Nechtěná roubenka
Kdo by řekl, že trámy této podkrkonošské roubenky jsou staré bezmála 480 let…. Foto: Marie Rubešová
Do Rtyně v Podkrkonoší láká turisty její dominanta, pozdně gotická téměř 30 metrů vysoká dřevěná zvonice stojící už od roku 1592 vedle kostela sv. Jana Křtitele. Nedávno bylo zjištěno, že roubenka v Hronovské ulici čp. 53 byla postavena ještě o téměř 44 let dříve.
Chalupa stojí na pozemku manželů Trachtových. Naposledy ji obývala babička paní Milady, což už je šestatřicet roků. Majitelé si v sousedství postavili nový dům, který nabízí pohodlné moderní bydlení, a tak k opravám roubenky nebyl důvod. Ke změně došlo až v roce 1993, kdy se Trachtovi rozhodli zchátralou stavbu zbourat a postavit na jejím místě dům pro syna.
Nádvorní frontu chalupy zdobí majitelé květinami v nádobách. Foto: Marie Rubešová
U staré chalupy je příjemné posezení. Foto: Marie Rubešová
Demolice se nekoná
Obec vydala demoliční výměr, ale Okresní úřad v Trutnově požádal o fotodokumentaci a stavebněhistorický průzkum. Podle neobvykle vysokých očouzených stropů a otvorů nad okny se dalo usuzovat, že roubená světnice fungovala jako dýmná jizba, tudíž je chalupa opravdu hodně stará. Památkáři podali návrh na její zapsání do Ústředního seznamu kulturních památek, což se stalo 1. 11. 1994.
Majitelé byli samozřejmě zaskočeni, peníze uspořené na nový dům rozhodně nechtěli investovat do oprav zchátralé stavby pro běžný život nevhodné. Na základě jejich protestů se proto ve Rtyni sešli odborníci z pražského Státního ústavu památkové péče a z jeho pardubického pracoviště a přijel také docent Jiří Škabrada, jeden z našich nejlepších znalců lidové architektury.
Pod okap umístili Trachtovi starý důlní vozík používaný v nedalekých dolech. Foto: Marie Rubešová
Shodli se na tom, že i když byly v 19. století přistavěny klenuté chlévy, v celém objektu vyměněna okna a později i krov, zůstal dům, jehož konstrukci lze datovat do 16. století, jako jeden z mála podobných ušetřen radikální přestavby a zaslouží důkladnou opravu. Po tomto zjištění majitelům nezbylo než od původního záměru ustoupit.
Na konci kamenného zápraží je vstup do chléva, na suchý záchod a schody do podkroví. Foto: Marie Rubešová
Podrobný průzkum
Následoval stavebněhistorický průzkum, při němž se potvrdil předbělohorský typ konstrukce. Podle dendrochronologického rozboru se stromy použité na stavbu kácely už v letech 1547–1548. Jde tedy o jeden z nejstarších, nejkompletněji zachovaných vesnických roubených domů u nás.
Ve světnici s vysokými stěnami roubenými z neopracovaných klád a s povalovým stropem fungoval zřejmě ještě v 16. století dýmný provoz. Hospodyně vařily na otevřeném ohni a kouř se držel v přibližně metrovém pásu u stropu, který byl o tuto výšku zvednutý. Ve štítové zdi světnice zůstal nad oknem malý větrací otvor, kterým se vypouštěly zplodiny ven a nasával vzduch zvenku. Kouř také pravděpodobně konzervoval dřevěné trámy, které díky tomu odolaly škůdcům a dřevokazným houbám. Později bylo otevřené ohniště přeneseno do zadní části síně, kde vznikla černá kuchyně s mohutným komínem.
Ve světnici, kam Trachtovi doplnili vhodný starší nábytek a obrázky, se občas konají rodinná a přátelská setkání. Foto: Marie Rubešová
V místě otevřeného ohniště, které bylo koncem 16. století přeneseno do zadní části síně, stojí obílená kamna. Foto: Marie Rubešová
Obnova chalupy čp. 53 byla v roce 1998 zařazena do Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury ČR. Stát uvolnil na opravu památky prostředky a finančně se podíleli také Okresní úřad v Trutnově a majitelé nemovitosti. Se stavem věcí se nakonec smířili, protože současně s rekonstrukcí střechy byla navržena půdní vestavba v podkroví nad hospodářskou částí objektu. Historická část bez sociálního zařízení neumožňovala bydlení.
Veštítovéstěnězůstalnad oknem malý větrací otvor, kterým se zplodiny hoření vypouštěly ven a nasával vzduch zvenku. Foto: Marie Rubešová
Zapomenuté technologie
Hlavním úkolem při obnově bylo očištění a konzervace trámů a stropu a náhrada výplně ve spárách roubení. Krov, který byl pravděpodobně rekonstruován na přelomu 19. a 20. století, opravu nepotřeboval a klenuté chlévy postavené v polovině 19. století z lomového kamene byly také v pořádku.
Práce na obnově chalupy byly zahájeny v roce 1998, ale nastal problém. Stavební firma neznala staré technologie a při spárování použila nevhodný hliněný materiál. Mezi trámy nevkládala výztužné prvky a výplně ze spár vypadávaly. Vše vyústilo na jaře roku 2005 v rozhodnutí, že pracovníci památkové péče svolají do roubenky seminář, tak zvané „Hliněné dny“. Tato pracovní setkání etnografů a památkářů probíhala až do roku 2019. Při setkání v roce 2015 už bylo nutné na některých místech obnovit vápenný nátěr trámů.
V přístěnku velké světnice je nejen postel, ale i zajímavý nocležník. Foto: Marie Rubešová
Složitý vztah k památce
Roubenku ve Rtyni jsem navštívila loni na konci prázdnin. Obílené roubení zářilo ve sluníčku nad předzahrádkou plnou lilií, třapatek, flox a dalších květin. Paní Trachtová spolu se snachou poklízela dvůr, ale s úsměvem mě uvítala a umožnila vyfotit vše okolo chalupy a uvnitř tradičně zařízenou světnici a komůrku. Pak jsme se na chvíli usadily ve stínu ořešáku.
Prababička a pradědeček paní Milady, kteří nemovitost v roce 1904 koupili. Foto: Marie Rubešová
„Nikdy jsme si nepředstavovali, že budeme mít chalupu přes dvůr,“ posteskla si paní Milada. „Ona to ani chalupa není, spíš velké břemeno pro nás i další generace. Ale ze zákona jsme jako vlastníci povinni památku chránit a udržovat.“ Zalitovala, že se nenašlo nějaké smysluplné využití. Zájem o spojení s městským muzeem v rámci muzejního okruhu prý neprojevila ani Rtyně v Podkrkonoší.
„Máme radost, když se kdokoliv přijde podívat. Byli tady například klienti zdejší pečovatelské služby nebo děti z mateřské školy. Ale nechceme vybírat vstupné ani chalupu jinak komerčně využívat. Pořádáme ve světnici o Vánocích a při jiných vhodných příležitostech alespoň sousedská, popřípadě rodinná setkání“ .
Takhle vypadala chalupa před více než sto lety. Zvenku se prakticky nezměnila, jen eternit nahradily šablony Beronitu a přibyly nové okapy. A naštěstí zmizel sloup elektrického vedení. Foto: rodinný archiv majitelky
Text a foto: Marie Rubešová
Nechtěná roubenka
