Kaplanka

Rubrika: Akce a výstavy

V příloze jste mohli nahlédnout do interiérů, kde nejen zub času, ale hlavně nedostatečná údržba a v té souvislosti působení povětrnosti způsobily porušení kleneb. Přitom tato stropní konstrukce patří k nejkrásnějším a také nejbezpečnějším. Můžeme se o tom přesvědčit ve středověkých kostelích a zámcích. Ojediněle však i v budovách, které sloužily k ubytování.

Kaplanku jsme navštívili v časném dopoledni, takže se východní fasáda a květinová zahrada ještě koupaly ve východním slunku

Budova, o níž je řeč, stojí v nevelké vsi na jihozápadě Čech. Je umístěna vysoko na kopci a z oken ve  východní fasádě i ze zahrady obklopené kamennou ohradní zdí s mělkým bastionem je kouzelný výhled daleko do kraje. Honosné stavbě se říká Kaplanka a stojí poblíž kostela.

Honosná ubytovna

V roce 1662 nechala dům postavit hraběnka z rodu Lobkoviců pro své služebnictvo. Měla dole ve vsi zámek,“ upřesňuje pan Miloslav, současný majitel. Je restaurátorem a léta s láskou navrací krásu obrazům, nástěnným malbám, dřevěným plastikám i dalším historickým předmětům. Loni odešel do důchodu a má čas věnovat se svým radostem. Postupná renovace tohoto 354 let starého barokního skvostu k nim patří.

Jako domov pro lobkovickou čeleď prý stavení fungovalo sto let. Potom se sem nastěhovali kaplani z okolních diecézí, díky čemuž místo získalo svůj název. „Bylo to ale zase jen ubytování, s církví tahle stavba vlastně neměla nikdy nic společného,“ dodává Miloslav.

Další využití Kaplanky pak bylo ryze světské. Obec pronajímala objekt jako letní byty. Jezdívali sem hlavně Pražáci. „Štěstím bylo, že majitelem byla právě obec. Nájemníci tedy nesměli nic přestavovat a vlastně ani opravovat,“ pochvaluje si náš průvodce, který objekt objevil náhodou před třinácti lety a od obce jej koupil.

Zeď s bastionem je z lomového kamene a cihly na stříšku prý Miloslav vybíral pečlivě jednu po druhé ty co nejvíce pálené

Stavba v bezpečí

Do loňského roku neměl Miloslav na Kaplanku moc času. „Když jsem ji koupil, vyměnil jsem okna, spravil fasádu a hlavně jsem nechal položit novou střešní krytinu. To bylo nejdůležitější. Právě proto se fabionové stropy v patře a klenby v přízemí dochovaly v tak báječném stavu.“

Vedle několika dřevěných dveří jsou původní i další interiérové prvky. Úžasné je schodiště do patra hned vlevo za vstupem do domu. Stejně jako klenby ve vstupní části domu je už po restaurování. „Nášlapy jsou z dubových prken a v zadní části jsou schodnice doplněny řadou ostře pálených cihel. To je pro barokní schodiště typické,“ připomíná náš průvodce a upozorňuje též na štukové patky klenebních pásů, které se objevily pod nánosy novějších omítek. Jsou v původní šedé barevnosti s červenou obvodovou linkou.

V této části přízemí jsou už zrestaurovány i barokní vápenné omítky. Klenební pásy člení chodbu na několik oddílů. První souvisí se schodištěm do patra, další s vchodem do sklepních prostor a zalamuje se chodbou doleva. V tomto nejširším oddílu jsou na stropě zvýrazněna  v omítce klenební žebra tvořící kříž. Jde o jakousi malou hru se stavebním prvkem, pro baroko typickou.

Jak vařili za baroka

V levém křídle přízemí a v patře čekají omítky ještě na ruku restaurátora. Miloslav šetrně snímá jednu vrstvu po druhé až k té původní, barokní. V jednom z pokojů odkryl fragmenty iluzivního geometrického vzoru. „Tato malba není původní, je asi o sto let pozdější, ale rozhodl jsem se ji zachovat. Dokumentace neexistuje. Naštěstí nejde o figurální kompozici, ale o vzor, který má imitovat štukové římsy. Pomocí šablony půjde dobře obnovit,“ ukazuje restaurátor.

V patře jsme nakoukli do prvního obyvatelného pokoje v Kaplance. Je tu možné i přespat, ale Miloslav přiznal, že ho to po dni plném práce vždycky táhne domů. Poseděli jsme nad kávou a orientálním čajem a náš hostitel si posteskl, že bývalí nájemníci natřeli původní podlahu luxolem, který se do dřeva hluboko vpil. „Dřevo je hodně prošlapané a nepůjde zbrousit. Budu muset metr po metru lazuru šetrně odstraňovačem starých nátěrů sejmout.“

Potom nám s pýchou ukázal skutečnou raritu – původní barokní černou kuchyni s obrovskou klenutou digestoří a přímým odkouřením otevřeného ohniště. Cihelná digestoř je sklenutá do dubového trámu, na němž je vyryt letopočet 1662. „Když jsem dům koupil, bývala místnost rozdělená do několika kójí a nájemci tu měli skladiště. Jistě si neuvědomovali, co se tu skrývá za poklad…“

Na zděné barokní schodiště s nízkými stupni se vstupuje pod klenebním pásem zakončeným patkami, které majitel odkryl při restaurování vápenných omítek

Radost do dalších let

V patře jsem ještě zrekonstruoval koupelnu a toaletu – ty už novodobém retro stylu. Když je nebudeme počítat, je nahoře pět a dole šest obytných místností. Některé ještě čekají na restaurování omítek a podlah a doplnění mobiliáře,“ provází nás dál majitel.

Ve všech místnostech se zachovala neorenezanční kachlová kamna nebo kuchyňské kachlové sporáky. A další zařízení? Miloslav za těch třináct let postupně nashromáždil stylový nábytek i další dobové drobnosti, které interiéry ozdobí po restaurování. Čekají většinu na chodbách, až z pokojů zmizí lešení, kabely a pytle s materiálem.

Člověk si ani neumí představit, kolik si dokončení stavebních a restaurátorských prací ještě vyžádá času! A tak jsem jen poznamenala, že bude mít Miloslav jistě radost, až bude všechno hotovo… Rozesmál se a řekl: Ale vždyť právě ta práce, cesta k cíli je pro mě radost! A šel spokojeně pokračovat v úpravě kamenné ohradní zdi květinové zahrady, která je kryta stříškou z ostře pálených cihel. Póry v cihlách přetmeluje směsí antuky a vodního skla, aby se v nich nedržela voda. Uvidí se, zda se to osvědčí.

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ

FOTO: FRANTIŠEK VAŇÁSEK

 

Kaplanka

V Chatař Chalupář 11/2018 najdete

Objednat

Předplatné E-předplatné Koupit časopis

Přečtěte si