Kotle na dřevo


Zplyňovací kotle Atmos Kombi C 18 S a C 20 S mají dva rošty a jsou uzpůsobeny pro topení dřevem a hnědým uhlím zvlášť, nebo i najednou.

Pro mnohé majitele chat a chalup je topení dřevem stále nejlevnější ze všech možností. Dnes přinášíme pár tipů hlavně těm, kteří dům vytápějí, nebo chtějí vytápět z jednoho centra.

Při stoupajících cenách dřeva je cestou k efektivnosti vytápění koupě kvalitního, dobře dimenzovaného kotle, který energii obsaženou v palivu předá s co největší účinností do vody nebo jiné teplovodné látky. To jsou v případě topení kusovým dřevem zplyňovací kotle. Jsou vmnoha ohledech jiné než klasické.

V čem je rozdíl

Klasické kotle se od kotlů zplyňovacích liší hlavně způsobem odhořívání paliva. V prvním případě leží dřevo dole na roštu a odhořívá jako u běžných kamen směrem vzhůru. Uvolněné teplo spalin pak ohřívá vodu ve výměníku. Tyto kotle není třeba připojovat na elektroinstalaci, protože nemají ventilátor, ovšem tím pádem nemohou být ani vybaveny špičkovou regulací. Jediným regulátorem je zde termostatický ventil přivírající dvířka, jimiž proudí vzduch pod rošt.

Účinnost využití paliva v klasických kotlích je nižší, zhruba 55 %. Je v nich však možné spalovat i mírně vlhké dřevo, dřevní odpad a většinou i uhlí a uhelné brikety. Z hlediska úspornosti je významný fakt, že jsou podstatně levnější než kotle zplyňovací a také spotřeba paliva bývá nižší.

Všechny zplyňovací kotle mají rozlehlou přikládací komoru; v tomto případě jde o typ AM 23 Energo s vnitřní hloubkou 550 mm a velkými dvířky pro snadné uložení dřeva do kotle. Ve spodní části je keramická tryska a na bocích lamely ze žáruvzdorného nerezového plechu

U zplyňovacích kotlů je dřevo uloženo v horní části topidla, ve zplyňovací komoře. Zde se z něj při hoření za omezeného přístupu vzduchu stává dřevěné uhlí, z něhož se uvolňují prchavé hořlaviny (dřevo jich obsahuje 70 % z celkové váhy). Unikající dřevoplyn, který částečně už zde hoří, proudí tryskou ve dnu komory, kam se přisává i největší díl spalovacího vzduchu, do spodní komory kotle, vyložené žáruvzdornými tvarovkami z keramiky nebo šamotu. Tam je hořící směs obohacena o další malou porci vzduchu a důkladně prohořívá. Spaliny odcházejí do výměníku, kde je jejich teplo předáváno topnému médiu.

Účinnost zplyňovacích kotlů dosahuje díky této technologii až 90 %. Dokonalé spalování dřeva zaručuje i nízký podíl škodlivých látek a emisí ve spalinách. Tyto kotle jsou modernější, mají vyšší účinnost a umožnují automatickou regulaci a spolupráci s pokojovým termostatem. Jsou velmi dobře hodnoceny z ekologického hlediska a zařazeny do skupiny spalování III. (s možností příspěvku z fondu Zelená energie).

Dimezování kotlů

Volba správné velikosti, tj. výkonnosti, je důležitá u všech typů kotlů. S malým kotlem nám bude v nejchladnější části topného období zima, kotel příliš velkého výkonu je zase nutné při provozu téměř stále tlumit. To zhoršuje jeho účinnost a zvyšuje riziko zadehtování a tvorby kyselin, které mohou těleso kotle leptat a dokonce i zničit. Proto se doporučuje nekupovat kotle s výkonovou rezervou, ale respektovat výpočet projektanta nebo topenáře, kteří určí tepelnou ztrátu objektu a optimální výkon kotle i radiátorů.

Zplyňovací kotel Ecomax má velkou násypnou šachtu, tudíž nabízí možnost spalování velkých kusů dřeva a dlouhou dobu hoření.

Velikost kotle závisí i na způsobu jeho využívání. Při kontinuálním topení je možné volit topidlo menšího výkonu. Pro přerušované topení musíme počítat s tzv. zátopovou přirážkou 15 – 20 % oproti celkové tepelné ztrátě objektu. Zvolíme-li klasický kotel, je třeba o tuto hodnotu zvýšit jeho výkon. V případě, že se rozhodneme pro ústřední vytápění, zvýší se jen kapacita radiátorů.
Při výpočtu se vychází z tepelného odporu konstrukce a jejích akumulačních schopností (musíme totiž dostatečně rychle dodat potřebné teplo i na ohřátí zdiva, nábytku, odstranění případné vlhkosti a ohřátí vzduchu).
Jakmile je v objektu příjemně, snížíme samozřejmě přívod tepla do otopných těles.

Kotel s poněkud vyšším výkonem bychom měli volit i v případě, kdy v objektech využívaných jen občas použijeme do otopné soustavy místo vody nemrznoucí směs. Přenáší totiž při stejném hmotnostním průtoku menší množství tepla.

Zapojení kotle do systému

Teplosměnná látka je z výměníku navazujícího na zplyňovací kotel distribuována do míst spotřeby, tedy do otopných těles, obvykle pomocí oběhového čerpadla. V chatách a chalupách se však zvláště ve spojení se spalováním dřeva vyplatí zvolit pohon samotížný (gravitační), kdy se jako pohonu využívá rozdílu hmotnosti teplé a studené vody. Teplovodní soustava pak funguje i při výpadku elektřiny.

V teplovodních zplyňovacích kotlích Kombiterm AM Elektro je zabudovaná přímotopná elektrická jednotka pro topení v přechodných obdobích.

Pro šetrné zacházení s kotlem, na jehož chladných stěnách by mohla kondenzovat vlhkost, by měla být dodržována minimální teplota vody 65°C. Toho lze dosáhnout pomocí čtyřcestného směšovacího ventilu, který současně reguluje teplotu vody přiváděné do systému i té, která se do kotle vrací (rozdíl teplot otopné vody na výstupu ze zdroje tepla a teploty ochlazené otopné vody při návratu se nazývá teplotní spád; určuje jej topenář nebo projektant a vhodné vnitřní teploty v jednotlivých vytápěných prostorech doporučuje vyhláška 291/2001 Sb.).

Optimálním řešením pro hůře regulovatelné klasické kotle, ale i pro šetrné zacházení s kotli kondenzačními, je akumulační nádrž, vložená mezi topidlo a otopnou soustavu. Nejdřív se ohřívá voda (teplonosná tekutina) v nádrži a z ní se řízeně čerpá dál o teplotě, jakou potřebujeme. Může se do ní – aniž by kotel trpěl – vracet o nižší teplotě než uvedených 65°C.

Na závěr je třeba připomenout, že každý kotel, každé topidlo, jsou zkonstruovány na určité palivo, případně více druhů paliv. Pokud bychom použili palivo jiné a u kondenzačních kotlů třeba i dřevo s vyšší vlhkostí než doporučených maximálně 20 % (u klasických je povolena vyšší), pak je hospodárnost spalování podstatně horší, než udává výrobce v technických podkladech. S tím pak souvisí i usazování dehtu uvnitř kotle a v průduchu komína.

www.atmos.cz, www.agromechanika.cz, www.viadrus.cz, www.dakon.cz, www.opop.cz, www.gemos.cz

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: ARCHIV FIREM


Komentáře

Napsat komentář