Oživení staré krásy


Při opravách je důležité vyhnout se zbytečnému použití vrutů či hřebíků

Restaurování starožitného nábytku může být vzrušujícím dobrodružstvím. Pro ne příliš zkušené kutily je to ale poněkud tenký led. Leccos se při tom totiž dá nenávratně pokazit.

Možná jste narazili na malý poklad v podobě starožitné skříňky, komody či židle. Vrátit takovému kusu jeho ztracenou krásu lze buď s ambicí zachovat co nejvíce z jeho původní konstrukce či podoby, nebo ho prostě opravit tak, aby zase sloužil. Pokud jde o jedinečný kousek, který něco pamatuje a má historickou cenu, je vždy lepší držet se pravidel, která pro restaurování starožitného nábytku platí. Tedy zachovat v co největší míře původní technologie a pokud možno odolat svodům té nejjednodušší cesty a vyhnout se spojovacím materiálům a chemii, kterou původní řemeslník neměl k dispozici.

Vyhánění červotoče

I když je starožitný nábytek na první pohled zachovalý, často ho ničí červotoč, případně jiný dřevokazný hmyz nebo plísně. Například aktivita čerovotoče se pozná podle toho, že se z dírek opakovaně sype jemný dřevěný prach. V takovém případě je třeba jednat rychle a nejdříve napadený nábytek umístit tam, kde nemůže další dosud zdravé kusy zařízení „nakazit“.
Pak přistoupíme k penetraci chemikálií, která dřevokazný hmyz likviduje. Provádí se štětcem na nenalakovaných plochách a injekční stříkačkou s jehlou do otvorů v plochách nalakovaných. Použít můžeme například lignofix, červostop či xylamon, ale profesionální restaurátoři často používají prostředky na přírodní bázi. Tedy například ocet, roztok z louhového mýdla či rozehřátý naftalín. Zaručeně ekologický roztok, vhodný například k ošetření kuchyňské skříňky, doporučují odborníci z Restaurátorské dílny v Říčanech. Sůl, pepř, hořčičné semínko a nať pelyňku (vše po deseti dílech) je třeba smíchat s dvěma tisíci díly octa. Poté vše povařit, přefiltrovat, nechat den odstát a poté použít k penetraci popsaným způsobem. Za zmínku stojí rovněž to, že dříve se pro odtranění červotoče v zimě vynášel nábytek na mráz.

Broušení, olejování, lakování

Při mechanickém poškození nábytku nejprve odstraňujeme starý lak a klíh v místě nepevných spojů, které se opatrně rozpojí. K odstranění laků lze použít chemický odstraňovač, nebo ho můžeme stáhnout ciglinou (ocelovou planžetou). V případě, že dostane skříňka či stolek nový nátěr barvou, lze samozřejmě použít i horkovzdušnou pistoli.
Po odstranění lepidla spoje opět slepíme. Restaurátoři doporučují vyhnout se šroubům, hřebíkům imoderním rychlým lepidlům. Použít lze například opět klíh. Lepení původními, snadněji odstranitelnými materiály se dělá i s ohledem na možnost pozdější důkladné opravy v odborné resturátorské dílně. Pokud je třeba některé díly na nábytku nahradit, je nutné je vyrobit nebo využít nabídky firem, které nejrůznější typy noh k nábytku vyrábějí (např. europaantik.com).
Pak následuje přebroušení nahrubo a poté jemné broušení. Nerovnosti se vytmelí a ještě jednou lehce přebrousí. Klasické dřevo se brousí po letokruzích, kořenice krouživými pohyby. Poté můžeme nábytek impregnovat fermeží nebo lněným olejem.
Můžeme-li se vyhnout lakování, stačí k oživení dřeva například nábytkářská olejová leštěnka. Pro lakování starožitného nábytku je pak vhodný šelak či nitrolak. Práce s šelakem, vhodným například pro nábytek z ořechového či třešňového dřeva, však vyžaduje určitou zkušenost a pokud ji nemáte, je vhodné vyzkoušet si to nejdříve „nanečisto.“ Šelaková politura se nenanáší štětcem, ale tampony a krouživými pohyby se roztírá po povrchu. To vše ve čtyřech až pěti vrstvách. Nakonec – pokud je to třeba – vybereme vhodné kování, odpovídající historii a účelu nábytku. Kování je možné vybrat z nabídky firem, které doporučí i výrobky, odpovídající době vzniku nábytku.

www.starozitny.cz , www.europaantik.com

TEXT: RICHARD GURYČA, FOTO: SHUTTERSTOCK


Komentáře

Napsat komentář

Dobré rady

  • Vyhněte se moderním technologiím spojů, tedy šroubům, hřebíkům a rychlým chemickým lepidlům.
  • Zlikvidovat dřevokazný hmyz je třeba při provádění opravy starožitného nábytku ze všeho nejdříve.
  • Je vhodné pokud možno ctít původní technologie i prostředky, které byly k dispozici v době vzniku nábytku.