Dřevění ptáčkové pana Odvárky

Rubrika: Inspirace

Konipas, králíček, sýkora i stehlík odpovídají skutečnosti velikostí i zbarvením

Jsou vyřezaní z hranolků lipového dřeva, ale jinak jako živí. Snad za to mohou jejich oči, na nichž si zahradník, řezbář a malíř Milan Odvárka dává obzvlášť záležet.

Jejich tvůrce je nevšední muž mnoha řemesel, ale především skalničkář, který v sobě kombinuje pracovitost a systematičnost sběratele a pěstitele s bohémstvím výtvarníka. A tak se každou zimu, poté co skončí zahradnické práce, pouští do vyřezávání ptáčků a motýlů, které vytváří sobě a svým známým pro radost.

Ptáčky jsme objevili zcela náhodou. Před časem jsme se vypravili na polosamotu u Jindřichova Hradce na návštěvu zahrady pana Odvárky. Je vyšperkovaná mnoha zajímavostmi včetně velké sbírky lýkovců (viz Chatař chalupář č. 1/2010). Když nás po prohlídce majitel zavedl do dílny, byli jsme okouzleni. Ze všech stran nás pozorovali poetičtí dřevění ptáčkové v různých stádiích opeřenosti.

Štětce nikdy nezahálely

Řezbář věnující se drobným figurkám si vystačí s malou dílnou. Větší plastiky podle volné fantazie vyřezává v garáži

„K řezbařině jsem se dostal přes kamaráda, který vytvářel takové dřevěné barevné ptáky a protože nestíhal, pomáhal jsem mu. To bylo někdy začátkem devadesátých let. Tehdy jsem se naučil základy řezbařiny, ale maloval jsem už mnohem dřív. Už na základní škole mi učitel radil, abych se malování věnoval pořádně na nějaké škole. No jo, ale třináctiletý kluk? Samozřejmě jsem se na jeho radu vykašlal, maloval jsem jen pro sebe. Po svatbě jsem měl dvě výstavy a prodával jsem, ale jako politicky nespolehlivému mi to zatrhli,“ říká výtvarník, který ve skutečnosti své štětce nenechal zahálet nikdy.

Baví mne přesnost

„O přírodu jsem se zajímal odjakživa. Nejdřív jsem sbíral brouky, pak jsem se vrhnul na skalničkaření. Když jsem začal vyřezávat, bavilo mě vystihnout co nejvěrnější podobu živočichů. Mám to tak i v malbě. Abstrakce mi nic moc neříká, zato surrealismus se spoustou detailů mě oslovuje hodně.“

Řezbařina, malování a vědomosti o přírodě se v panu Odvárkovi spojily, a tak vznikl nápad na vyřezávání a barvení našich ptáků v životní velikosti: „Později jsem repertoár rozšířil i o motýly a zkusil jsem i pár akvarijních ryb.“

Stačí dřevěný špalíček

Čerstvě vyřezaná křivka obecná ještě čeká na vybarvení

Všechna zvířata vznikají z jednoho kusu lipového špalíčku nebo prkénka. „Nejprve nahrubo vyříznu obrys lupénkovou pilkou, pak zpřesním obrysy a nakonec si hraju s detaily. Po pětiletých zkušenostech mi na některé druhy stačí půlhodinka, už vím, jaká dláta kde a jak použít. Snažím se o maximální věrnost, u motýlů jsou důležitým určovacím znakem i žilky na křídlech, které musí odpovídat realitě.

Zejména u motýlů se snadno něco pokazí. Na jednoho hotového jich někdy připadne až pět nepovedených. Stačí trochu ujet s dlátem nebo se štětcem. Nejhorší piplačka je s přechodem křídel v tělíčko. Tam se často přihodí nějaká chyba a na tak tenkém prkýnku, jaké používám, se už nedá napravit. Čím menší motýl je, tím víc práce dá. Teď se chystám na modrásky, kteří mají rozpětí křídel tři centimetry…“

Krabice s dřevěnými motýly

Hotové motýly Milan Odvárka napichuje na skutečné entomologické špendlíky a instaluje do krabic, rybám a ptákům vyrábí podstavce. S vybarvováním motýlů prý problém není, existuje spousta knížek s věrnými obrázky.

Žilky motýlích křídel plasticky vystupují. Pak není obtížné nabarvit je jen mírně namočeným štětcem

„Zbarvení ptačího peří se snažím zvládat také podle různých atlasů, ale málokde je pták vidět například shora. Podle obrázku často nezjistím, jak přesně vypadají záda nebo zadní část krku. Stejný problém je s břichem a vybarvením pod ocasem. Snažím se všechno odpozorovat v přírodě.“

Z ptáků zahradník a řezbář v jednom vyrobil snad všechny naše pěvce, pokračuje ve větších druzích, jako jsou strakapoudi, vlhy, žluvy a tak dále. „Už mám na kontě i dravce, dokonce s roztaženými křídly. Zákazníci by po mě chtěli klidně i supy, ale na velké ptáky je také velká spotřeba barev, a to by nikdo nezaplatil.“

Kouzla se stříbřenkou

Pan Odvárka používá olejové barvy a s nostalgií vzpomíná na doby, kdy jedna malá tuba stávala tři koruny. Dnes je za dvě stě. Aby se barva moc nevsakovala, natírá zvířátka terpentýnovým olejem.

„Uzavře póry a dřevo tolik nesaje. Šepsování se mi neosvědčilo, barva pak vypadá nepřirozeně. Zkoušel jsem napodobit i lesk některých motýlů vmícháním stříbřenky nebo bronzu do barvy, ale výsledek byl až moc naturalistický.“

Takovouhle sbírku motýlů nerozežerou škůdci a nestojí život ani jednoho tvora

Největší nesnáz má řezbář s tropickými motýly rodu Morpho, kterým se křídla blankytně lesknou. „Tu barvu nikdy nevystihnu!“ Po ptácích a motýlech zkusil pan Odvárka vyřezávat i akvarijní rybky. „Nevzalo mne to, a co mě nebaví, nedělám. Mohl bych řezat i všelijaká jezulátka a betlémy, určitě by o ně byl zájem, ale připadal bych si nesvobodný.“

Závěrem prozradíme, že řezby pana Odvárky jsou v kraji kolem Jindřichova Hradce velmi populární. Lidé jeho ptáčky sbírají a mnozí z těch, kteří přijedou navštívit jeho zahradu, bez dřevěného „úlovku“ neodjedou.

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER

Dřevění ptáčkové pana Odvárky