Hliněné Vyškovsko


Severovýchodně od Brna se prostírá oblast tzv. Vyškovské brány, jejíž osou je říčka Haná. Najdeme tu svébytnou architekturu domů se žudry.

Jen málokdo tuší, že v blízkosti dálnice z Brna na Olomouc mezi nenápadnými bezlesými vršky v trojúhelníku mezi městy Vyškov, Rousínov a Bučovice se nachází jeden z nejzajímavějších regionů lidové architektury u nás. V oblasti tzv. vyškovského německého jazykového ostrova tu leží vesnice Čechyně, Hlubočany, Komořany, Kučerov, Lysovice, Rostěnice, Terešov a Zvonovice.

Většinou mají velmi prostorné obdélníkové nebo ulicovité návsi lemované dlouhými souvislými na sebe navazujícími usedlostmi. Vnější stranu vesnic od humen pak uzavírají hradby stodol. Díky své minulé jazykové a národnostní uzavřenosti se tu uchovala velmi svébytná architektura, jakou v tomto rozsahu ani podobě nenajdeme skoro nikde jinde na našem území. V širším kontextu patří oblast do regionu Hané.

Tradiční dispozice usedlostí

I když již mnohé z půvabných historických staveb zanikly, přesto se tu zachovalo několik velkých usedlostí. Tvoří je téměř uzavřené dvory, které na sebe těsně navazují, a domy podélně orientované do návsi. Skladba vnitřní dispozice je zvláštní: jako by se v místě vstupní síně lámaly do pravého úhlu. Na síň umožňující průchod do dvora navazuje směrem do návsi obytná místnost (světnice, jizba) a za ní někdy ještě další obytná místnost.

Vedle světnice je ještě průjezd do dvora (říká se mu kryté návratí) a za ním, naproti obytné části domu, někdy ještě výměnek. Černá kuchyně se musí směstnat do kouta mezi síň a jizbu tak, aby moc nepřekážela. Na síň pak směrem do dvora navazuje komora a za ní pak již další hospodářské stavby.

Co je to žudr

Co je však pro usedlosti na Vyškovsku nejtypičtější, jsou krátké kolmé výstupky před vstupem do síně – říká se jim „žudr“. Podobné známe i z okolí Olomouce a vzácněji i odjinud z Moravy, avšak zde jsou žudry bezpochyby nejlépe zachované a je jich také nejvíc pohromadě. Zdejší žudry jsou na rozdíl od těch z Olomoucka jen přízemní.

Vstup tvoří půlkruhový „hřibovitý“ oblouk, uvnitř pak vznikla drobná podsíňka umožňující posezení na lavičce. Vnitřní (a někdy i vnější) stěny žudru mohly být zdobeny charakteristickými vrypy vytvořenými prsty do ještě mokré hliněné omítky. “udr z Vyškovska míval většinou strmý lichoběžníkový štít polovalbové střechy, do podstřeší se vešla ještě komora zasahující i nad vstupní síň.

Nejhezčí stavby

Jako stavební materiál se často uplatňovala hlína – ať již v podobě nepálených cihel, nebo zpracovaná jinými technikami. Vnější podoba usedlostí byla jen prostinká. Dlouhá, na sebe navazující průčelí návesních front byla pravidelně rytmizována přístavky žudrů a půlkruhovými portály průjezdů. Zevně byly usedlosti zdobeny jen minimálně. Na průčelí se uplatňovala bílá vápenná líčka, někdy doplněná šmolkou či růžovou barvou. Původní doškové střechy byly již v průběhu prvé poloviny 20. století nahrazovány pálenými taškami.

Již od té doby se některé usedlosti modernizovaly, s čímž bohužel často souviselo bourání žudrů. Tento trend zesílil po druhé světové válce. Přesto se řada usedlostí dodnes dochovala v poměrně autentické a velmi malebné podobě. Nejvíc jich najdeme v Lysovicích a Rostěnicích.

V Lysovicích je nejznámější a nejčastěji fotografovanou stavbou dům čp. 33 s rákosovou doškovou střechou a obnovenými hliněnými omítkami. Zajímavé jsou ale i domy na protější straně návsi. Určitě nejmalebnější vesnicí jsou pak Rostěnice, kde stojí souvislá řada několika usedlostí s dosud neponičenými žudry. Další tradiční stavby nalezneme v Kučerově a Zvonovicích. Lysovice a Zvonovice jsou od roku 1995 vesnickými památkovými zónami, Rostěnice pak byly mezi chráněné vsi zařazeny roku 2005.

Jak stavět nové objekty

Dnešní stav vesnic ukazuje, že udržované staré usedlosti mohou i nadále sloužit svému účelu. Stavebníci v případě novostaveb by pak měli dodržovat základní zásady tradičního hmotového uspořádání. I nové objekty by měly ctít uliční čáru a podélné uspořádání uličního křídla. Žudr mít nemusí, ale dodržení základní barevnosti, hladké omítky a rozumných proporcí oken by mělo být samozřejmostí, stejně jako pálená krytina na sedlové střeše navazující na sousedy. Od uliční čáry odsazené solitérní stavby sem tedy rozhodně nepatří.

TEXT A FOTO : ING. ARCH. JAN PEŠTA

Hliněně Vyškovsko


Komentáře

Napsat komentář