Papírna pod Ještědem

Cesta za splněním snu bývá někdy dlouhá a ne vždy přímočará. Manžele Gorcovi nakonec zavedla z Prahy až do malebné vsi Zdislava v Podještědí. Vybudovali tu ruční papírnu i svůj nový domov.

Začalo to v roce 1999, kdy Michal Gorec vyjel do světa na zkušenou, do Izraele. Učil se tam hebrejsky a hledal nějakou brigádu. Shodou okolností se dostal k výrobě ručního papíru.
„Byl to úžasný prožitek. Řekl jsem si: To je ono! Od té doby jsem měl přání dělat ruční papír,“ vzpomíná dnešní majitel Papyrey, manufaktury na výrobu ručního papíru. „Po návratu domů jsem pracoval v bankovnictví, ale svůj sen jsem neopustil. Podařilo se mi ho splnit až po čtrnácti letech.“

Stavení si i po rekonstrukci zachovalo vzhled typické podhorské chalupy, ale interiér nabízí majitelům veškeré pohodlí. Foto: Pavel Veselý

Potok byl podmínkou

Manželé hledali vhodné místo, kam se z Prahy přestěhovat. Podmínkou byl potok na zahradě. „Chtěl jsem na něm mít vodní kolo, které by pohánělo papírenský mlýn,“ vysvětluje Michal. Menší roubený podstávkový dům s velkou zahradou a potokem našli v obci nedaleko Liberce, ve Zdislavě.

„Bylo to v únoru roku 2006. Všude spousta sněhu, potok tu byl, pohádka. Chalupu jsme koupili. Roztál sníh a my jsme uviděli ten hrozný nepořádek. Na pozemku nebylo místo, kde by něco neleželo, nestály nějaké boudy, přístřešky. Dříve zde žil starý pán, pak v domě pět let nikdo nebydlel,“ vrací se ve vzpomínkách do té doby náš průvodce. „A bohužel vody má náš potok málo,“ dodává.

Cedule u domu nás upozornila, že jsme na správném místě. Foto: Pavel Veselý

Tady našli před patnácti lety Gorcovi místo, kde mohli zrealizovat svůj sen. Foto: Pavel Veselý

Sedmiletá rekonstrukce

Dům postavený asi v roce 1820, s břidlicovou střechou z roku 1908 vyžadoval totální rekonstrukci. Bylo třeba ho podřezat a instalovat izolaci proti vodě, udělat nové rozvody elektřiny, vody, vnitřní omítky, položit podlahy. Okna v roubené části byla repasována, ostatní jsou nová podle původních. Roubení bylo skryté pod omítkou a překryté palubkami – to noví majitelé zachovali. Střecha má dnes krytinu z kanadského šindele. Na opravách se podíleli různí řemeslníci i Michal.

„Koncem zimy jsme nemovitost koupili, na podzim jsem se nastěhoval já a žena na jaře. Při tom jsme dům rekonstruovali, ale trvalo to celých sedm let, než jsme všechno včetně zahrady dali dohromady. Začátky tu byly opravdu krušné, hlavně v zimě,“ říká Michal. Dnes se o vytápění starají krbová kamna na dřevo s výměníkem a radiátory v celém domě, jako záložní je připraven ještě elektrický kotel.

Světnice nabízí spoustu odpočinkového nábytku – vedle velké lehací plochy, pohovky a ušáku i závěsné látkové křeslo, které si oblíbil Eliáš. Dekorace na stěnách z ručního papíru vytvořili majitelé

Ve světnici nechybí ušák s podnožkou. Podle hudebních nástrojů se tu hudba jen neposlouchá, ale i provozuje

Dispozice se neměnily

Dům je trochu atypický, do „L“. „Nejspíš byl k domu, v jehož pravé roubené části se nacházela světnice a od chodby vlevo menší zděná hospodářská část, přistavěn vzadu výminek a později byl obestavěn i malý přiléhající dvoreček,“ přemýšlí Michal. Dílem bývalého majitele je veranda vpředu.

Interiérem nás provází Michalova manželka Slávka. „V domě jsme zachovali původní dispozici, jen jsme vybourali zazděný průchod z chodby do světnice,“ ukazuje. Vznikl tak prostor, ve kterém se volně prochází z chodby do světnice, odtud do kuchyně (bývalý výminek) a z kuchyně do Michalovy pracovny. Z ní se jde do malé koupelny. A když vystoupíme po pár schodech, jsme opět v chodbě. Udělali jsme po přízemí malé kolečko. Z chodby vedou dvoje dveře do bývalé hospodářské části, dnes za nimi najdeme koupelnu a technickou místnost.

Dřevěné schodiště vede do podkroví. „Byly tady tři místnosti. V jedné máme dnes ložnici, ve druhé je pokoj syna Eliáše a třetí mám na šití a malování. Ještě jednu ložnici jsme vestavěli do části půdy,“ vypočítává naše průvodkyně.

Průchodem ze světnice do chodby je vidět dvojice dveří do bývalé hospodářské části. Teď za nimi najdeme koupelnu a technickou místnost

Chodba oddělující roubenou část od zděné dnes funguje spíše jako součást obytného prostoru. Z obou stran je dostatečně prosvětlena

Garnýže s funkcí police se v kuchyni hodí na uložení málo používaného nádobí i na kafemlýnky po babičkách

Kouzlo světlých barev a dobrá rada

V přízemí jsou sice nízké stropy, přesto místnosti působí vzdušně. Je to zásluhou světlých barev, které na nábytku, výmalbě a textilu převládají. Zařízení je kombinací nového, vyrobeného na míru tam, kde vyžadovalo specifické rozměry, a staršího. Na něm, ale i na tmavých trámech a přírodním obložení stěn zapracovala ruka Slávky a dala jim lehký bílý nádech.

„Dostala jsem tip od kamarádky. Lazura se dá použít jen na přírodní dřevo a je drahá. Dá se ale nahradit zředěným bílým Balakrylem a nanést i přes starší nátěry. Lakované ostění jsem například natřela dvakrát, zředěnou barvu jsem vtírala hadříkem. Výsledkem je jemný bílý nádech,“ ukazuje paní domu.

K příjemné atmosféře přispívají drobnosti jako kafemlýnky po Slávčiných babičkách, vlastní dekorace na ručním papíru i naivistické obrázky od Luboše Bretta.

V nevelké kuchyni s vyzděnými skříňkami je využit každý centimetr. Je z ní vidět do Michalovy pracovny. Foto: Pavel Veselý

Starší komodu a poličku upravila Slávka ředěným bílým Balakrylem, stejně jako obklad stěny. Foto: Pavel Veselý

Jak vznikala Papyrea

Kousek od domu zaujme hezké patrové stavení – výrobna ručního papíru Papyrea. Dříve tu byla stejně velká zděná patrová kůlna a k ní přilepená dřevěná garáž. „Zbourali jsme je a postavili znovu,“ říká Michal. „Celé je to dřevostavba, ale tu část, která byla zděná, jsme nahodili omítkou a sloupy obložili cihlovými pásky. V interiéru je zadní stěna vyzděna původními cihlami. Abychom podtrhli dílenský ráz stavby, má velká členěná okna.“
Napsané to vypadá jednoduché, ale tak snadno to nešlo. „Když už část budovy stála a byl navezený další materiál, přišly mrazy a vše zapadalo sněhem. Řemeslníci museli z trámů odsekávat led. Po dokončení základní stavby to trochu stálo, hotovo jsme měli po třech letech, o prázdninách roku 2013. Do té doby jsem byl ještě zaměstnaný. V létě jsem odcházel z banky, čekali jsme narození Eliáše – a začali jsme vyrábět papír,“ zrekapituloval Michal tehdejší události.

Na místě stejně velké kůlny a garáže stojí v zahradě pohledný objekt s dílnou na výrobu ručního papíru. Vypadá spíš jako malá vilka, hezky upravené okolí láká k posezení u stolu pod stromem. Foto: Pavel Veselý

O ruční papír je zájem

„Když jsme manufakturu budovali, nevěděli jsme, jestli se tím uživíme. Proto jsme objekt stavěli tak, abychom ho mohli případně pronajímat,“ vysvětluje náš průvodce. V přízemní části je vstupní místnost pro jednání se zákazníky, kuchyňský kout i sociální zařízení. Vystaveny jsou ukázky ručního papíru a jeho možného využití. Schody vedou do patra do ložnice nad dílnou. Využívá se při workshopech, na kterých si můžou hlavně děti, ale i dospělí vyzkoušet vyrobit ruční papír.

Vstupujeme do dílny. Kolem stěn jsou umístěna zařízení jako řezačka na papír, knihařské lisy, historický zlaticí lis. Michal přistupuje k nádrži s připravenou papírovinou a ukazuje nám tak zvané čerpání papíru, laicky řečeno nabírání papírové kaše na síto.

Vpravo je zásobník s papírovinou, před okny stojí knihařský lis a historický zlaticí lis. Foto: Pavel Veselý

Řezačka na papír. Michal ji nepoužívá často, prý když uřízneme ručnímu papíru okraje, uřízneme mu duši. Je lepší rovnou vyrobit požadovanou velikost. Foto: Pavel Veselý

Michal při čerpání papíru. Foto: Pavel Veselý

Jak se ruční papír vyrábí

„Při výrobě ručního papíru se držíme historických výrobních postupů. Jako surovina slouží materiály, které obsahují celulózu. Tady mám bavlnu, len, lýko z moruše. Obsahují ji i kopřivy, vlákna z kmene banánovníku, juta, sisal, vodní hyacint a další rostliny. Dříve se zpracovávaly i staré bavlněné, lněné a konopné hadry. Surovina se rozemele v papírenském mlýnu a dá se do kádě s vodou. Po rozmočení se nabere na síto, po odkapání překlopí na plsť a tak se střídavě prokládá třicet pět vrstev. V lisu se vše odvodní, slisuje a pak se papíry pověšené na šňůře nebo rozložené na sítech suší. Dalším lisováním se papír srovná,“ vysvětluje celý postup Michal.

„Děláme také z moruše japonský papír japonskou technikou, známou ze 7. století. Je tenký, ale pevný. Postup je zapsán v nehmotném dědictví UNESCO. Jsme asi u nás jediní, kdo si moruši na papír pěstuje,“ konstatuje výrobce.

Certifikát ruční papírny Papyrea. Foto: Pavel Veselý

Na zakázku v Papyree vyrábí jak samotný papír, tak s potiskem, například vizitky, blahopřání nebo i celé bloky a alba. Papír se může dobarvit přírodními pigmenty, nebo do něj přidat různé čerstvé bylinky, lístky květů – třeba ze svatební kytice.
„V republice jsou jen tři papírny na výrobu ručního papíru, které se tím živí – Velké Losiny, u Znojma a my,“ informuje nás Michal. „Pak si ho někteří jednotlivci dělají pro sebe nebo tak vznikají umělecké věci.“

Menší stolní knihařský lis. Foto: Pavel Veselý

Ve vedlejším dřevěném domečku má Michal tiskařskou dílnu. Právě stojí u historického tiskařského lisu zvaného příklopka asi z roku 1880. Foto: Pavel Veselý

Ruční papír lze ozvláštnit zapracováním i částí rostlin. Měly by ale být čerstvé, ne sušené. Foto: Pavel Veselý

Zahrada pro odpočinek, krásu i užitek

Rozlehlá zahrada působí velmi přirozeně a zabydleně. Každý si v ní najde svůj koutek. Posedět se dá vedle papírny u zahradního stolu, na lavičce nad skalkou i na židlích ve stínu stromů či na sluníčku. Relaxovat lze v síťové nebo na dřevěné houpačce a ohniště pod skalkou už čeká na první zájemce o opečené buřty. Užije si tady syn Eliáš i pejsci Čili a Gori.

Při vyrovnávání terénu kolem papírny byl vytvořen oproti zahradě snížený prostor jako určený pro stůl s lavicí a židlemi. A ještě ve stínu košatého stromu!. Foto: Pavel Veselý

Pod rozlehlou skalkou je místo pro ohniště a několik lavic. Foto: Pavel Veselý

Michal, Slávka a Eliáš. Foto: Pavel Veselý

U stavení nechybí rostliny v nádobách a na zahradě záhon s růžemi. Hned vedle je dokonce z kamenů postavený malý Stonehenge! V zadní části protáhlého pozemku potkáváme hlavně užitkové rostliny a džungli různých keřů. Samozřejmě nechybí ovocné stromy. A na zahradě za domem vidíme zmiňované moruše.

Doprovod nám při procházce dělá bublání potoku tekoucího na okraji zahrady. Právě on byl jedním z důvodů, proč Gorcovi zamířili sem, aby tady vybudovali něco pro radost svou i druhých.

Text: Iva Tvrzová
Foto: Pavel Veselý

Papírna pod Ještědem