Dřevěnice pod Prašivou horou


Místo pro svou novou dřevěnici, jak se v Beskydech říká roubeným domům, hledali Jitka a Zbyšek Bajuszovi celých sedm let. Našli ho v Bystřici, Zbyškově rodišti.

Roubený dům stojí ve svahu pod lesem, obklopený rozlehlým pozemkem s promyšleně vysázenými dřevinami

Hned v úvodu musím čtenáři něco vysvětlit, protože bez onoho vysvětlení by mohl tápat. Bude řeč o kopci s názvem Prašivá a o kopci nazvaném Prašivá hora, což není jedno a to samé, i když oba beskydské vrcholky leží blízko sebe. Zatímco vrch Prašivá měří 843 metrů a vypíná se nad Vyšními Lhotami a Raškovicemi poblíž Nošovic, východně ležící Prašivá hora vybíhá nad krajinu do výše 542 metrů a od severu chrání obec Bystřici, položenou v sousedství řeky Olše.

Prostý vstup do domu ze zahrady vede přes kamennou terásku

Prašivá hora svou výškou není žádný Himálaj, ale zatímco na úpatí Himálaje si chalupu nepostavíte, na úpatí Prašivé hory se to manželům Jitce a Zbyškovi Bajuszovým podařilo. Zbyšek se narodil v Bystřici, Jitka v Třinci. Když se vzali, bydleli nejprve u Zbyškových rodičů. Jakmile začali uvažovat o vlastním bydlení, kdekdo by si myslel, že se rozhodnou pro bezmála čtyřicetitisícové město Třinec s velkým kulturním, společenským a sportovním zázemím, s prosperujícími železárnami, ale taky s blízkostí kopců, údolí a řek Moravskoslezských Beskyd s chráněnou krajinnou oblastí. Přesto se podle vlastních slov velmi rychle shodli na tom, že zůstanou v Bystřici a postaví si dřevěnku. No, snadno se to řekne, hůře udělá.

V čem byl problém? Nechtěli sáhnout po nejjednodušším řešení, kterým by například bylo koupit a postavit typovou dřevostavbu, jaké nabízejí specializované firmy na mnoha místech v republice. Také se nechtěli smířit s jakýmkoliv místem jenom proto, že je tam zrovna volná parcela. Tak se stalo, že pozemek hledali téměř sedm let. Nakonec se jim v roce 2001 podařilo koupit od realitní kanceláře starou rozpadlou dřevěnici. Stála skutečně v Bystřici, vysoko pod lesem, na svažitém dvouhektarovém pozemku. „O jejím původu jsme věděli jen to, že byla někdy ve třicátých letech minulého století přestěhována ze sousedních Oldřichovic,“ říkají Bajuszovi.

Místo starého domu nový

Měli pozemek a místo, kde bude dům stát. Bylo jasné, že původní dřevěnku nejde renovovat, ta musí udělat místo novému domu. Avšak jak bude dům vypadat? Jitka a Zbyšek se nechtěli unáhlit, proto jezdili po kraji, probírali časopisy, brouzdali internetem. Záleželo jim na tom, aby dřevěnice, kterou si k životu postaví, odpovídala nejen jejich představám, ale i charakteru dřevěnek ve Slezsku.

Od dřevěného domu Bajuszových je krásný výhled na velkou část Bystřice

Beskydy jsou unikátní pokladnicí tradičních lidových dřevěných staveb. Do dnešní doby se zachovala řada stavení a usedlostí, dřevěných zvonic a kostelů, například soubor historických dřevěných stavení na Pustevnách, šest roubených domů a usedlostí v nedalekém Bukovci nebo pět domů těšínského typu v Komorní Lhotce, všechny mající status kulturní památky. Ostatně, jeden z nejhezčích dřevěných kostelů Pobeskydí, postavený v novorenesančním slohu, stojí právě v Bystřici.

Kámen, dřevo a valouny pod oknem jsou projevem vztahu k přírodním materiálům

Když si Bajuszovi ujasnili všechna základní rozhodnutí, přišel čas na demolici rozpadlé dřevěnky a na vykácení starého a zpustlého ovocného sadu složeného především ze švestek a jabloní.

„Pro vypracování projektu jsme získali architekta Antonína Závadu z Valašského Meziříčí, člověka s velkými zkušenostmi nejen se stavbou současných dřevostaveb, ale také s citem pro historické souvislosti, které si vypracoval při odborné práci pro Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.“ Od něho pak dostali doporučení na tesařskou firmu Jiřího Vaculína, rovněž pracovníka se zkušenostmi při renovaci dřevěnek v souboru lidových staveb shromážděných na území muzea.

Na smrky jedině v zimě

Stavět začali v roce 2003 na původním půdorysu s rozměry 13 x 8,5 metru. Současné dřevěnky se sice nepodsklepují, ale protože zbořená chalupa sklep měla, rádi ho zachovali. Prostory sklepa izolovali na současné technologické úrovni a nechali v něm vybudovat zajímavý „relaxační areál“, který zahrnuje vinný sklípek s nevelkou kuchyňkou a s navazující místností, ve které je krb a posezení pro deset dvanáct hostů. Bonbónkem podzemního prostoru je poměrně velká sauna s nezbytným bazénkem.

Pohled do moderní kuchyně vybavené veškerou současnou technikou nedává tušit, že jsme v beskydské dřevěnici

Tesař Vaculín po převzetí projektu vyhledal vhodné smrky ze zimní těžby v blízkých valašských lesích. „Dozvěděli jsme se, že pro stavbu je nejlepší dřevo stromů pokácených právě v zimě. Tesaři smrky nahrubo opracovali do podoby trámů, které přivezli k nám na pozemek. Tady je na místě ručně upravovali a dům sestavovali tradičním způsobem, bez použití těžké mechanizace,“ vysvětluje Zbyšek. Je zajímavé, že v rámci zvolené technologie tesařská parta minimalizovala použití železných svorníků nebo šroubů a na mnoha místech ke spojení trámů použila například čepování a další čistě tesařské praktiky.

Na patchworkovém ubrusu, který vytvořila Jitka, nesmí chybět kytice živých květů

Práce se dřevem vyžaduje zkušenost stavitele a trpělivost stavebníka. Hrubá stavba byla sice hotova za tři měsíce a břidlicovou střechu položili pokrývači už v lednu roku 2004, avšak až do podzimu bylo nutné počkat s osazením oken a dveří, aby za tu dobu trámy na sebe dobře dosedly. Nebyla to přehnaná starost, vždyť sesednutí trámů činilo na některých místech až 12 centimetrů. Kdyby jim v tom bránily dřevěné zárubně a rámy oken, možná by z nich zbyly jen třísky.

K čemu je dobrá desetikoruna…

Mezi venkovními trámy, tvořícími hrubou stavbu dřevěnky, a mezi „falešným“ roubením v interiéru domu je izolace ze skelné vaty spolu s parozábranou. Stavebníci a zkušení chalupáři asi vědí, o čem je řeč, nicméně zopakujme, že jde o druh fólie, která brání pronikání vodní páry obsažené ve vzduchu. Používá se ve střechách nebo stěnách především dřevostaveb, aby se zabránilo průniku vodních par z místností do konstrukce domu.

Obyvatelé dřevěného domu si v podkroví dopřáli rozlehlou koupelnu s výhledem do krajiny

„Líbí se nám, že veškerá elektroinstalace v dřevěnce je ukryta v prostoru mezi trámy a obkladem, což je praktické a zároveň to má příznivý estetický účinek. Pro štítové zdi nad podlomenicí, které musejí být pevné, avšak zároveň by měly pomáhat chalupě dýchat, jsme zvolili pórobeton ytong pro jeho dobré tepelně izolační vlastnosti.“

Trámy v dřevěnicích na sebe samozřejmě nedoléhají „natvrdo“. I kdyby byly sebelépe řemeslně zpracovány, zůstanou mezi nimi spáry, které je nutné ze zvukových a především tepelných důvodů utěsnit. K nejstarším způsobům zřejmě patřilo uteplení pomocí mechu, jinde je známé použití směsi jílu a řezanky ze sena nebo ze slámy a překrytí spár lištou. V naší dřevěnce tvoří výplň mezi jednotlivými trámy konopná lana, která na místě tesaři stáčeli z provazů metodou zvanou provázkování. Proč zvolili právě konopí? Protože je základní provaznickou surovinou, která se vyznačuje odolností proti roztahování a hnilobě.

Kamnářská firma ze severomoravského Šumperka při stavbě kachlových kamen plnila přání paní Jitky. Kamna v neobvyklé červené barevnosti jsou dominantou interiéru

„Teprve když bylo po demolici původní polorozpadlé dřevěnky, dozvěděli jsme se o starém zvyku ukládat do prvního trámu na východní straně minci z doby vzniku stavby. Už se nikdy nedozvíme, jestli v původní chalupě taková mince byla, ale sami jsme tuto tradici ctili a vložili jsme do trámu desetikorunu raženou v roce zahájení stavby.“

Kachlová kamna pro celý dům

Centrem dřevěnice Jitky a Zbyška je velká obytná místnost, na kterou ve tvaru písmene L navazuje otevřená kuchyň. Přestože v kuchyni najdeme veškerou současnou techniku včetně pečicí trouby a elektrické varné desky, srdcem obytného prostoru a spojnicí mezi kuchyní a obývacím pokojem jsou rozměrná a členitá kachlová kamna. Podle přání manželů, a především paní Jitky, je navrhla a postavila kamnářská firma Mojmíra Jauerniga ze Šumperka.

Ke stolu u krbu v relaxačním areálu v podzemí se vejde až dvanáct hostů

K tématu topení manželé Bajuszovi říkají: „V domě bydlíme už osm let, takže můžeme potvrdit, že při venkovní teplotě do pěti stupňů Celsia vyhřejí samotná kamna celý dům. Když je chladněji, pomůžeme jim elektrickým vytápěním. V zimním období v nich topíme nepřetržitě bukovými špalky a teplo z kamen jednak sálá do místnosti, jednak z nich teplý vzduch vedeme do podkroví, kde mají pokoje syn a dcera. Páčkou v kuchyni obsluhujeme režim, kam teplý vzduch půjde. Kamna jsou konstruována takovým způsobem, že popel z nich vybíráme po pěti šesti týdnech provozu.“

Paní Jitka dodává: „Úžasná je klasická plotna na kamnech, na které připravuji například tradiční bramborové placky ze syrových brambor, které máme všichni rádi. Peču je rovnou na plátech a jedí se buď sladké se smetanou a cukrem, nebo slané s vypečenými odkrojky masa.“

Paní Jitka dbá na to, aby okolí domu odpovídalo jejím představám

Špaletová okna s dvojitými venkovními a jednoduchými vnitřními křídly vcelku velmi dobře chrání interiér před drsnými podhorskými zimami.

Nábytek si paní Jitka vymyslela sama a po konzultacích s interiérovou designérkou Ing. arch. Vladislavou Petříkovou jej nechala vyrobit v místní firmě z pět kilometrů vzdáleného Návsí. Pokud jde o masivní nábytek v suterénní kuchyňce a k posezení u krbu, ten je dílem olomouckého výtvarníka Petra Eschlera.

Už jste slyšeli o urvisku?

Zajímavá je historie vzniku jezírka s kaskádovitým přítokem ve svahu pod chalupou. Vodní plocha v krajině nebo dokonce ve vlastní zahradě je velmi přitažlivým prvkem, jakýmsi oknem do nebe, ve kterém se odráží mraky, obloha, okolní svět.

Mít v zahradě vodní plochu, to byl velký sen Bajuszových. Jezírkem o průměru patnácti metrů si ho splnili

Proto se majitelé rozhodli pro uměle vytvořené jezírko o průměru patnácti metrů, s nejvyšší hloubkou přes dva metry, s vodou napuštěnou z cisterny. Pustili se do něj roku 2013 na jaře a s překvapením na vybraném místě narazili na pramen. Odborníci zjistili, že pozemkem prochází tzv. urvisko neboli skrytá přírodní úžlabina, která odvádí dešťovou vodu. Využili tohoto jevu a pode dnem jezírka vytvořili jímku, která vodu zadržuje.

Areál dotváří venkovní vzdušný přístřešek, kde se dá skladovat zahradní nářadí nebo taky posedět u krbu s udírnou a nezbytnou plotnou na bramborové placky v osobním provedení paní domu.

Text a foto: PAVEL VESELÝ

Dřevěnice pod Prašivou horou


Komentáře

Napsat komentář