Krásky okenních parapetů

Rubrika: Zahrada

Na okenních parapetech můžeme pěstovat řadu pokojových rostlin. Na oknech orientovaných na sever, případně na východ, dominují už několik desetiletí saintpaulie neboli africké fialky.

Polominiatura Rob's Antique Rose s poloplnými stříbřitě růžovými řasenými květy se stříbřitě zelenými okraji. Listy jsou zespodu červené

Tuto nenáročnou rostlinu s květy fialovými, růžovými nebo bílými pěstovaly už naše prababičky. V současnosti existuje několik desítek tisíc odrůd a „fialky“ se staly přímo sběratelskou vášní.

Pár slov z historie

Pro svět tyto rostliny objevil baron Walter von Saint Paul Illaire (diplomat zastupující německé zájmy v provincii Usambara) v roce 1892. Saint Paul je poslal Hermannu Wendlandovi, řediteli Královské botanické zahrady v Herrenhausenu, který je jako první popsal a zařadil do čeledi podpětovitých (Gesneriaceae). Pojmenoval je rodovým názvem Saintpaulia na počest nálezce.

Odrůdy Jeleny V. Koršunové jsou označeny písmeny EK (EK-Vesenyaya Akvarel)

Již v následujícím roce byly vystavovány na Mezinárodní zahradnické výstavě v belgickém Gentu, kde doslova zazářily. V témže roce začal Friedrich Benary v Erfurtu množit africké fialky a nabízet je zákazníkům po celém světě. Věnoval se též šlechtění nových odrůd. V roce 1898 se objevila na trhu červenofialová odrůda, o něco později bílá, purpurová a další.

Botanické fialky

Existují dvě desítky botanických druhů. Přírodní areál celé poloviny botanických saintpaulií se nachází ve Východní Usambaře, horském masívu na severovýchodě Tanzánie. Rostou zde stíněny horskými tropickými lesy, v rozsedlinách skal, v roklích, v dosahu vodopádů a podél zastíněných břehů řek. Jsou životně závislé na stromech, které je chrání před spalujícím tropickým sluncem. Tyto lesy však prošly obdobím velmi intenzivní a nevybíravé těžby. V letech 1954 – 1978 došlo ke zničení poloviny lesů v této oblasti a s nimi zmizely i druhy rostlin a živočichů, které nerostou a nežijí nikde jinde na světě. Saintpaulie mezi ně rovněž patří. V roce 1984 byla saintpaulie vyhlášena společně s dalšími jedenácti rostlinami za jeden z nejohroženějších druhů světa.

Fialkové šílenství

Zatímco v Evropě vznikaly nové odrůdy, dostala se ve dvacátých letech 20. století jedna z nich do Spojených států. Stala se významným mezníkem v historii pokojových rostlin tohoto kontinentu. Tehdy kalifornská firma Armacost & Royston dovezla semena z Německa od Benaryho firmy a také z Anglie. Během dalších dvaceti let se zájem o africké fialky rozrostl do obřích rozměrů. Začaly vznikat kluby a společnosti amatérských pěstitelů. V roce 1946 vznikla African Violet Society of America (AVSA) – dosud největší společnost zaměřená na tuto pokojovou rostlinu. Sdružuje amatérské i obchodní pěstitele celého světa. Má své pobočky v mnoha zemích.

Blue Tail Fly je příkladem tzv. vosího květu (J. Dates)

Začátkem 50. let nastal masový zájem o pěstování saintpaulií v Rusku. Desítky špičkových šlechtitelů obohatily sortiment fialek a kluby vznikly snad ve všech větších městech Ruska i některých bývalých svazových republikách. Africké fialky zaujaly velké množství lidí na celém světě. Poptávka podnítila šlechtění v mnoha zemích. Dnes se jejich počet odhaduje přes 20 000 odrůd.

V České republice existuje klub jediný. Koncem roku 2006 vznikla při Českém zahrádkářském svazu specializovaná organizace Saintpaulia, která je otevřena novým zájemcům. Na webových stránkách klubu můžete najít informace o výstavách, burzách, setkáních, nabídku rostlin k prodeji i rady, jak fialky ošetřovat.

Snadné pěstování

Velkou předností afrických fialek je snadné pěstování i množení. Lze je celoročně pěstovat při pokojové teplotě. Kromě krátkého vegetačního klidu kvetou téměř po celý rok. Jejich něžné a křehké květy se objevují brzy na jaře a s krátkými přestávkami kvetou až do poloviny zimy. Mohou být pěstovány na okenních parapetech i pod umělým osvětlením.

K základním zásadám pěstování patří rozptýlené světlo (nikdy přímé slunce!), propustný substrát a velmi střídmá zálivka odstátou vodou. Nemusíme zalévat do misky, lépe je opatrně zalévat do květináče, abychom nezasáhli střed rostliny. Přihnojujeme jen slabými dávkami podobně jako orchideje. Množíme listovými řízky a dceřinými rostlinami. Řízky necháme kořenit ve vodě, agroperlitu nebo přímo v substrátu.

Nekonečná variabilita?

Květy fialek nejsou zdaleka jen fialové, růžové a bílé, ale mohou být jedno až tříbarevné. Častý je jinak zbarvený okraj, očko nebo tzv. otisky palce – skvrny na jednotlivých korunních plátcích. Pojmenování „fantasy“ znamená u fialek drobné skvrnky či jemné stříkání tmavou barvou na světlejším podkladu, například na růžovém modré či fialové skvrnky. Květy se dále dělí podle velikosti a hlavně podle tvaru. Nestačí dělení na květ jednoduchý, poloplný a plný. Květy se dělí na květ prostý, který připomíná květ naší violky či macešky, kulatý, hvězdovitý, zvonkovitý, vosí – kdy je pět protáhlých korunních plátků hluboce rozděleno. Okraje květů mohou být různě zvlněné až třepenité. Také listy jsou nejrůznějšího tvaru i barvy. Nejběžnější je jednoduchý kulatý, dále protáhlý, prošívaný – na povrchu jsou vytvořeny plastické polštářky ohraničené jednotlivými žilkami – připomíná prošívanou deku, list typu „girl“ je zpravidla kulatý, po okraji výrazně oble zoubkovaný a na přechodu čepele v řapík světlejší s mírnou prohlubní, zvlněný, zoubkovaný, prolamovaný jako okraj krepového papíru, lžicovitý, zřásněný, složený – čepel má na bázi ještě další dva listovité výrůstky.

Irish Flirt je oblíbená bílo-zelenokvětá odrůda, vyšlechtěná P. Soranem

Listy mají různé odstíny zelené barvy. Na spodní straně mohou být bílozelené nebo s odstínem nachové barvy. Velmi oblíbené jsou odrůdy pestrolisté. Nejčastější je kombinace zelené a bílé či smetanové, méně častá s růžovou až nachovou barvou. Byly popsány čtyři typy pestrolistosti (spontánní, srdéčková, Tommie Lou, mozaikovitá).

Nesmíme zapomenout ani na celkový vzhled rostlin. Co se velikosti týče, dělí se na mikrominiatury (růžice s průměrem do 6 cm), miniatury (6 – 15 cm), polominiatury (15 – 20 cm), standardy (20 – 40 cm) a velké (40 – 60 cm). Kromě běžných růžic jsou oblíbené také rostliny převislé, které netvoří růžice, ale olistěnou lodyhu.

Chiméry

Jsou zvláštní kapitolou. Vznikají srůstem dvou různých pletiv. Jejich květy (u některých odrůd i listy – listové chiméry) mají charakteristicky zbarvený květ. Každý z pěti korunních plátků má uprostřed proužek jiné barvy. Několik chimér se v našich obchodech běžně prodává. Jejich cena bývá podstatně vyšší než u ostatních fialek. Nelze je množit snadno listovým řízkem. S největší pravděpodobností by nám vyrostl jeden z rodičů, který poskytl pletivo pro vznik chiméry. Pro množení se používají dceřiné rostliny, kterých se však samovolně tvoří žalostně málo, nebo řízky z květních stvolů s palístky. *

TEXT A FOTO: JAN STANZEL

Krásky okenních parapetů