkulační čerpadlo. Chvilku počkám a za takových pět minut mi už rovnou teče teplá voda.“

Rozumné pohodlí

Stejně nadšeně jako spořič vody popisuje Pavel přednosti švédského tepelného čerpadla IVT Green Line HE E7 systém země – voda. O výhodách tohoto alternativního vytápění věděl od dětí, ale měl obavy, že po úzké klikaté cestičce na Horánek nevyjede potřebná technika. „Nakonec jsem v dolní části zahrady vykácel čtyři túje, otevřel jsem plot, položil pražce – a vrtná souprava, která má pásy jako tank – bez problémů přijela.“

Ve svažité zahradě se daří s láskou ošetřovaným květinám, zelenině i stromům

Jeden 126 metrů hluboký vrt zásobuje dům teplem a teplou vodou z dohřívacího bojleru ACV Smart 240. „Je to bez starostí, rychlé, pohodlné, čisté a po zaplacení faktury za první topné období mohu potvrdit, že také úsporné.

Máme více času na to, co nás baví. Se ženou například rádi pracujeme na zahradě a pak si užíváme klid v zahradním domku, který jsme si postavili. V létě tam sedáváme do desíti v noci, koukáme na hvězdy, nebo si otevřeme lahvinku. Nedovedu si představit, že bych seděl v létě večer doma v městském bytě, nebo se procházel po známých ulicích. Tady na zahradě je pořád něco nového.“

TEXT: OLDŘIŠKA PODHORCOVÁ
FOTO: IVETA KOPICOVÁ

Citlivě zrekonstruovaná stoletá chalupa


Komentáře

Napsat komentář