Krása dřeva pod nohama


Podlaha z palubek z modřínového dřeva má výraznější kresbu, proto se hodí ke staršímu tmavému nábytku

Klasická dřevěná podlaha není jen krásným doplňkem interiéru chalup a chat. V mnoha případech doslova utváří vzhled místností a poskytuje komfort, nesrovnatelný s jinými typy podlah.

I přes rozmanitý výběr nejrůznějších podlah zůstává dřevo v mnoha ohledech nenahraditelným. Platí to zvláště o podlahách chat a chalup. Dřevěná podlaha totiž dává více než jakékoli jiné podlahy interiéru specifickou atmosféru, dotváří jej, nebo dokonce určuje jeho vzhled. Místnosti s dřevěnou podlahou mají nezaměnitelný charakter a prkna či palubky, po kterých šlapeme, ho naplňují hřejivým, stovkami let vyzkoušeným pocitem tradičního útulného domova.
Dřevěné podlahy mají řadu výhod a některé nevýhody. Pojďme si je shrnout.

Měkká nebo tvrdá

Přestože podlahy ze dřeva patří k nejnákladnějším, bývá investice vyvážena jejich dlouhou životností a snadnou opravitelností. Podlaha vydrží minimálně třicet let, mnoho chalupářů má ovšem zkušenosti i s podlahami mnohem staršími, které bylo možné zachovat či rekonstruovat. K dalším praktickým výhodám dřevěných podlah patří to, že při chození po nich nevzniká takzvaná dlažbová únava nohou, typická právě pro tvrdé podlahy z betonu či dlažby. K dobrým vlastnostem dřevěných podlah patří rovněž schopnost výborné zvukové izolace a schopnost absorbovat vzdušnou vlhkost. To je však v případě dřevěných podlah poněkud dvojsečná zbraň, protože vlhkost může podlahu ze dřeva poškodit více než jiné typy podlah. Dřevo rovněž neváže prach a odpuzuje ho, takže podlaha ze dřeva vyhovuje i zvýšeným požadavkům na hygienu.

Podlaha z fošen je nejkrásnější především v interiérech, které se snaží zachovat původní ráz stavby

Podlaha z prken, fošen či palubek je samozřejmě do jisté míry náchylná k poškození a riziko škrábanců či vrypů se zvyšuje v případě, že pracujeme s měkkým dřevem. Lidé ho volí především pro jeho nižší cenu a často i specifický vzhled smrkového či modřínového povrchu. V zásadě není problém vybudovat podlahu z měkčího dřeva, je však třeba počítat s vlastnostmi tohoto dřeva a chránit ho například vyšší vrstvou laku. Odborníci doporučují zvažovat použití tvrdého dřeva zvláště na exponovaných místech, tedy například v pokoji či kuchyni a měkké dřevo jehličnanů použít třeba v ložnici, ale toto pravidlo není nutné dodržet za každou cenu.

Určitým handicapem podlah ze dřeva je citlivost na kolísání teploty a nadměrnou vlhkost, což je často problém, který může potrápit právě majitele nepravidelně obývaných chalup a chat. Podlaha v rozdílných teplotních podmínkách pracuje, mění tvar, mezi palubkami či prkny se tvoří spáry a může se i kroutit. V zimních měsících má podlaha tendenci sesychat, čemuž se dá zabránit zvlhčováním vzduchu v místnosti. Ideální teplota pro dřevěnou podlahu se pohybuje mezi 18 až 22 stupni a vlhkost mezi 55 až 65 procenty. Dřevěné podlaze příliš neprospívá, pokud místnost vystydne, nebo v ní teplota klesne až pod bod mrazu. V nepravidelně obývaných chalupách je prostě třeba počítat s tím, že podlaha pracuje.

Světlá nebo tmavá

Světlé dřevo doporučují architekti zpravidla do místností, kde se projeví schopnost podlahy odrážet více světla. Použití světlého dřeva se světlou malbou místnost opticky zvětšuje a znásobí i možnost kombinovat povrch takové podlahy například s rustikálním tmavým nábytkem. Pokud zvolíte výrazně barevné odstíny výmalby stěn či více barevných kombinací, je lépe klást na podlahu desky s méně výraznou kresbou dřeva.

Podlahová prkna je možné olejovat nebo natřít natónovaným lakem. Tmavý odstín podlahy je vhodný do prosvětlených prostor

Tmavé podlahy v kombinaci se světlejším nábytkem navozují dojem elegance a luxusu. Je otázkou, zda právě toho chce dosáhnout například majitel chalupy, ale tmavá podlaha dává rovněž dobře vyniknout i historickým renovovaným kusům nábytku, což v mnoha případech chalup žádoucí je.

Platí rovněž, že do tmavých odstínů dřeva laděné podlahy prospívají prostorným interiérům, zatímco menší místnosti mohou opticky ještě zmenšit. Čistě bílá barva stěn s tmavou podlahou kontrastuje příliš ostře. Nechte krásu a vzory tmavého dřeva vyniknout raději v kombinaci s tlumenými barevnými kombinacemi na stěnách.

Jak podlahu udržovat

Určitě má smysl používat speciální saponáty, určené právě pro údržbu dřevěných podlah. Kvalitní vrstva laku může prkna buď rozzářit, nebo mírně zmatnit, ale v každém případě je škoda mít podlahu zašlou a nenechat vyniknout kráse dřeva, což se může stát například používáním příliš velkého množství vody, která na podlaze zůstává i po vytření.

Zvláště prkna z měkkého dřeva bývají poměrně náchylná k poškození, proto se vyplatí chránit je například používáním samolepicích filcových ochranných terčů na nohy od židlí, stolů a skříní. Podlaze neprospívá jakýkoli nábytek na kolečkách a zabrat jí dávají například psi ať už drápky na tlapách, nebo roznášením zrnek písku. Platí, že nejúčinnější cestou k uchování dřevěné podlahy v její původní kráse je kvalitní povrchové ošetření a pravidelná péče.

Povrchová úprava

Doslova exkluzivní specialitou je olej, který dá struktuře, barvě a vzorům dřeva vyniknout naplno. Speciální oleje na podlahu docílí efektu impregnace a zároveň nechají dřevo dýchat. Saponáty na údržbu je však potřeba volit s ohledem na to, že naolejovaná prkna jsou citlivější než lak. Nevýhodou olejového nátěru je nutnost obnovovat jej častěji, než je tomu v případě použití laku.

Palubky lze klást i tak, že na sebe navazují. Je však třeba vzít v úvahu to, že přibude rizikových míst v podobě spár, které mohou ve vlhkém prostředí či pod vlivem střídání teplot dělat problémy

Pro použití laku hovoří rovněž množství argumentů, například výběr lesklých, polomatných či matných variant, dobrá ochrana i v extrémně zatížených místech a snadná údržba. Pokud je dřevěná podlaha vystavena intenzivnímu provozu, je vhodnější použít lak, protože i poškozená místa se brousí a upraví snadněji, než pokud je dřevo naolejované. Lak ovšem dřevo uzavře, což může negativně ovlivňovat působení teplotních výkyvů.

Používání vosků je velmi speciální metoda, kterou se dosahuje výrazného prokreslení struktur dřeviny. Voskovaná podlaha má rovněž charakteristickou vůni. Vosk je ovšem citlivý na zátěž a používá se spíše pro renovaci historických interiérů než pro běžný provoz v chatách a chalupách.

http://efloor.cz, www.drevenepodlahy.org, www.drevene-podlahy.cz

TEXT: RICHARD GURYČA
FOTO: AUTOR, MARTIN MAŠÍN, JAROSLAV HEJZLAR, SHUTTERSTOCK


Komentáře

Napsat komentář

DOBRÉ RADY

  • Nízká vlhkost vzduchu bývá příčinou vysychání dřeva a tvorby spár mezi prkny. Potřebnou vlhkost lze podlaze dodat použitím zvlhčovače vzduchu či odpařovače.
  • Novou dřevěnou podlahu je možné klást i na stará prkna, ovšem pouze v případě, že jsou dostatečně izolovaná. Skřípání podlahy lze zabránit přišroubováním starých prken a kladením nových napříč.
  • Tvarově stálé jsou podlahy z vícevrstvých prken. Dvouvrstvá prkna se lepí na podklad, třívrstvá jsou konstruována pro plovoucí pokládku.
  • Kontakty na podlahářské firmy a další informace okolo podlah najdete na internetu na www.cech-podlaharu.org

TVRDOST PODLAHOVÉHO DŘEVA

  • Mezi měkké materiály na podlahu patří dřevo borovice, břízy, cedru, smrku, tisu, topolu, vrby, lípy, modřínu či jedle.
  • Středně tvrdé dřeviny reprezentuje například jilm, kaštan nebo platan.
  • Dostatečně tvrdé podlahy docílíme použitím dřeva buku, dubu, jasanu, javoru, jilmu a ovocných dřevin.
  • Mezi extrémně tvrdý materiál pak patří akát, bambus, dřín, eben, mahagon, habr a exotická dřeva.

KDYŽ SE ŘEKNE

dřevěná podlaha

Podlahy z fošen na dřevěných polštářích se budovaly ve světnicích bohatších českých chalup až od počátku 19. století. Fošnová či prkenná podlaha se v některých případech oddělovala od stěn páskem cihel nebo dlaždic, položených do písku, čímž vznikala žádoucí dilatační spára. Nedostatečně odizolované podlahy často ničila vlhkost, proto se i při rekonstrukci zachovalých starých podlah doporučuje především vybudovat kvalitní hydroizolaci.