Olešno


Obec Olešno leží v centru Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Mistři tesaři sroubili její dnešní krásu na přelomu 18. a 19. století, ale osídlení zde je mnohem starší.

Střešní okna chalupy čp. 18 hlásí, že se rodina, pečující o tuto pěknou roubenku, stále rozrůstá...

Členitý terén rozděluje obec do několika prostorově samostatných částí. Jádro s nepravidelnou lichoběžníkovou návsí je na temeni návrší, druhá část severovýchodně od něj v táhlé rokli, hluboko zaříznuté v pískovcových skalách. Několik rozptýlených chalup najdeme i na svazích Planého dolu jihozápadně od vsi.

Na středověkých základech

Olešno je středověkého původu. Vzniklo ve 14. století, kdy Berkové z Dubé, sedící na hradě Houska, kolonizovali okolní obtížně přístupnou krajinu. Po nich ves připadla Hrzánům z Harasova, kteří ji v roce 1610 prodali Rudolfu II. Pak se dostala opět do majetku rodu Berků. Ne nadlouho. Václav Berka byl v čele stavovského povstání roku 1618, a tak po prohrané bitvě bělohorské získal zkonfiskované panství Vidím včetně vsi Olešno Albrecht zWaldsteina, hlavní postava třicetileté války, která přinesla na Kokořínsko řadu změn.

Do centra Olešna přijedete po atypické dlážděné lesní cestě; vpravo nad tarasem je vidět zadní štít chalupy čp. 5

Lidé prchající před švédskými vojsky i před rekatolizací kraje si na mnoha místech vytesali v pískovci jeskyně i skalní byty, opouštěli hospodářství a vinice, což vedlo k zániku tradičního vinohradnictví. Olešno, původně české, bylo v té době zcela poněmčeno, ale další uvedené skutečnosti se jej dotkly málo. Díky její poloze se vsi o několik století později vyhnula i železnice, která ovlivnila rozvoj průmyslu koncem 19. století. Roubené chalupy těch, kteří obdělávali nevelkou plužinu, nebyl důvod bourat ani přestavovat.

V náruči lesů

Vesnička je jednou z perel Kokořínského údolí, které se tvořilo v období druhohor. V té době se zde rozlévalo mělké moře. Na jeho dně se usazovaly sypké křídové horniny a mezi nimi vápenatý a železitý tmel, vytvářející pískovcové slepence. Vzniklé masivy pak měnily po tisíciletí svou podobu. Působením živlů i živých organizmů vznikaly podivuhodné skalní útvary a hluboké doly.

Samotné Olešno je obklopeno pískovcovými doly ze tří stran. Na jihovýchodě je to Kokořínský důl, na jihozápadě Planý důl s potokem zvaným Žebrák. Na severovýchodě vesnici uzavírá Konrádovský důl, jímž protéká potok Pšovka, a severovýchodně výrazně zalesněné Housecké vrchy.

Pavlač roubeného domu čp. 15, která se táhne po celé jeho délce, si můžete z cesty dobře prohlédnout

Příroda poskytovala i materiál na stavbu domů. Ze dřeva se roubily konstrukce obytných částí a stavěly stodoly, z pískovce chlévy. Na podezdívky, chránící stavby před vlhkostí, se hojně používaly štuky, pískovcové kvádry o velikosti 20 x 20 cm, a na různé zídky též opuka, jež se těžila ve Vrátenské hoře.

Ucelený soubor chalup

Kokořínsko se množstvím dochovaných tradičních lidových staveb řadí k nejvýznamnějším oblastem v Čechách. Typický pro tuto oblast je dům s trojdílnou dispozicí (světnice, síň s tzv. černou kuchyní, komora), na který navazovala hospodářská část (chlév, stáje). V patře domu byla obytná komora a několik dalších prostor k uskladnění úrody, které byly přístupné z pavlače.

Výrazným prvkem domů je tzv. podstávka. Původně šlo hlavně o konstrukční prvek vynášející patro, postupně však získávala i významnou dekorativní funkci. Smysl pro zdobnost se projevoval také u pavlačí a lomenic, v jejichž vrcholu se často objevuje např. stylizovaný východ slunce.

Pěkná roubená dvojice: vpředu přízemní čp. 6, za ní velká patrová chalupy čp. 7 -obě plně zdobené laťováním

Pro svou nenahraditelnou architektonickou, urbanistickou i historickou hodnotu byly některé obce na Kokořínsku vyhlášeny v roce 1995 památkovými rezervacemi lidové architektury. Spolu s Olešnem to byly také Dobřeň, Nové Osinalice, Nosálov, Žďár, Víska a Lhota u Zátyní.

Procházka Olešnem

Po odbočení z asfaltky mířící ze Mšena na Dubou, se vám nejprve otevře pohled do rokle, jejímž dnem vede silnice obklopená z obou stran chalupami. Vpravo vás vítá štít dvoutraktového domu čp. 16 s jednoduchou nezdobenou lomenicí a pod ním dvojice chalup. Novější čp. 14 s polopatrem je otočena k cestě kolmo, štítem, sousední čp. 15 příčně, takže si můžete prohlédnout deštěnou pavlač táhnoucí se po celé délce roubeného patra. Na konci pravé fronty je pak chalupa čp. 18, která má roubenou jen sednici a patro a druhou půli zděnou, a naproti čp. 19 s kapličkou u brány. Dům je roubený v celém rozsahu a nese stopy novějších úprav.

Dům čp. 19 s kapličkou u brány stojí na konci kaňonu, který se vám otevře vpravo od lesní cesty

Vrátíte-li se do dlážděného úvozu a budete pokračovat vzhůru, objevíte centrum vsi s dřevěnou zvoničkou a křížkem pod dvěma rozložitými kaštany a s devíti roubenými chalupami. Zadní štít mohutného patrového domu čp. 5 s jednoduchou nezdobenou lomenicí budete obdivovat hned nad vysokým tarasem u příjezdu. A za cestičkou vpravo, z níž na vás vykoukne přízemní roubenka čp. 6 a velká patrová chalupa čp. 7, obě plně zdobené, objevíte za košatou olší pilířovou bránu s rovným překladem, uzavírající dvůr nejhodnotnější památky lidové architektury ve vsi. Jde o usedlost čp. 12, jejíž přízemí i patro jsou roubené a zadní trakt, bývalé chlévy, přezděné. Nad vstupem je v patře zapuštěná pavláčka,

Přízemní dům čp. 22 s bíle natřenou zdobenou lomenicí patří k nejmladší generaci roubených staveb na návsi

Sousední přízemní dům čp. 22 patří k nejmladší generaci roubených staveb na návsi. Odlišuje se zejména bíle natřenou zdobenou lomenicí. Krásnou sestavu chalup v černobílé barevnosti, typické pro tuto oblast, doplňuje v severozápadním rohu návsi stojící mohutný patrový dům čp. 11 se zděnými štítovými stěnami a na východní straně návsi mohutná dvoutraktová stavba se štítem obloženým eternitem. Z usedlosti čp. 9 na jihovýchodě návsi zbyla jen stodola, která je upravená k rekreačnímu bydlení.

Dlužno podotknout, že po vysídlení německého obyvatelstva to byli právě chalupáři, kteří uchovali krásu Olešna. V posledních patnácti letech, kdy je vesnice památkovou rezervací, jim v tom velmi aktivně pomáhají památkáři.

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: MARIE VOTAVOVÁ

Roubené Olešno


Komentáře

Napsat komentář

VÍTE, ŽE…

  • OLEŠNO
    získalo název podle rytíře Oleše, který žil v nedalekém dvorci? Vypráví se to v dávné pověsti. Oleš byl muž loupeživý a prostopášný. Jednou zatoužil po krásné Zlatě. Když však poznal, že si její srdce nezíská, hrozil pomstou. Zlata si umínila, že necouvne a nebojácně očekávala vetřelce spolu s dívčí družinou na skalnatém ostrohu. Oleš po marném čekání na odpověď vychrlil hroznou kletbu na tvrdošíjně mlčící ženy: „Budete tu stát jako němé skály po všechny věky a nic vás už nezmění. Vaše hlavy ať kryjí všechnu tu moudrost.“ A místo žen tu v okamžiku stály kamenné sloupy se zploštělými balvany na vrcholku – známé skalní útvary „pokličky“. Zdvíhají se do výše 80 metrů v údolí za Hlučovem a dojdete k nim po nových dřevěných schodech.
  • PŠOVKA
    není jen název potůčku, lemujícího ves na severovýchodě. Jmenuje se tak i společnost, jejíž osvícení členové pomáhají při obnovování památek, božích muk, smírčích křížů a kapliček v kraji a věnují se i další činnosti kulturního charakteru. Podle Pšovky ostatně pojmenovali svůj kmen i Čechové, sídlící kdysi v této oblasti. „Jde vždycky o to, pokusit se nějak lidi spojit, dát jim společnou perspektivu. Aby zjistili, že jejich snažení k něčemu vede,“ říká jeden z vedoucích osobností společnosti Pšovka sochař Petr Císařovský, majitel jedné z chalup na návsi v Olešně. (www.psovka.cz)