Dřevěnými chodníčky


Dobře impregnovaná špalíková dlažba snese i vlhko u bazénu

Špalíky z tvrdého dřeva se kdysi hojně užívaly pro dláždění průchodů, průjezdů, maštalí i dalších hospodářských budov. Dnes se přestěhovaly hlavně na zahrady. A jejich obliba stále stoupá.

Dřevěná dlažba je pružná, lehká a snadno opravitelná. Tlumí hluk, vibrace a má výborné tepelně izolační vlastnosti. Na chráněné plochy verand, altánů, přístřešků, ale i do síní v chatách a chalupách se používají většinou čtvercové nebo obdélníkové špalíky, na cesty a další otevřené plochy v zahradách často i kuláče.

Nejvhodnější materiál

Pro dřevěnou dlažbu je možné použít dřevo jehličnanů (modřín, borovici, smrk) i listnáčů (dub, jasan, javor, břízu i buk). V obou skupinách jsme uvedli sestupně kvalitu, tedy i trvanlivost dlažby. Použitý materiál je na vzduchu částečně uschlý a v některých špalcích se od středu rozbíhají trhlinky. Nejsou na závadu, pokud nepronikají celou čelní plochou.
Povrchová úprava závisí na umístění dlažby. V interiérech a přechodných prostorech se dřevo obvykle impregnuje proti houbám, plísním, dřevokaznému hmyzu a proti modrání (tlakově, máčením nebo nátěrem). Venkovní chodníčky a plochy se mohou dláždit špalíky impregnovanými proti vlhkosti a plísním, popřípadě ponechat v přírodním stavu.
Rozměry jednotlivých dílků skládanky jsou určeny budoucím zatížením plochy. Čím bude větší, tím tlustší (vyšší) musí kostky nebo špalky být, a tím lépe je musíme upevnit. Jejich tloušťka souvisí i se šířkou, popř. průměrem špalků. Čím jsou širší, tím mohou být tenčí – a naopak. Pro zahradní cestičky se používají kuláče o výšce asi 20 centimetrů.

Postup pokládky

Dřevěné dlažební kostky jsou zajímavou variantou při rekonstrukci podlah ve starých domech

V interiérech se kostky kladou do pískového lože na betonový základ. U zahradních cest je betonování zbytečné. Tam nejprve vytyčíme trasu, kudy chodník povede (podél trasy natáhneme ve stejné vzdálenosti provázky). Pro běžný chodník postačí šířka 70 centimetrů. Pak vykopeme zeminu do 25 – 30 cm a povrch udusáme. Zasypeme jej vrstvičkou písku, do níž usazujeme špalíky za pomoci velkého kladiva nebo dusadla. Při práci stále kontrolujeme vodováhou povrch, abychom o některé špalíky neklopýtali.
Nesmíme samozřejmě zapomenout na dilatační spáry mezi špalíky. Při použití materiálu jen zčásti vyschlého, s obsahem 30 % vody i více, postačí spáry 5 – 7 mm. Pokud by bylo dřevo sušší, musely by být spáry širší. Mezery vyplníme křemičitým pískem a chodník zvlhčíme. Písek klesne, a tak posup několikrát zopakujeme. Aby se strany zpevnily, můžeme krajovou řadu chodníku zalít betonem, nebo použít ukončovací lišty, nahrazující obrubníky.

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: MARTIN MAŠÍN A ARCHIV


Komentáře

Napsat komentář


Stavíme z vlastní suroviny

  • nařezat špalíky z kulatiny zakoupené v některém z obchodů pro kutily, která je již ošetřená proti vlhkosti a plísním, je sice jednodušší, ale surovina z vlastního lesa je levnější
  • vybíráme pouze dokonale zdravé dřevo, nenapadené plísní ani houbou
  • vybíráme spíše menší průměry kmínků (zhruba 15 cm); při použití větších průměrů bude nutné vyplnit prostory mezi „dlaždicemi“ kulatinou menšího průměru
  • kulatinu necháme několik měsíců venku vysychat
  • pak dřevo nařežeme na stejné dílky; můžeme je ponořit do kbelíku s roztokem impregnačního přípravku (pregnolit nebo Lignofix). použijeme-li modřín nebo borovici, které mají vysoký obsah smůly, můžeme tento krok vynechat
  • pak už pracujeme podle výše popsaného postupu. podkladní vrstvu je třeba hodně udusat, jinak budou v mezerách mezi špalky prorůstat plevele