Statek s krásnou tváří

Kdo projíždí západočeskou vsí Beranov nedaleko Teplé, určitě si všimne v řadě usedlostí na návsi nad rybníkem opraveného statku s bohatě plasticky zdobeným průčelím. Do původní krásy rozkvetl díky svému majiteli, Petru Pírovi.

O tom, že usedlost už něco pamatuje, svědčí i její popisné číslo – dvojka. Byla tedy druhá postavená ve vsi. Jako rok vzniku nejstarší části domu se udává letopočet 1654. A stodola na konci dvora je podle památkářů snad ještě o něco starší! Zhruba od roku 1985 je nad vstupní brankou kovová cedule s údajem Kulturní památka.

Zahrada s ovocnými stromy za stodolou

Jak šel čas

Petr vzpomíná na příchod do Beranova: „Přišli jsme sem s rodiči po 2. světové válce, když mi bylo osm let. Usedlost byla poničená, nebyla tu elektřina, voda jen na dvoře ve studni s pumpou. Tehdy se provedly pouze menší úpravy. Až následně byla do části domu zavedena elektřina. Snad jedinou výraznější změnou, kterou v domě provedl můj otec, bylo vybourání pece za původní světnicí a spojení obou prostor do jedné místnosti. To byl pak můj pokoj.
Rozvody pro vodu jsem dělal až později já. Když jsem se oženil, nějaký čas jsme tu u rodičů se ženou bydleli, potom jsme sem pravidelně jezdili. Do celkových úprav domu jsem se pustil v polovině osmdesátých let, to už otec ani matka nežili.“
Pro všechny práce na domě má náš hostitel dobré předpoklady. Je vyučený nástrojař, truhlařina je jeho koníčkem, umí restaurovat nábytek. V bývalých chlévech si zařídil truhlářskou dílnu a kovodílnu se vším potřebným pro nejrůznější práce.

Pokoj v průčelí nabízí především místo k odpočinku. Za pohovkou je vidět kousek stěny, která jednu dobu dělila místnost

Proměny domu

Starší část obytného domu byla postavena z kamene a bývala v něm jen světnice, oddělený prostor s pecí a místnost sloužící snad pro spaní čeledě. Chodbou se dalo projít rovnou do rozlehlého chléva navazujícího na stavení. Později byla před kamenný dům přistavěna novější část s velikou světnicí a úzkou ložnicí, která se průčelím dívá na náves. Že jde o pozdější přístavbu, dosvědčuje odlišné, smíšené zdivo z kamene a cihel a také jinak tvarovaný strop než v první části domu. Při dalších úpravách dostalo průčelí domu i zděná brána štukovou výzdobu.
Jak je u usedlostí v tomto kraji obvyklé, za obytným domem a velkým chlévem pokračovaly chlévy pro drobné zvířectvo, nad nimi byl seník a sýpka. Dvůr uzavírala kolmo postavená stodola. Na druhé straně dvoru stávaly drobnější stavbičky pro drůbež a další zvířectvo.

Za brankou se otevírá pohled na protáhlý dvůr, rozdělený na trávník a zvýšenou kamennou terasu

Opravy od podlahy po střechu

Když začal Petr s opravami, musel se nejdříve vypořádat s vlhkostí. Problematická byla jedna stěna domu částečně utopená ve svahu. Chalupář to vyřešil vzduchovým kanálem kolem zdi.
Na řadu přišly i nové vnitřní a venkovní omítky. „Na fasádě byla omítka olezlá, místy vyspravená betonem. Mohl jsem na tom nechat ruce, než jsem beton očistil,“ vzpomíná na nepříjemnou práci náš hostitel. Pak dostal dům prodyšnou vápenocementovou omítku. Petrovi se osvědčila silikátová penetrace, kterou natřel místa, která by neměla nasáknout vodou, ale kde by klempířské prvky nebyly vzhledově vhodné, například různé římsy.
Ale to nebylo všechno. „Před devíti lety jsem nechal opravit i všechny štukové ozdoby na fasádě a zděné bráně. Podle těch dochovaných jsem vyrobil šablony a odborná firma udělala štuky. Na renovaci průčelí domu mi přispěl stát dotací polovinou částky. Protože je dům od roku 1985 kulturní památkou, musel jsem všechny opravy konzultovat s památkáři. Určili i barevnost fasády.“ Dům teď ukazuje do návsi svou obnovenou krásnou tvář.

Na místě pro slepice vzniklo zákoutí lákající k posezení a k přípravě něčeho dobrého v zahradním krbu

Změny v interiéru

Úpravy se dotkly i interiérů. „Co šlo zachovat, jsem zachoval. Zůstala špaletová okna osazená po válce i dveře. V některých místnostech jsou původní podlahy,“ vypočítává majitel. Prakticky se uplatnily i různé výklenky a niky ve stěnách. Došlo ovšem na nové rozvody vody a elektřiny, přízemí domu a ložnici v podkroví vyhřívá ústřední topení. Kotel na dřevo je umístěný ve sklepě, na střeše proto přibyl nový komín. Dvě další podkrovní ložnice jsou vybaveny olejovými radiátory.
Změnilo se i využití místností. Velká světnice v průčelí slouží jako pokoj, z vedlejší ložnice si Petr vytvořil pracovnu. Ve „staré“ světnici, později jeho pokoji, je dnes kuchyně. Chalupář v ní využil široký komín a vybudoval zde krb. Z průchozí chodby do chléva vznikl špajz a z další místnosti ve starší části domu je prádelna, koupelna a WC.
Pod střechou, dříve šindelovou a později překrytou eternitem, byla rozlehlá půda. „Podkroví dostalo izolaci, obklady, podlahu a dnes je tady velká hala s posezením, tři nové ložnice, koupelna a dvě malé půdy,“ vede nás hostitel po schodech vzhůru.

Při pohledu od stodoly je dobře vidět návaznost domu a všech hospodářských objektů, dnes už ale využívaných k jiným účelům

Šikovný truhlář se nezapře

Vybavení domu pochází z různých zdrojů. Některý nábytek je po rodičích, něco je koupené, ale velkou část vyrobil chalupář sám. Staré poškozené kousky pečivě zrestauroval, například psací stůl s točenými sloupky, který dnes dělá parádu v pokoji.
Petr je šikovný řemeslník, ale jak říká, k úpravám ho inspirovala především jeho manželka Vlasta, která, než před třemi lety zemřela, byla dobrou duší domu.

Dvůr jako zelená oáza

Když vstoupíte brankou z návsi, máte před sebou upravený dvůr se zeleným trávníkem a stromy. Nestejnou výšku pozemku před stavením vyrovnal chalupář kamennou terasou tvarovanou do mírného oblouku. „Tady vpravo,“ ukazuje Petr na místa, kde bývaly drobné hospodářské stavbičky, „jsem postavil zahradní krb se sezením a dostavěl zeď mezi pozemky.“ Můžeme potvrdit – sedí se tu na odpoledním sluníčku příjemně.
Dvůr uzavírá kolmo postavená průjezdní stodola. „Bývala delší, ale jeden její kraj byl ve špatném stavu, nedal se už opravit. Musel jsem ho ubourat a postavil nové kamenné pilíře. Podle památkářů má stodola velkou historickou hodnotu. Podívejte se na ty silné trámy,“ ukazuje náš průvodce. Před stodolou pod korunou stromu je studna. „Má hloubku čtrnáct metrů, z toho jsou dva metry vyzděné kamenem a zbytek je vytesaný ve skále. Vodu z ní používáme jako pitnou, je velmi kvalitní a chutná.“
Prostor vedle stodoly vyplňuje pečlivě vyrovnané nařezané dřevo. Zásoby má Petr pořádné, zimy se nemusí bát. Uděláme ještě pár kroků a jsme v zahradě.

I na upraveném zápraží se dá posedět. Dobře je vidět výškový rozdíl terénu před domem

Ovocný sad

Za stodolou je velká zahrada. Kromě vzrostlé jedle ztepilé, jilmu, borovice douglasky a řady smrků u plotu jsme napočítali asi dvacet ovocných stromů, většinu vysadili Petr s manželkou. Vedle za plotem je ještě menší užitková zahrada. A u plotu zrovna bohatě kvetl fialový šeřík.
Na závěr naší návštěvy se Petra ptáme, zda má ještě něco v plánu. Víme, že tu teď tráví hodně času. Jako první svůj záměr zmiňuje výměnu kamenných schodů u vstupu, protože ty stávající jsou moc vysoké. Dnes, kdy časopis vychází, už nové schody z pískovce, tepelského trachytu, slouží. „Ještě bych chtěl osadit kolem dveří pískovcové ostění. Také bych rád vyrobil do kuchyně nový jídelní stůl, lavici a židle,“ plánuje. Takže stroje v Petrově dílně určitě nebudou zahálet.

Text: Iva Tvrzová
Foto: Vladimír Hájek

Statek s krásnou tváří