Květov


Název nevelké obce v oblasti středního Povltaví byl zřejmě inspirován hojně rostoucí květenou. Dá se však říct i to, že jde o vesničku jako květ.

Leží v nadmořské výšce 441 metrů při Hrejkovickém potoce, jednom z přítoků Vltavy, která pár kilometrů odsud míří kvapem k Orlické přehradě. Ve směru k řece, tedy k jihu, navazují na obec její osady Vůsí a také Červená II. Z východu i západu je Květov obklopen lesy. Známá je zejména Rukávečská obora (též obora Květov), která je nejstarším chráněným územím v okrese Písek.

Vznik v době předhusitské

Vesnice je poprvé připomínána v roce 1460, ale existovala jako příslušenství milevského kláštera už v době předhusitské. Za husitských válek byl klášter vypálen a Květov připadl ke zvíkovskému panství rodu Švamberků. V 16. století dal Jan ze Švamberka ve vsi vystavět tvrz. Po jeho smrti Květov společně s okolními vesnicemi přešel do držení jeho manželky Magdaleny ze Šternberka.
Po bělohorské bitvě byl tento majetek zkonfiskován a spravovali jej Eggenbergové. Ti připojili ves s devíti hospodářstvími ke zvíkovsko-orlickému panství, k němuž náleželo kromě městečka Mirovice celkem 68 vesnic. Roku 1727 přešlo panství do vlastnictví Schwarzenbergů, kterým Květov patřil až do roku 1850.
Podle současného administrativního členění patří obec Květov do okresu Písek. V roce 2004 se stal členem dobrovolného Svazku obcí regionu Písecko, který je se svými 74 obcemi jedním z největších svazků v ČR. Jeho cílem je mimo jiné koordinace postupů při rozvoji sociálního a kulturního života obcí i společná péče o památky v regionu. Květov byl v roce 1995 prohlášen vesnickou památkovou zónou.

Ozvěny selského baroka

V obci je 63 staveb vzniklých v různých údobích. Několik se jich dochovalo ještě z doby před velkým požárem, který obec zachvátil v roce 1904. Kromě roubené sýpky patřící k domu čp. 2 na návsi jde zejména o mohutnou chalupu čp. 15 v kožichu stojící v jihovýchodním cípu návsi a další roubenku, která je usazena mírně pod silnicí východně od jádra vsi.
Ale vraťme se na protáhlou vřetenovitou náves, na jejíž severní straně stojí tři nejpozoruhodnější usedlosti obce s čp. 2, 3 a 4. Vznikly samozřejmě až po požáru, tedy v první dekádě 20. století. Na první pohled by je člověk přiřadil skupiny staveb selského baroka (stavitel byl tímto slohem jistě inspirován), ale tvarosloví štítů je již neorenesanční. Všechny tyto usedlosti tvořící dominantu obce postavil zednický mistr František Luza z nedaleké Kučeře.

Upoutá zejména dům usedlosti č. 2, který je mírně předsunutý a celý odkrytý pohledu. Ze světlého blankytu vystupují pilastry, římsy a šambrány oken a u navazující brány s nikami po stranách zejména vrcholový nástavec s balustrádami a kapličkovou nikou. Dnes jsou všechny tři usedlosti citlivě opraveny včetně kamenných ohradních zdí, které jsou dnes již poměrně vzácnou hodnotou.
Uprostřed návsi čelem k frontě památkově chráněných domů stojí pod vysokou lípou kaple Neposkvrněného početí Panny Marie s kamenným portálkem nad vchodem, postavená roku 1862. Vedle ní je hasičská zbrojnice, která má ve vrcholku štítu dataci 1909. Další zástavbu tvoří zděné domy s jednoduššími štukovými ozdobami, vzniklé kolem roku 1900. Díky umístění mimo část nejvíce zasaženou návesní frontu požáru v začátku 20. století unikly.

Další důvody k návštěvě

V katastru obce, zhruba 1,5 kilometru severně od ní, stojí na bezlesém návrší ještě pozdně gotický kostel svatého Jana Křtitele a Panny Marie z roku 1567. Od středověku byl vyhledávaným poutním místem, odkud se nabízí nádherný výhled do kraje. V blízkosti se až do konce 19. století těžily v dolech Velká Halda olovo a stříbro. Tyto doly, starší než kutnohorské, byly založeny na popud Jana Lucemburského.
Mezi památky hodné pozornosti patří také románský kostelík sv. Bartoloměje v osadě Červená II. Po zatopení původní obce Červená nad Vltavou byl přesunut na okraj osady o 9 kilometrů po proudu, mimo zátopovou oblast. Kostelík založila před rokem 1190 Zdislava, matka Jiřího z Milevska. Objekt se nazýval Ruffa ecclesia podle zbarvení kamene. Vysoká křížová žebrová klenba bez svorníků v kněžišti je nejstarší v Čechách.

Text a foto: Marie Rubešová

Květov


Komentáře

Napsat komentář