Jaro ve Varnsdorfu


Zahrady skalničkářů často bývají čistě sběratelské. Manželům Trojanovým z Varnsdorfu však při tvorbě zahrady nechyběl vkus a rozlet, a tak je jejich zahradní kompozice plná zelených zajímavostí krásná na pohled. Však je také proslulá v celém kraji.

Po dokoupení sousedního pozemku konečně zbylo místo i na pěstírny sazenic. Jsou decentně nízké a nové, proto vzhled zahrady nenarušují

Hájemství okrasných dřevin a skalniček manželů Trojanových se prostírá na kopci nad Varnsdorfem. Díky jižní expozici si tu rostliny užívají naplno sluníčka, proto majitelé sázeli i vyšší dřeviny poskytující pohyblivý stín, aby tepla nebylo až moc. Výsledkem je neobvyklá kombinace arboreta a skalky.
Zahrada měří přes osm set čtverečních metrů, ale protože majitelé dokupovali pojARo zemek po částech, má značně nepravidelný tvar. Ke vchodu do zahrady tak musíme stejně jako ostatní návštěvníci a zvědavci prokličkovat kolem plotu a množíren sazenic. Nicméně, během chvilky dorazíme do horní části zahrady. Procházka začíná u zděného domku s dřevěným obložením a porostem vistárie.

Zatímco štěrkové cestičky jsou uzpůsobené tomu, aby zůstaly bez rostlin, dlážděný plácek pod jabloní oplývá zelení ve všech škvírách

„Domek tu stál dříve, než jsme si vedle postavili dům. Tehdy poskytoval cenné útočiště před nečasem, ale posedíme v něm i dnes, když je čas,“ vzpomíná Jiří Trojan. Stavba nyní decentně ukrývá sklad pracovního nářadí, ale na její závětrné straně vznikl zastřešený prostor pro grilování.

Arboretum s jabloněmi

Z dlážděné terásky u domečku lze také pozorovat zahradu: vlevo živý plot ze stříhaných buků, jehož úkolem je stínit výsadbu azalek a host. Před námi menší skalka s čarověníky a v centru zahrady pahorek s rozlehlou kvetoucí skalkou. V dolní části pozemku se rýsuje vápencová skalka s navazujícím travnatým jabloňovým sádkem.
Příjemný stín poskytuje nejmohutnější strom zahrady – dvacetiletá douglaska. Zbyla tu po předchozích majitelích. Třebaže nezapadá do konceptu zahrady, Jiří Trojan si ji pro její krásu ponechal. Pozůstatkem po předchůdcích jsou i jabloně ve spodní části zahrady. Další dřeviny však už sázeny s rozvahou a plánem: budou nejen zdobit, ale také stínit choulostivější rostlinky.

Nehledě na svou specializaci na skalničky a čarověníky majitel vytvořil na své zahradě zajímavé arboretum

A tak, jakoby mimochodem, začalo vznikat pozoruhodné arboretum, jehož součástí jsou liliovníky tulipánokvěté, javory a cedry. Však si také majitel libuje, jak tu na teplo poměrně náročné cedry prosperují. Pouze když zatoužil po zlaté variantě, tak nové přírůstky vždy zmrzly. Ve zlaté variantě však naopak v pohodě přežívá metasekvoj čínská, která na zimu shazuje jehlice. Časem má zaujmout pozici jedné z dominant pozemku a významného poskytovatele potřebného stínu.
„Pak bude moci být drobná výsadba ještě pestřejší,“ plánuje pan Trojan. Podobné plány má i s tamaryškem – chystá se ho tvarovat na vyšší kmen s výraznou korunou, opět kvůli budoucímu stínu.

V arboretu nechybějí ani nižší dřeviny, zejména cypřišky, jalovce a tsugy. Některé jsou převislé, jiné oplývají rozevlátými tvary. Sekundují jim azalky a pěnišníky. K zajímavostem zahrady patří hlavotis peckovitý. „Tato původem himálajská dřevina připomíná tis, ale má měkčí a delší jehlice velmi hustě posazené na větvi. Je dekorativní, ale pro svou choulostivost vůči mrazu se u nás méně pěstuje,“ vysvětluje majitel a dodává: „V poslední době mě chytily čarověníky. Sám si je roubuju a musím říct, že docela úspěšně. Člověka vždycky baví to, co se mu začne dařit, ale to neznamená, že bych zanevřel na skalničky. Konečně, vidíte sami…“

Když kvete skalka

Je jaro, a tak na hlavní skalce uprostřed zahrady kvetou devaterníky, trávničky, kosmatce, kakosty, srdcovky, lewisie a dračíky. Vrcholek skalky je u Trojanových vyhrazen bílému koberci rožců plstnatých a smrkovému čarověníku. Mezi dřevinami občas prokmitají kvetoucí dlužichy, dračíky a orlíčky…

Zahrada si nemůže stěžovat na nedostatek opylovačů

Mimoděk se zastavujeme u vysokých, modře kvetoucích transylvánských zvonků. Pěstitel se chlubí: „Nejvíce si cením zvonku alpského, který se pěkně rozrostl a letos měl už patnáct květů. Přitom to je celkem problematická rostlina, která ráda uhnívá. Jinde se mi zase vysemenila protěž Leontopodium nivale a zdá se, že vznikl nový kříženec.“ Pod jednou z jabloní se našlo místo pro ostrůvek rozchodníků a netřesků. Vytvářejí nepřehlédnutelný koberec volně prorůstající do sousedících cestiček. Zahradou občas hřmotně proletí zlatohlávek, všude hodují čmeláci… Původně měl však majitel s pozemkem docela jiné plány.

Skalničkářem jsem náhodnou

„Když jsem koupil první polovinu zahrady, moje tehdejší přítelkyně chtěla skalku. Souhlasil jsem s podmínkou, že se o ni bude starat. Nakonec jsme se rozešli a skalka mi zůstala. Tehdy jen malá, takový čtvereček uprostřed zahrady. Začal jsem se o ni pečovat. A tak se stalo, že jsem si našel ke skalkám vztah a pustil se dokonce i do jejich rozšiřování.“ Většinu kamenů majitel navozil z nedalekého lomu, který už mezitím zanikl, ale jako rybář si vozil na skalky i kameny, které jej upoutaly kolem řek. Nejnovějším dílem pana Trojana je vápencová skalka v dolní části zahrady, o níž dlouho snil. „Nechal jsem si na pozemek dovézt celý náklaďák vápence. Je hodně pórovitý, pro skalničky úplně ideální. Podrží vodu, odráží teplo. Mít ho tak víc…“

Vápencová skalka sice vyčnívá nad okolí, ale zároveň skrývá hluboký zářez pod zem, ve kterém se daří stínomilným rostlinám

Vápencovou skalku ozvláštňuje hluboký zářez pod zem, aby se tu daly pěstovat i stínomilné druhy. Už po tři roky v prohlubni každé jaro vykvétají například primule. Jsou chráněné před sluncem a v záhlubni se udržuje i příznivě vlhké mikroklima. Otom svědčí i plevelné a všudypřítomné mechorosty játrovky porostnice.
Horní, prosluněnou partii vápencové skalky opanovaly lomikameny, hvězdnice, starčeky a polštáře šaterů, obsypané motýly.

A jaké jsou plány pana Trojana do budoucna? „Už bych ani nerozšiřoval skalky, spíše chci na volné plochy dosázet dřeviny. Kdybych začínal znovu, upřednostnil bych skalničky, které vytvářejí výraznější polštáře před drobnými solitérami. Je to efektnější a člověk si víc užije barev, říká muž, který pracuje ve strojírnách, takže zahrada je pro něj koníčkem i zeleným balzámem.

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER


Komentáře

Napsat komentář